Povídková sbírka Vítejte v pekle představuje již protřelého autora Romana Bureše v mnoha podobách. Najdete tu texty napříč jeho kariérou, v níž si získal velké množství oddaných fanoušků.
Ano, jak už jsem se zmínil, tohle není Burešův nový román. Tentokrát se rozhodl posbírat hned čtrnáct svých kratších věcí, jenž vyšli v různých antologiích, časopisech nebo navazují na jeho předchozí díla. Ačkoliv tedy knížka vyšla poměrně nedávno, může se pro mnohé čtenáře stát takovým seznámením s tímto tvůrcem. Po přečtení se totiž určitě budete chtít začíst do delších románů, v nichž některé postavy vystupují.
Jak už název a vlastně i krásná obálka knihy napovídají, věnují se jednotlivé kousky hodně čertům, satanům nebo prostě peklu. Rozhodně ne ve všech případech, ovšem i jindy se dá brát peklo jako námět v metafoře pro danou situaci.
Hned první dvě věci s názvy O lidském dobytku a Za Sofii vás pošlou do světa Inferia, z něhož již vyšly dvě delší knihy. V něm se nachází říše, v níž pekelníci pěstují lidi a jednoho dne se jeden z nich rozhodne projít do světa na druhé straně. No není to zrovna čtení po obědě, což se ostatně dá říct i o některých dalších příspěvcích. Budete například svědky odřezávání a papání lidského masa.
Jsem v hajzlu! Se vydává zcela jiným směrem. Popisují člověka, jemuž otěhotněla přítelkyně uprostřed komunismu v letech 1985.Ačkoliv to vlastně nemusí znít tak závažně, celé se to rozvine v něco většího, i když jen na několika málo stránkách.
Autor se vypravil i do pohádky. Obrovo přání je o velikánovi, který se chtěl zmenšit. Jedná se o asi „nejroztomilejší“ text. Nebo alespoň nejméně brutální. Ale nebojte se, je to výjimka a hned posléze se pustíte do dalších brutalit.
Panenka je o chlápkovi, který si objednal dokonalé robota (ženu) na sex a další věci. Ale všechno se mu to nakonec dosti zkomplikuje. Opět se jedná o poměrně krátký text. Na nich je ovšem vidět, že si tvůrce umí poradit i s menším prostorem a vložit do něj velice zajímavý příběh.
To by asi na úvod stačilo jako ukázka toho na co se můžete těšit. Nechybějí ovšem i další texty z antologií jako je Ve stínu apokalypsy nebo Ve stínu magie. V druhém jmenovaném totiž vyšla titulní Vítejte v pekle, která je za mě nejzajímavější povídkou celé sbírky. Obsahuje dostatečnou porci brutality, určité formy humoru, ale i nestoudností.
Roman Bureš pomocí této antologie ukazuje, jak se v průběhu času proměňoval od spíše historických věcí až po fantastiku. Musím říct, že za mě tu prakticky není slabý kousek. Líbí se mi autorův styl psaní i obsah jednotlivých věcí. Samozřejmě nemusejí sednout každému, ale mě osobně ro prostě sedí. A někdy je příjemnější si v klidu, rychle přečíst takovou povídku než přelouskávat celý román.
Vítejte v pekle pro mě není vyloženě překvapením, protože značnou část z textů jsem znal. Přesto jsem ji opět rád přečetl, létal mezi jednotlivými světy a užíval si tuto cestu napříč infernem. Navíc se na začátku každé části nachází úvod, který vás zasvětí do vzniku povídky a oznámí, kde původně vyšla. Paráda. Za mě fakt skvělá záležitost.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Epocha.
