Jiří Padevět přichází s oblíbenými mikropovídkami, tentokrát z dramatického roku 1945. Poměrně netradiční formou v nich přináší pohled na konec války, který byl stejně jako léta předešlá provázen bolestí a smrtí.
Většina lidí v současnosti asi vnímá rok 1945 jako konec něčeho strašného, pro mnoho tehdejších obyvatel se stal obdobím naděje v lepší zítřky. Bohužel zlo bylo stále přítomné, a poslední chvilky druhé světové války se pro mnoho z nich staly tragickými. Ukazují to i nové mikropovídky Jiřího Padevěta, v nichž nabízí pohled na několik konkrétních míst, kde se stále odehrávaly hrůzy přesahující lidské chápání.
V opravdu krátkých textech, maximálně na několik stránek, vtahuje čtenáře přímo do dění, často pomocí poměrně všedních okamžiků. Za většinou z nich jsou ovšem skryty následky nacistického řádění. Pohlédnete třeba do půvabné krajiny nedaleko nádraží, na němž zastavil vlak s vězni koncentračního tábora. Navštívíte malebnou vesnici, do které vpadli nacisté a pozabíjeli místní obyvatele.
Autor přitom v textech zpravidla nepopisuje žádné mordy či hrůzy. Pouze třeba poukáže na nějakou z osob, která byl později zavražděna a vloží ji do zcela obyčejné situace. Na konci každé mikropovídky je potom vysvětlující text, který odhaluje strašlivé osudy daných lokalit. Cestovat budete napříč celou republikou i za její hranice. Ocitnete se v koncentračním táboře, ale povětšinou spíše na zcela obyčejném místě.
Účelem tedy není dopodrobna vysvětlit všechny souvislosti, vypsat všechna data a nabídnout co nejpřesnější popisy drastických činů. Což by ostatně u takovéhoto formátu ani nešlo. Myslím si, že se Jiří Padevět především snažil vyvolat ve čtenáři velké emoce, což se mu daří na výbornou. Právě trochu méně tradiční forma textu tomu maximálně napomáhá.
Při čtení jsem musel přemýšlet nad tím, jak se tehdejší lidé cítili. My, co jsme to nezažili, si to ani zdaleka nedokážeme představit. Ten okamžik, kdy vraždí vaše blízké a musíte to sledovat. Kdy víte, že za několik okamžiků bude ukončen váš život. Musím proto obdivovat partizány či zcela obyčejné lidi, kteří se různými činnostmi proti nacistům postavili. Nedokážu sám říci, jak bych se zachoval. Jestli bych měl takovou odvahu, riskovat své bytí na téhle planetě.
Texty se ovšem ani nesnaží nějak zakrývat, že sovětští vojáci nebyly jen hrdinní osvoboditelé. Naopak píší i o jejich násilném chování, především vůči ženám. Vedle toho jsou tu události, kdy bylo v podstatě „omylem“ zabito mnoho lidí. Sověti například bombardovali vesnici, v níž nebyli žádní nacisté ani jejich příznivci. Umřelo tak mnoho nevinných.
Vzhledem k současné válce na Ukrajině působí tyto mikropovídky o to intenzivněji. Právě nyní totiž mnozí Ukrajinci prožívají stejné nebo podobné věci, jako někteří za druhé světové války. Možná i vzhledem k těmto okolnostem se rozhodl Jiří Padevět ukázat pravou tvář sovětských osvoboditelů, která rozhodně nebyla bez chyb.
Kniha 1945 rozhodně není klasickým zástupcem faktografické literatury o druhé světové válce. Nesedne zřejmě každému, ale pevně věřím, že pro mnohé bude připomínkou toho, že bychom na tyto události neměli nikdy zapomenout. Zaslouží si to samotné oběti, ale i hrdinové tehdejší doby. Autorovi se daří vzbuzovat ve čtenářích velké emoce a třeba v nich i probudit hlubší zájem o historii dané doby.
Titul 1945 si můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Host.
