Virus omega zasáhl svět oblíbeného slovenského mistra hororu Marka E. Pochy. Oproti jeho předchozí tvorbě se titul v mnohém odlišuje, přesto se jedná o hodně zajímavou záležitost. Hlavní roli tu hraje virus, oproti kterému je Covid 19 opravdu jen dětská rýmička.
Jasně, můžeme určitě očekávat, že ještě vznikne poměrně dost titulů inspirovaných koronavirovou pandemií. Přecijen se jednalo o negativní událost, která na několik let ovlivnila celou planetu. A přestože je nyní zdánlivý klid, kdykoliv se mohou vrátit tisíce nakažených, mrtvých či lockdowny a různá jiná omezení.
Mark E. Pocha se nechal všemi těmito faktory inspirovat a jak už u něj jsme zvyklí, převedl je do podstatně extrémnější podoby. Jeho virus totiž zabíjí většinu nakažených a díky tomu se začíná po světě šířit chaos. V našem vyprávění se ocitneme v jednom světlemodrém mikrobusu, v němž skupinka přeživších putuje za budoucím úkrytem. Jak už se ovšem v knihách někdy stává, rozhodně se jejich cesta do domnělého bezpečí neobejde bez komplikací. A to dost závažných.
Autor se rozhodl do středu děje postavit skupinku trochu nesourodých lidí. Najdeme tu takřka dokonalého frajera i největší kočku pod sluncem. Vedle nich se ovšem pohybují i trochu míň cool lidi, takže to rozhodně není partička best off. Nedokážu posoudit, jestli si někoho z nich vyloženě oblíbíte. U mě se to vlastně nestalo.
Co se vám ovšem určitě bude líbit je velice svižný děj a vychytaná atmosféra světa zmrzačeného virem. V době, kdy jsme museli trčet doma a třásli se strachy před nakažením (teda někteří z nás), by tohle mohla být hodně silná káva. Když už se ovšem situace přecijen trochu uklidnila, dokážeme na toto dílo pohlížet více z uměleckého hlediska.
Musím tedy přiznat, že se jedná o trochu méně bizarní a drastickou záležitost, oproti některým předcházejícím. Je to vlastně spíše klasické postapo, pouze s hororovými momenty, co se týče některý scén okolo umírajících a mrtvých. Takže ano, smrt ani tentokrát nechybí, ale prostě tohle snesou i slabší povahy.
Vlastně mi to ani nijak nevadí. Jsem rád, že mohu Marka E. Pochu poznat i z trochu jiné stránky než třeba té kanibalistické. Ostatně velkou roli tu hraje psychologie postav, jejich vzájemné vztahy a konflikty. Jak už jsem napsal, nějaký citový vztah jsem si k postavám nevytvořil. Ale může to být i kvůli tomu, že mi přišly protivné. A z toho se potom vytvářejí neshody mezi nimi.
Celý příběh se v čisté délce odehrává na cca 130 stranách, rozhodně se tedy nejedná o žádný dlouhý román. Krátkost ovšem napomáhá tomu, že vše funguje, jak má a od začátku do konce si prostě neoddechnete. Navíc vás v něčem možná trochu předvídatelný, přesto velice zajímavý závěr. Rozuzlení prostě rozhodně stojí za to chvilkové čekání.
Virus omega je sympatickou knihou reagující na aktuální téma. Tedy teď už trochu méně, ale přesto v nás z něj zůstanou ještě dlouho negativní emoce. Z tohoto příběhu je ovšem budete mít veskrze pozitivní, protože Mark E. Pocha prostě umí napsat hodně atraktivní čtivo.
Navrch se dočkáte i dvou předmluv a doslovu, které vás tak trochu zavedou i do soukromí spisovatele. Především však nastíní poměry, za nichž tento příběh vznikal. Situaci, která ovlivnila životy nás všech a mnohým převrátila celý život naruby.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Carcosa.
