Šachy se smrtí nabízejí fiktivní příběh sepsaný anglickým spisovatelem Johnem Donoghuem, v němž se oblíbená desková hra stává prostředkem k záchraně životů. Zároveň však nabízejí odpověď na jednu z nejsložitějších otázek. Dokázal by se žid přenést přes minulost a odpustit svému největšímu nepříteli?
Zápletka se odehrává ve dvou liniích. V jedné se čtenář ocitá uprostřed druhé světové války na jednom z nejhorších míst tehdejší doby – v Osvětimi. SS Obersturmführer Paul Meissner zorganizuje ve vyhlazovacím táboře šachový turnaj mezi nacisty. Postupně se však dostává do jeho hledáčku jeden z vězňů s přezdívkou Hodinář, který má být neporazitelným mistrem v této hře.
Posuneme se o několik desítek let dopředu. Píše se rok 1962 a Clément alias Hodinář se na šachovém turnaji setkává se svým dřívějším věznitelem Meissnerem. Ten je nyní postarším knězem a společně s dalším bývalým nacistou začnou hledat cestu za odpuštěním i odkrývat tehdejší neskutečné události.
Šachy se smrtí zacházejí daleko dál než ostatní knihy z prostředí koncentračních táborů. Vedle toho, že popisují hrůzy Osvětimi, nelidské chování dozorců i obrovské utrpení židů totiž nabízejí několik takřka filozofických pohledů na pozdější vyrovnání se s minulostí.
Vlastně jsem si onu pro román zásadní otázku vždycky pokládal. Co by se stalo, kdyby se po letech od konce druhé světové války setkal některý z vězněných a mučených s některým z nacistických dozorců? Dokázal by mu odpustit a normálně se s ním bavit? Na tuto otázku je velice těžká odpověď. Asi 9 z 10 lidí by se přes utrpení a ztrátu blízkých nedokázalo přenést. Ale třeba ten jeden desátý by našel v srdci odpuštění.
Skutečnou odpověď v tomto románu nenajdete, protože je celý smyšlený. I některé události v něm se odehrávající mi přijdou až přehnané. Najdete tu totiž hned několik „těch zlých“, kteří vlastně nakonec budou hodní. Ano možná, že jeden takový se skutečně v některém z koncentračních táborů našel. Ale aby vícero z nich riskovalo vlastní životy pro žida?
Příběh je to ovšem velice zajímavý. Nabízí popisy chování nacistů i příšerné podmínky v Osvětimi, ale zároveň dodává čtenářovi naději, že na konci tunelu přecijen může být světlo. Zaujme určitě všechny fanoušky šachu, kteří se dočkají úžasných partií a jejich hra v tomto případě skutečně bude měnit životy.
Linka odehrávající se desítky let po válce je částečně filozofická a neztrácí nic ze zajímavosti oproti té válečné. Přenášení děje do minulosti a zpět je velice zajímavě propojeno. Veškeré dění v textu je strhující a nenechá vás odložit knihu. Budete totiž s obrovským napětím pozorovat, jak oba příběhy nakonec dopadnou.
Šachy se smrtí kombinují reálná místa i postavy s těmi fiktivní, ale především nabízejí opravdu atraktivní zápletku. Spojují v sobě radost ze hry s hrůzami Osvětimi a nabízejí možná trochu zkreslený, ale přesto velice zajímavý pohled na vyrovnávání se s minulostí. Nechybí dostatek emocí, které se na vás přenesou. Nakonec donutí čtenáře k zamyšlení, jak by podobné setkání ve skutečnosti mohlo dopadnout.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Jota.
