Miroslav Pech se ve svých knihách často pohybuje napříč literárními žánry. Tentokrát se v Rytířovi rozhodl nabídnout trochu temné fantastiky, cestování časem a syrového, drsného podsvětí.
Ústřední postavou je Jirka. Malý kluk, který se právě seznámil se skvělou holčinou Františkou. Navíc slaví narozeniny. Je tu ovšem i pár negativních věcí. Jeho kamarádka je totiž mrtvá a navíc ho čeká ponurý rituál, který nemá dopadnout zrovna dobře. Mladý klučina má před sebou hodně práce, aby zachránil nejen sebe.
O tom, že Miroslav Pech umí vystavět úžasný příběh, vložit do něj silné emoce a velice zajímavé postavy, asi netřeba jeho fanoušky přesvědčovat. Povedlo se mu to i tentokrát a to ve věru vrchovaté míře.
Rytíř je velice zajímavým románem, který sází na tu nejtemnější notu. Nevinného chlapce totiž posílá do prostředí, v němž ho nikdo nemá příliš rád a nečeká ho nic pěkného. Když už se blíží to nejhorší, přichází zvrat v podobě cestování v čase.
Zajímavé na tom je, že chlapec sice putuje zpět směrem do minulosti, ale zároveň dostává dospělé tělo. To aby mohl svůj těžký úkol zachránit sebe i svou kamarádku lépe zvládnout. Ocitá se díky tomu ve velice složité situaci, kdy musí řešit dospělácké věci, na které vůbec nebyl připraven.
Přináší to sebou vlastně řadu humorných situací, i když jemu ve skutečnosti moc do smíchu není. Čtenář to ovšem bude vnímat jinak a mě osobně se onen kontrast zla a násilí s vtipnými momenty líbil.
Zápletka je opravdu poutavá. Autor v ní využívá všech svých předností. Pohrává si se čtenářem a jeho pocity, do naprosté temnoty lidské duše najednou přidává i krásy přátelství. Podobné skoky napříč emocemi využívá vlastně docela často, kdy vás nejdříve dokáže ukolébat k pozitivním vjemům, aby náhle všechno rozcupoval na kousky a přelil litry zvrácenosti. Jeho knihy prostě prožíváte celým srdcem i knihomolskou duší.
Parádní jsou i postavy, které vám rovněž nebudou volné. Některé si oblíbíte, jiné budete naopak z celého srdce nenávidět. Hlavního hrdinu Jirku jsem měl rád, prožíval s ním jeho složitou cestu a přál mu, aby to s ním dobře dopadlo.
Po většinu doby se budete pohybovat takřka v noirovém duchu, setkáte se s kriminalitou spojenou s městským prostředím. Nakonec přijde i ona fantasy stránka, kdy zjistíte, že nejhorší zlo nemusí být jen v podobě nedobrého člověka. A pak je tu samozřejmě ono zmíněné cestování časem, tolik oblíbená kratochvíle. Je tu ovšem cítit i silný hororový nádech.
Rytíř mě bavil od začátku do konce. Jak už u Miroslava Pecha bývá zvykem, dokáže vás intenzivně vtáhnout do příběhu a prožíváte v něm hrůzy v maximální míře. Nebojí se přitom do nich vložit i kousky humoru, který vás přecijen trošku uchlácholí a nebudete tak mít chuť prostřelit si hlavu.
Je to hodně drsný příběh, ale přesně takový jaký od tohoto jihočeského spisovatele očekáváme. S ničím se příliš nepáře a nebere si servítky ani co se týče dětí. Ale znáte to, každá pohádka má šťastný konec. Bude ho ovšem mít i ta trochu temnější? To už si musíte přečíst sami.
Knihu Rytíř můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Golden Dog.
