Třetí a prozatím závěrečný díl skvělé fantasy série Píseň oceli od Michaely Merglové konečně přicválal mezi její fanoušky. Kniha s názvem Píseň války vás nenechá na pochybách, že autorka to se slovy prostě umí.
Na hranice Delavy přichází válka. To ovšem není ani zdaleka jediný problém, který musejí vaši oblíbení hrdinové řešit. Slavný hrdina Cuchenan se totiž ztratil, a proto se bard Minangar vydává ho najít. Právě on totiž může být oním jazýčkem na vahách, jenž průběh bojů nakonec strhne na stranu Delavských.
V o pár stránek nejdelším dílu této série si Míša Merglová připravila pro své fanoušky dostatečnou porci všeho, co nechybělo těm předchozím. Zároveň je ovšem Píseň války o poznání temnější. Jestliže jste se v průběhu let vnořili do příběhu těchto zemí, připravte se, že si tentokrát možná i popláčete.
V podstatě od začátku až do konce totiž provází příběh smrt, která může padnout takřka na kohokoliv. Opravdu jsem se neustále bál, kdo umře příště. To ne, snad by autorka nezabila tuhle postavu…A je po ní. Válka holt není žádná procházka růžovým sadem a přitom tady nezabíjí pouze ona.
Kniha by se vlastně dala rozdělit na dvě části. V té první bard Minangar pátrá po svém příteli Cuchenanovi a poté se ho snaží dostat ze spár divoženek. Rozhodně to nebude mít jednoduché a už v těchto momentech se dočkáte mnoha krvelačných scén, při nichž i ti nejodvážnější utrží nějaké ty šrámy.
A posléze přijde samotná válka. V ní samozřejmě dojde k monumentálním bitvám, na kterých se teda podle mě autorka vyřádila. Připravte se na boje stovek válečníků, při nichž poteče krev proudem. Chvílemi jsem se ve své mysli ocitl přímo v centru dění a byl rád, že ve skutečnosti žiju v naší momentálně poklidné krajině.
Ale nebojte se. Samozřejmě nechybí ani trocha humoru, i když tentokrát je opravdu převálcován zabíjením. Probírají se tu i nějaké vztahy, komplikace s nimi spojené a bohužel i v tomto případě bude smrt účinkovat.
Od začátku do konce je to ovšem úchvatné čtení a více než 650 stránek vám uteče jako voda. Neustále se totiž něco děje, ať už to jsou souboje meče na meče nebo různé intriky či události spojené s ústředními postavami.
Míša Merglová je v mých očích rozhodně jedním z nejzářivějších klenotů české fantastiky, protože vás dokáže naprosto vtáhnout do víru dění a zprostředkovat vám pomocí svých knih neskutečné zážitky. Jak už jsem se několikrát zmínil, Píseň války je sice velice smutným a temným příběhem, ale to mu nic neubírá na jeho kvalitách.
Prozatím se tím s Delavou a jejími obyvateli loučíme. V doslovu však sama autorka lehce naznačuje, že bychom se do těchto končin mohli ještě někdy vrátit. A všichni v to určitě budeme doufat, protože poslední díl jen potvrdil, že tahle série je v rámci fantasy jednou z nejzajímavějších, jaké jsme mohli za poslední roky číst.
Knihu Píseň oceli i předchozí díly můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Epocha.
