Domácí horor se během krátké doby dočkal dvou parádních antologií. České temno už jsme před časem recenzovali a nyní se podíváme na jeho bratříčka s názvem Jihočeský horor. Editorskou práci si tentokrát vzal na svědomí zkušený Honza Vojtíšek.
Musím se přiznat, že tak trochu obdivuju jihočeskou literární scénu. Přijde mi poměrně soudržná, najdete v ní celou řadu zajímavých autorů a celkově se jedná o hodně aktivní skupinu obyvatel. Zdejší kraj má prostě své velké kouzlo a zřejmě dokáže opravdu hodně působit na zdejší psaní milující populaci.
Dokazuje to i kniha Jihočeský horor, v níž se sešla desítka známých i méně známých autorů, aby vzdala hold své domovině. A to hodně po svém. Když nepočítám některé komerčněji zaměřené věci, tento žánr prostě není pro každého. Tato kniha přesto dokazuje, že se dá pojmout mnoha způsoby a dostat se do hlavy i těm, kteří mu na první dobrou neholdují.
Se svou Hovořící bytostí Webster to potvrzuje hned první tvůrce Miroslav Pech. Tohoto autora jsem si během let opravdu oblíbil, protože dokáže svým stylem zasadit úder přímo do rány, pořádně se v ní porejpat a donutit vás zapřemýšlet se nad samotným životem. Jeho díla jsou opravdu hodně intenzivní. Tentokrát se s ním podíváte na osud jednoho alkoholika, který se vrací ke své rodině. Ani zdaleka ovšem netuší, co všechno ho na jeho cestě potká. Smlsne si na něm parta chuligánů a poté se jeho součástí stane symbiont, který touží jen po jediném – po pomstě.
Na skvělý začátek naváže Ukolébavka Václava Křenka. Ale nebojte se. Vy při ní usínat rozhodně nebudete. Seznámíte se s jedním řádem, který dokáže pomocí spánku manipulovat s masami. Při čtení jsem si vzpomněl na Krysaře, i když celá zápletka je o něčem jiném.
To rozhodně nebylo špatné, ale mám radši delší příběhy. Třeba Návrat domů Ivany Gašparíkové, v němž se seznámíte s jednou rodinou, která má trochu zvířecí tajemství. Ale co když se to provalí? Tahle povídka nabídne zajímavé akční i lehce emotivní momenty.
Mým dalším oblíbencem posledních let je jednoznačně i Jirka Sivok. Ani on se v Malé rybě, velké rybě příliš nerozepisoval, ale přesto vás ve své povídce stačí maximálně zaujmout. Název je hodně napovídající. Celá zápletka totiž vypráví o tom, že přestože můžete být hodně mocný, stále vás může dostat někdo mocnější. V tomto případě ovšem nemluvíme o lidech, ale jistých hororových bytostech.
Ruku k dílu přiložil i šéf nakladatelství Golden Dog, pod nímž celá kniha vyšla. Martin Štefko ve svém Bazénu vypráví o tom, kam až může vést touha po materiálních věcech. Z na začátku poměrně nevinného vyprávění se stávají slušná jatka, když se ústřední postava dostane do míst, kde řádí krvelačná bestie. Jakou to má spojitost s jeho synem, jenž má dost velkou fantasii? To se brzo dozvíte.
Václava Votrubu jsem (ne) osobně znal jako novináře a muzikanta. S jeho literární tvorbou se setkávám poprvé. A doufám, že ne naposledy. Hedvika vypráví o složitých rodinných vztazích, které jsou ještě zhoršeny jednou zásadní proměnou. Povídka nabízí trochu jiný pohled na jednu z nejoblíbenějších hororových ras.
Svůj prostor si vybojoval i sám editor Honta Vojtíšek. Jeho Příchozí tisíce otců je chvílemi poměrně zvrácený, přestože začátek je docela nevinný. Dostanete se mezi partu dřevorubců, nebude chybět ani jedna lehká děva, a když se to dá všechno dohromady, je z toho hodně drsná show.
Poslední, o kom chci mluvit, je Svatopluk Doseděl a jeho Kalvárie. Určitě to pro někoho bude to nejlepší na závěr. Věkově jednoznačně nejzkušenější autor této knihy vás přenese do historie, v níž poznáte jednu temnou legendu. Co když ale zlo z minulosti pronikne do současných dnů? Může být touha napsat bestseller smrtící? A kam až vás může zavést naprostá poslušnost k partnerovi? Skvělá atmosféra, příchuť historie a dostatečně děsivé momenty. To je Svatopluk Doseděl v plné formě.
A tím končím. Zřejmě jste si všimli, že dvě autorky jsem vůbec nejmenoval. Anna Korbelová s Podsvětem a Kateřina Malec Houfková s Pod zvonem mě prostě nějak nechytli. A fakt to není kvůli podobným názvům. Možná to bylo přílišnou abstraktností. Ale nikterak tím nechci snižovat kvality autorek. Pro jiného může být některá z těchto povídek tou nejlepší. Já je ovšem tentokrát nebudu hodnotit.
A právě o tom je Jihočeský horor. Nabídne poměrně komplexní pohled do žánru v několika podobách. Jednotlivé kousky spojuje především láska autorů k jejich rodnému či přechodnému kraji, v němž se díla zpravidla odehrávají. Jedná se o další velice zajímavý příspěvek do světa strašidelna, který by vám rozhodně neměl uniknout. A třeba k tomu napomůže i skvělá rudá obálka s lebkou. Už ta vás v knihkupectví zhypnotizuje natolik, že si ji prostě budete muset odnést domů.
Jihočeský horor můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Golden Dog.
