Bican proti Hitlerovi si sice nikdy fotbal nezahrál, ale ve stejnojmenné publikaci Zdeňka Zikmunda přesto hraje tento souboj významnou roli. Pojďme se vrátit v čase do doby, kdy v Evropě vládli nacisté, a i přesto se u nás kopalo do meruny.
Kniha Bican proti Hitlerovi je rozhodně ojedinělým dílem už tím, že se tomuto tématu v tomto rozsahu ještě nikdo nevěnoval. O koncentračních táborech nebo samotných bojích toho bylo sepsáno již opravdu hodně, ale jak se dařilo v Protektorátu Čechy a Morava kopané či přímo jejím aktérům jsme prozatím zjišťovali jen po částech.
Zdeněk Zikmund, mimo jiné tiskový mluvčí Českého svazu ledního hokeje, se rozhodl tuto skutečnost změnit. Ostatně už z minulosti má na svém kontě tituly Na levém křídle Edvard Beneš nebo Fotbal ve stínu Duceho, které se rovněž věnují kopané v historickém kontextu. Tentokrát si vybral temnou dobu Protektorátu a napsal opravdu důkladný popis o sportovním dění za nacistické okupace. Nevěnuje se přitom pouze fotbalu, ale v textu se ve zmínkách dostává i na řadu dalších sportů. Fotbalisti ovšem v tomto příběhu jednoznačně hrají prim.
Celý text je rozdělen na celkem 10 kapitol, přičemž každá z nich se zaobírá určitým tématem. V úvodu má čtenář možnost nahlédnout na situaci ještě před okupací, aby posléze viděl následky a změnu poměrů na poli domácí kopané během války. Vzestup nacismu se samozřejmě dotknul i tohoto sportu, ale přesto ho nikdy nedokázal zastavit. O to ostatně Hitlerovi ani nešlo.
V rámci snahy o zachování pocitu, že se jedná o klidné obsazení, se totiž první zápasy hrály již týden po vstupu německých vojsk do naší země. Hodně věcí se samozřejmě brzy změnilo, ale přesto se fotbalové stadiony plnily tisícovkami diváků.
Publikace ovšem popisuje nejen samotná utkání nebo přestupy, ale hodně se věnuje především celému zákulisí. V některých částech to může být pro někoho trochu méně čtivé. Textu je zde opravdu hodně a slabším místům se prostě nebylo možné vyhnout. I přesto se dozvíte i řadu zajímavých informací, kvůli kterým rozhodně stojí za to si knížku přečíst.
Pro mě nejzajímavější části (vedle popisů fotbalové krásy v podobě hry Pepiho Bicana) bylo vyprávění o odboji a obětech v řadách fotbalistů. I velkým hvězdám tehdejší kopané hrozilo, že se můžou dostat do koncentračních táborů. A mnoho z nich tam skončilo. Ovšem ani například v Terezíně jejich sportovní život někdy nekončil a mohli se mu tam dále věnovat. Řada playerů padla i při následném povstání nebo bombardování. Smrt se prostě nevyhýbala vůbec nikomu.
Hodně prostoru dostal právě muž, po kterém se celá publikace jmenuje. Josef Bican byl opravdu velkou osobností a na hřišti dokázal předvádět úžasné věci. Opomenut ovšem nebyl ani slavný herec Vlasta Burian, který rovněž sehrál v naší kopané důležitou roli.
Nejen tyto dva muže si můžete prohlížet i na velkém množství přiložených fotografií. Najdete tu skvělé momentky ze zápasů i ze zákulisí. Nechybí ani pohledy na plné tribuny, které v dnešní době prázdných stadiónů vyvolávají trochu smutek.
Asi nejčtivější částí v jednotlivých kapitolách jsou závěrečné krátké odstavce, přinášející třeba životopisy zúčastněných nebo nějaké zajímavosti více či méně související s tématem daných částí. Je to vždy trochu oddych po dlouhých předcházejících textech. Na konci knihy nechybí ani řada příloh, zdrojů a poznámek.
Bican proti Hitlerovi je opravdu obsáhlým popisem fotbalového dění za protektorátu. Vzhledem k velké podrobnosti není určen úplně všem čtenářům, ale svojí fanouškovskou základnu si určitě najde. Najdete tu životní příběhy ze sportovního dění a třeba si uvědomíte, proč se lidé věnovali tomuto sportu i během časů, kdy jiní po stovkách umírali. Každé zpříjemnění a rozptýlení totiž přinášelo naději, že se mohou dočkat lepších zítřků. Proto ani v současné pochmurné době nepropadejte depresím, ale vyhlížejte světlo na konci tunelu.
