Nakladatelství Host v listopadu nejvíce zaboduje novým pokračováním detektivní série od Jussiho Adlera – Olsena. Vedle něj se ovšem můžete těšit i na několik českých autorů v čele s Petrou Soukupovou.
Fascinující psychologický thriller o nebezpečném milostném trojúhelníku inspirovaný kontroverzním manželstvím Vladimira Nabokova
Dvacátá léta dvacátého století. Osiřelá dívka Zoja Andropovová se po útěku ze Sovětského svazu ocitá v neznámém prostředí dívčí internátní školy v New Jersey. Po ztrátě rodiny, domova i životní perspektivy musí čelit také pohrdání, které její vrstevníci cítí vůči studentům se stipendiem, a ještě navíc paranoie – její nová země se totiž obává komunistických špionů.
Seznámení s ruským emigrantským spisovatelem Lvem Orlovem, jehož knihy Zoju dávno fascinují, pro ni nakonec není takovým štěstím, jak si myslela. Jejich následný vztah uvrhne do nebezpečí Zoju, Lva i jeho odtažitou ženu Veru.
Román Pozvání k ohni se soustředí na proměnu identity jednotlivce postaveného před zásadní životní dilemata: jak přežít, koho milovat a jak vysokou cenu zaplatit za štěstí.
Možná jste chtěli mít avantgardní kapelu, studovat literaturu a milovat se, ale nakonec jste jen kamínkem v multilevelové pyramidě.
Román Jakuba Dotlačila Až zhasneme se vrací do „divokého mejdanu“ mytizovaných devadesátých let. Dotlačilovy devadesátky však nejsou zrovna večírkově blýskavé, naopak je to trochu „maso“. Hlavní hrdina Jan studuje bohemistiku v době, kdy studium nic neznamená a nejdůležitější je chytit příležitost za pačesy. Tu chytí hlavně jeho strýc — jeden ze společníků zprivatizovaného masokombinátu v nejmenovaném severočeském městě. Jan se do podniku dostane jako letní brigádník. Masomlejn, na jehož začátku jsou živé krávy a na konci párky, tu ovšem zdaleka není jen metaforou společenských změn období transformace. Děj románu protne nejedna dobová kauza; někdejší naivita i iluze se tu připomenou hned v několika osudech. Za napínavou a propracovanou zápletkou se však skrývá i hlubší generační výpověď, melancholické svědectví o tom, jak z nás devadesátá léta vykřesala snaživé občany kapitalistického státu.
Příběh nejtragičtější technologie dvacátého století
Během posledních sta let někde na světě vždy existoval minimálně jeden koncentrační tábor. O prvních moderních koncentračních táborech se dá mluvit už na konci devatenáctého století, kdy se staly novou technickou součástkou bitevní strategie. Válečná technologie se ale s každým desetiletím i kontextem vyvíjela — co do apokalyptického rozsahu použití i pragmatického cynismu zřizujících vlád. Jedna dlouhá noc vypráví politické i lidské dějiny koncentračních táborů. Andrea Pitzerová čerpala z archivních záznamů a po celém světě pořizovala rozhovory s pamětníky i odborníky, nejen aby načrtla vývojovou osu této odpudivé technologie, ale hlavně aby ukázala strašlivou daň, kterou si vybrala na lidských životech. Své vyprávění začíná v roce 1892 na Kubě a postupně se přesouvá na Filipíny, do Jižní Afriky, válečné Evropy, sovětských gulagů, až po dnešní tábory v Číně a Severní Koreji nebo věznici na Guantánamu. Pokaždé měly tábory ochránit místní obyvatelstvo nebo celé národy. Jejich pravý účel však byl jiný: koncentrační tábory byly a jsou nástrojem politického útlaku, a dokonce likvidace. Místem, kde končí lidství.
V osmém dílu detektivní řady o oddělení Q autor odhaluje Asadovu pohnutou minulost
Na břehu Středozemního moře se najde tělo uprchlíka. Noviny o něm píšou jako o „Oběti 2117“ a jeho smrt vyvolá sled nečekaných událostí, které přivedou Asada na pokraj zhroucení. Musí čelit démonům z minulosti vyvolaným články španělského novináře a současně se spolu s Carlem dostává do neúprosného závodu s časem, aby zabránili nevyhnutelné katastrofě uprostřed Evropy. Tu připravuje irácký terorista Ghálib.
Asada známe jako člověka se svérázným smyslem pro humor, který si dokáže poradit v každé situaci. Jeho temná minulost nám však prozatím zůstávala skryta. Jaký je jeho skutečný příběh?
Mila, Petr, Katka a Franta jsou divní. Nebo si to o nich aspoň ostatní myslí.
Desetiletá Mila má ráda zvířata — zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat.
Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy. Vlastně ne tmy, ale toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny.
Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá a ošklivá. Bojí se mluvit s lidmi a šťastná je jenom tehdy, když si čte.
Franta má nemocné nohy a musí chodit o berlích. Je naštvaný na své postižení a bývá na lidi zlý. Baví se natáčením videí na YouTube, hlavně takových, v nichž provokuje ostatní.
Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé, spíš divné děti, co spolu tráví čas. Pak ale společně naplánují útěk z domova a zažijí něco, na co se nezapomíná.
„Když ovládáte náš spánek, můžete se zmocnit našich snů… A tím můžete snadno ovládat i životy nás všech.“
Leden je umírající planeta, rozdělená mezi trvale zmrzlou tmu na jedné straně a nekonečný sluneční svit na straně druhé. Lidstvo se sotva drží při životě ve dvou prastarých městech postavených v srpcích obyvatelného šera. Ale život uvnitř těchto měst je stejně nebezpečný jako neobyvatelné pustiny, které je obklopují.
Studentka a váhavá revolucionářka Sofie, kterou vyhnali do noci, má být podle všeho mrtvá. Vytvoří si však nezvyklé pouto se záhadnými tvory žijícími na ledu a tím si zachrání život. Sofie pak přísahá, že se skryje před světem — v naději, že tak útrapy překoná.
Avšak osud má jiné plány — a Sofiina pouť a rodina pochybných existencí, které na své cestě potká, změní celý svět.
