Lektorka angličtiny a máma na plný úvazek Klára Aycox vydala před nedávnou dobou svůj literární debut s názvem Pech. Jedná se o napínavou detektivku s tématy jako jsou rasismus, neonacismus a fotbalové chuligánství. Jak celý příběh vznikal a proč ve své knize píše o neonacistech nám prozradila v zajímavém rozhovoru.
Pech je vaším románovým debutem a skládá se ze tří volně propojených případů. Od začátku jste měla v plánu napsat ho v této formě a na debut poměrně velké délce?
Neměla. Chtěla jsem sesmolit cokoli, čím bych pobavila sebe a nejstarší syny, takže jsem věděla, že tam musí být krimi zápletka a že se to bude odehrávat tady u nás. Neměla jsem upřímně řečeno představu o tom, jak široce musí člověk vyprávění pojmout, aby jedním příběhem naplnil rozměry knihy. Psala jsem úplně na pocit, vždycky, když nejmladší dcera po obědě usnula, tak jsem se zamyslela nad tím, co bych jako čtenář chtěla mít v další kapitole. Po “uzavření” prvního případu jsem si chtěla dát pauzu, ale hned mě napadaly další motivy a postavy, tak se jelo dál. Ve skutečnosti existuje ještě jeden případ, z Pardubic, ale ten během redakce vypadl, protože už by Pech váhou a velikostí nebyla kniha, ale vražedný nástroj.
Mezi hlavní motivy patří i pravicový extremismus. Proč jste si zvolila zrovna prostředí skinheads a fotbalových chuligánů?
Protože je snadné si z nich dělat legraci. A protože to zároveň vůbec k smíchu není.
Musel v tomto směru z vaší strany proběhnout nějaký průzkum či přímo rozhovory s členy těchto vrstev?
Poměrně důkladně jsem studovala videa ruských neonacistů, kteří se šikují ve volném čase kdesi v lesích a trénují výpady nožem. Také otázka oblékání nebyla úplně jednoduchá, existují velmi komplikované interní rozbory toho, jak se má přívrženec těchto hnutí odívat, aby se členové na ulici poznali. Asi nejkonkrétnější informace jsem našla na nějakém úplně vyhroceném slovenském chatu, tam se například uživatelé ještě přikláněli k názoru, že boty Lonsdale jsou pro neonácka to pravé. Mezi prakticky otevřeně rasistické či pronacistické značky pak patří německý Thor Steinar, který v knize zmiňuji, slovenský Eighty-Eight, brněnský Nibelung.
Mimochodem, skinheads jsou do jednoho pytle s extrémní pravicí přidáváni omylem, jen kvůli vyholené hlavě. Ti začali už v šedesátých letech v Británii paradoxně jako přívrženci ska a reggae, a ve své podstatě se definují jen vztahem k hudbě, ačkoli u nás se tahle subkultura ukázala až později a mnoho jejích přívrženců se scházelo na koncertech kapely Orlík. Ještě jedna skupina se pak odlišuje alternativním účesem a společným politickým a společenským přesvědčením, a to je Antifa, naopak radikální antifašistické hnutí. Zatímco jedním z původních poznávacích znamení neonacistů byly kanady s bílou tkaničkou, antifáci si je jeden čas zdobili červenou tkaničkou. To už je částečně pasé, ale občas ještě na někoho s barevnými tkaničkami narazíte.
Jinak Gábor z Vratislavic je reálná postava, právě v 11ce jsem odposlechla takový absurdní hovor dvou týpků, který byl vlastně základem zápletky v prvním případu.
Je rasismus velkým problémem na Liberecku/Jablonecku?
Výborná otázka. Pro jedny ne, pro druhé ano.
Žijete právě na půl cesty mezi těmito městy. Ostatně se tam odehrává i část knihy. Najdeme v ní nějaká konkrétní skutečná místa, spojená s vaším životem?
Ano, kolem jednoho místa činu chodíme každé ráno, poblíž druhého v létě na borůvky (smích).
Opravdu je trasa slavné tramvaje č. 11 tak nebezpečným prostředím?
Hmm. Máme tu pár notoricky známých postaviček.
Poslední kapitola je docela překvapivá, pro někoho možná šokující. Měla jste tento konec předem připravený nebo tak nějak vyplynul během tvorby?
Tahle možnost byla ve hře už od setkání Pecha s Karlem v Plzni. Definitivně jsem se rozhodla až s prsty na klávesnici, ale má to svůj význam.
Jste hrdou matkou několika dětí. Bylo pro vás těžké spojit mateřství s psaním knihy? Byl pro vás v tomto směru oporou váš manžel?
Jéé, manžel vůbec nevěděl, že píšu. On dojíždí do Prahy, takže se za normálních okolností celý den nevidíme. Mateřství mi bylo, s trochou nadsázky, inspirací (smích).
Když zrovna nejste na mateřské, pracujete jako lektorka angličtiny. Máte už nějaké hodnocení na knihu od vašich studentů, případně jiných známých?
Mám, a pokaždé mě ohromně potěší. Nejvíc mě zajímá, jak se líbí Plzeňákům. V dubnu nicméně nastupuji do státního školství, budu se věnovat tomu, co jsem vystudovala.
A jaké jsou vaše plány a cíle co se literární kariéry týče?
Udělalo by mi radost, kdyby ty postavy, které už žijí u mě doma v šuplíku, dostaly šanci dotáhnout to do tiskárny.
Knihu můžete zakoupit přím na stránkách nakladatelství Host.
