Tereza Jandová píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa přichází po Němcích s dalším románem, v němž svou úlohu hraje druhá světová válka. Zuzanin dech ovšem není jen další knihou o holocaustu, ale nabízí emocemi nabitý příběh o ženě, kterou povětšinou opustilo štěstí.
První roky života jsou přitom pro ni docela idylické. Zuzana Liebeskindová se narodila do rodiny bohatého cukrovarníka, takže rozhodně netrpí nedostatkem. Navíc jednoho dne potká Jana a Hanuše, kteří se stávají jejími dobrými kamarády. Pomalu, ale jistě se ovšem blíží období, jenž mnoha lidem změnilo osud. A Zuzana bude jednou z nich.
Čtenář má možnost sledovat její poměrně spokojený život mladé dívky, který se ovšem postupně zvrhne. Svou roli v tom sehraje holocaust. Zuzana je totiž židovka. Autorka knihy popisuje změnu nálady ve společnosti poměrně strohým způsobem. Ostatně v tomto stylu se odehrává celý příběh. I přesto máte možnost vidět, jak se bohatá židovská rodina dostává do nemilosti antisemitistické společnosti.
A s tím se hodně mění i hlavní postava. Během jejího dětství sledujete docela roztomilou holčičku, dovádějící venku s kamarády. Později se ovšem proměňuje v ženu, která takřka nemá zábrany a pravděpodobně vám nebude příliš sympatická. Osud jí příliš nešetřil a možná právě díky tomu později získá určitě zlozvyky.
I přes negativa vás však bude neustále zajímat, kam se její budoucí bytí posune. A rozhodně to nebude žádná procházka růžovým sadem. Na řadu totiž přichází přesun do Terezína a posléze i Osvětimi. Nedočkáte se ovšem žádných podrobných popisů toho, jak to v těchto nechvalně proslulých táborech chodilo. Něco se samozřejmě dozvíte, ale pouze tábory prostě nehrají tu hlavní roli. Přesto je ona pověstná krutost cítit i z několika vět.
Po návratu ovšem její život už nikdy nebude jako dřív. Právě následky celé války pro vás možná budou zajímavější než její průběh. Budete mít možnost sledovat ženiny ztráty a hledání té správné cesty. Celkově následné události působí hodně depresivně, šťastných momentů už tu najdete jen pomálu.
Kniha nepostrádá velkou čtivost, které napomáhají i krátké kapitoly, rychle se měnící scény a celkově strohost textu. Nečekejte prostě žádné předlouhé popisy a únavné scény. Právě tento styl ovšem hodně přispívá k oné neveselé náladě a výborně dotváří celou atmosféru tohoto temného období.
Jakuba Katalpa umí napsat hodně emotivní příběh a Zuzanin dech je toho zářným příkladem. Jednu z hlavních rolí tu sice hraje láska, ale zároveň je román plný bolesti a smutku. Ústřední hrdinka je opravdu zajímavou postavou, která ve čtenáři určitě vyvolá řadu pocitů, některé pozitivní, ale i řadu těch negativních.
Stejně jako většina textu dopadne i konec trochu tragicky. Ale vlastně hodně záleží na úhlu pohledu. Každopádně je tato kniha upozorněním, že život se vám najednou může otočit o 360 stupňů. V jednu chvíli jste šťastní a vzápětí na dně. Užívejte si ho tedy plnými doušky, nezapomínejte na své blízké a buďte na sebe hodní. Zní to sice trochu jako klišé, ale nikdy nevíte, kdy se všechno změní.
