… stačilo jen říct Jáchymov. Kniha s všeříkajícím názvem, která popisuje příšerný osud jednoho člověka, ponižovaného, mučeného a vězněného komunistickým režim. Toto je smutný, ale bohužel pravdivý příběh Miroslava Hampla.
Konec druhé světové války byl pro přeživší momentem obrovských emocí. Mnozí už vyhlíželi lepší zítřky, ale bohužel jen kousek za rohem čekalo další zlo. Komunistický režim byl podobně jako jeho předchůdce nesmyslně krutý a neváhal ponižovat či mučit lidi pro jejich názory nebo touhy po svobodě.
Jedním z lidí žijících v době krátce poválečné byl i Miroslav Hampl. Po vyučení musel na jeden rok povinně nastoupit na práci do těžkého průmyslu. Kvůli štědrému výdělku a zdánlivým odměnám si zvolil nejtěžší cestu – Jáchymov. A v něm udělal s dobrým srdcem tu největší chybu. Pomohl k útěku vězni Bohuslavu Pánkovi. Jeho dobrý čin byl odhalen a po zásluze potrestán. Sám skončil jako vězeň v trestaneckém táboře v Horním Slavkově.
Začátek celého příběhu kombinuje jeho věznění v táboře společně se zážitky z dětství a dospívání. Ani mladá léta rozhodně neměl jednoduchá. Otec odešel od rodiny a jeho nový otčím byl agresivní opilec. Teprve až po nějaké chvíli dostane vyprávění ucelenější formu a začne se odehrávát v časové posloupnosti.
Hlavní události by se v podstatě daly rozdělit na tři části. První je jeho víceméně dobrovolný pobyt a práce v Jáchymově. Už na tomto místě byl svědkem strašného zacházení s vězni, sám měl ovšem privilegia svobodného, ač těžce pracujícího, člověka.
Druhá část se poměrně důkladně věnuje odhalení jeho “zločinu“ a následných výslechů. Komunističtí vyšetřovatelé s ním rozhodně nejednali nijak v rukavičkám. Byl často surově bit, přesto dlouho tlaku odolával a nechtěl se k ničemu přiznat.
Nakonec ovšem nevydržel neskutečná muka a přiznal, co udělal. Přichází jeho odsouzení a již vězeňský pobyt a práce na šachtě. Tentokrát v jiném, ovšem neméně drsném prostředí.
Kniha jednoznačně ukazuje krutost tehdejšího režimu. Nebojí se zacházet do podrobností, z nichž vám nebude zrovna dobře. Ukazuje temnou tvář tehdejších lidí, kteří se chovali jako šílení. Podobnost s nacistickými dozorci je opravdu veliká. Nikdy nepochopím, jak mohl jeden člověk druhému takto ubližovat.
V tehdejším režimu sice nebyli vyhlazovací tábory jako za druhé světové války, přesto lidé trpěli, byli mučeni a zdravotní problémy následně trpěli až do konce života. Někdy docházelo při práci v dolech i k úmrtím, které byly následně zamaskovány a promlčeny.
Autorka textu Anna Strnadová všechny události popisuje opravdu barvitě, nebere si žádné servítky a posílá čtenáře přímo na místo činu. V duchu si budete představovat temné kobky, kam byli vězni zavíráni nebo před očima uvidíte rozmlácené obličeje vyslýchaných.
No prostě to není lehké čtení, ale to ani nebylo jeho účelem. … stačilo jen říct Jáchymov podává svědectví o strašných věcech, které se skutečně odehrály a neměly by bát zapomenuty. Zatímco holocaust a koncentrační tábory jsou ještě stále hodně propírané, zločiny let následujících přecijenom zůstávají daleko více v pozadí. Přitom i ony si zaslouží být připomínány. Jen tak si budeme vážit svobody, kterou v dnešní době máme.
Knihy … stačilo jen říct Jáchymov si můžete zakoupit třeba v knihkupectví Kosmas.
