Kristina Haidingerová se vrací do světa Violetů

Děti Raumy
Kristina Haidingerová se letos vrátila ke své “upírské“ sérii Violeti. Před nedávnem jí totiž vyšel další román z tohoto světa pod názvem Děti Raumy. Opět vychází pod nakladatelstvím Netopejr.

Samotná autorka svou sérii nerada nechává označovat jako upírskou. Její hlavní postavy jsou prostě Violeti, kteří mají s upíry společnou jen touhu po pití krve a případně nadpřirozené schopnosti. Na druhou stranu většina čtenářů si prostě na bytosti s ostrými zuby při této knize vzpomene, a nakonec to nemusí být zase tak špatně. Rozhodně totiž navrací populárním stvořením jejich původní tvář krvelačných predátorů.

Děti Raumy jsou volným pokračováním prvního románu Ti nepohřbení. Každá z těchto knih se ovšem může číst i samostatně. Autorka zcela obrátila hlavní dějové linie. Historické se tentokrát dostalo jen minimum prostoru a časově se v ní přeneseme před původní vyprávění. Většina příběhu se ovšem odehrává v současnosti a přímo navazuje na vedlejší dějovou linii z Ti nepohřbení. Rozhodně je to opravdu chytrý způsob, jak přistoupit k podobné sérii a dává to jejím fanouškům rozšířené možnosti přístupu ke čtení.

Kniha začíná velice akčně a tím slibuje opravdu rychlé a čtivé čtení. Hned na začátku se totiž ocitáme na metalovém festivalu ve Vizovicích, kde spadne vrtulník, což způsobí řadu zranění a smrti. Samozřejmě se nejedná o žádnou náhodu a tato událost bude mít vliv na celé další dění.   

Ve většině zbylého příběhu naši staří známí Samuel a Katie spíše utíkají před svým nepřítelem, což mě trochu zamrzelo. Violeti jsou popisováni jako nekompromisní dravci a tady se svému protivníkovi postaví až vlastně téměř na konci. K dobru jim ovšem slouží fakt, že se snaží hlídat pokrevní příbuzné Samuela, kteří jsou samozřejmě proti jakýmkoliv podobným netvorům bezmocní. Velká část děje se potom věnuje právě jim, především mladíkovi Danimu, který se musí naučit žít ve světě, kde žijí a zabíjejí Violeti.

Děj jinak plyne poměrně svižně. Největší změna je samozřejmě v prostředí. Musím říct, že mě o něco více sedělo to historické. Poměry v knize Ti nepohřbení pro mě byly o poznání mrazivější a sympatičtější. I současnost má ovšem své kouzlo. Líbila se mi nezkušenost Samuela s touto dobou. Protože se teprve nedávno probudil ze zmrazeného stavu, musí poznávat moderní technologie, dějiny světa a třeba takové samozřejmosti jako je auto.

Mírně je zde naznačena i romantická linka, ale rozhodně nehraje hlavní roli. Tohle prostě není další Stmívání, ale nekompromisní syrový příběh plný krve a bolesti. I tentokrát se můžete těšit na řadu mrtvol, drsného pití krve samotnými Violety nebo třeba uříznuté končetiny. Pořád je to především horor, a přestože pro mě byla atmosféra zajímavější v předchozí knize, ani tentokrát se rozhodně nejedná o žádnou pohádku pro malé děti.

Na textu je určitě znát vývoj samotné autorky, která se přecijen během let vypsala a zdokonalila své spisovatelské schopnosti. Můžete se těšit na velice bohatý jazyk a řadu dialogů, které přispívají ke čtivosti celého příběhu.

Nechybějí ani původní ilustrace, které má na svědomí samotná tvůrkyně. Rozhodně je velice sympatické, že se o grafickou stránku stará sama a díky tomu přidává samotnému dílu ještě více ze svého vlastního já. Navíc jsou všechny obrázky opravdu krásné a skvěle se hodí k textu.  

Děti Raumy navazují tam, kde předchozí příběh skončil. Opět nabízejí velice zajímavý temný román, který se tentokrát přesouvá z minulosti do přítomnosti. Záleží jen na vás, jestli vám to bude více nebo méně vyhovovat. Každopádně i tentokrát se jedná o výjimečné dílo, které se řadí mezi ty nejzajímavější v rámci českého hororu.

Sdílej tento článek na Facebooku

Author: redakce

1 thought on “Kristina Haidingerová se vrací do světa Violetů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *