Pod značkou HorrorCon vyšla již ke konci minulého roku působivá antologie České temno, v níž se sešla opravdu zajímavá sestava autorů. Samotná kniha je vlastně odpovědí na jednu zásadní otázku. Jak je na tom domácí horor?
Nejdříve něco málo k samotnému titulu. Jak už jsme se zmínili, jedná se o už několikátý přírůstek do edice HorrorCon. Tento výjimečný festival pro všechny příznivce strašidelna pořádá Kristina Haidingerová, která se stala i editorkou samotné sbírky. Navázala přitom na spolupráci s nakladatelstvím Golden Dog, kde vyšla již minulá Co číhá v temnotách.
Troufnu si ovšem tvrdit, že České temno patří k tomu nejlepšímu, co tahle edice nabízí. Není to žádný střízlík. Celkový počet stran se vyšplhal na více než čtyři stovky. Obsahuje krásné ilustrace od Jiřího Dvorského. Na neméně půvabné obálce s ním spolupracoval i prověřený Michal Březina. Ale to hlavní najdete uvnitř.
Celkově šestnáct povídek od stejného množství tvůrců má společnou jednu věc – odehrávají se v českém prostředí, i když někdy není konkrétní místo přímo specifikováno. Jinak nabízejí mnoho pohledů na žánr zvaný horor. Pro někoho možná trochu překvapivě tu nenajdete vyloženě brutální počiny (takže Mark E. Pocha se prostě nemohl účastnit). Daleko více se jednotlivé příběhy snaží budovat tajemnou atmosféru, soustředit se na často překvapivé vyvrcholení a přinést čtenáři úchvatný zážitek i bez mnoha litrů krve. Ale nebojte se, nějaká ta mrtvolka se samozřejmě objeví.
Nyní už k samotným příspěvkům. Každá z povídek má něco do sebe. Nenajdete mezi nimi žádný vyloženě slabý kus, ale znáte to – sto lidí sto chutí. Takže se určitě může stát, že některá vás prostě zaujme méně.
Pro mě milým překvapením se stalo zařazení některých textů s historickým duchem, někdy lehce mýtickými či inspirované pověstmi. Hned druhý v pořadí je totiž Hagen od Otomara Dvořáka. Legendu o tajemném německém vojákovi ve štole lomu Česká Amerika zpracoval již v knížce Tajemná tvář krajiny mezi Berounkou a Brdy a nyní ji uzpůsobil pro hororové účely. Na její místo se tentokrát dostane partička kamarádů, kteří na svůj výlet už nikdy nezapomenou.
V duchu starých časů se odehrává třeba i Revenant Rappoltštejnský napsaný tajemným Argonantusem. Hodně přitažlivý příběh vás přenese na mohutný hrad, kde jednoho dne začnou umírat místní obyvatelé. Víc asi prozrazovat nebudu, jen že zápletka je na povídku opravdu propracovaná.
A do třetice je tu Synek od Kristiny Haidingerové. V tomto případě bych si troufnul tvrdit, že už je jen lehce hororově šmrncnutý. Vypráví o krutém osudu jedné vesnice, kterou prakticky vyhladí nájezdníci. Útok přežije jen pár lidí, včetně jedné mladé dívky. Právě ona se stává středobodem celého děje, protože ji jeden z násilníků znásilnil a čeká jeho dítě. Jedná se o nejdelší text knížky, možná i z toho důvodů mě po celou dobu bavil. Jsem totiž zvyklý spíše na romány.
Hodně jsem se těšil na Míru Pecha, jehož knihy mám velice rád. Na první dojem jsem byl lehce v rozpacích, ale nakonec mě jeho upírský rej vlastně taky bavil. I když byl na mě trochu krátký. Člověk se ani nerozkouká a je tu konec.
Každý si tu prostě najde to svoje. Pro milovníky knih je tu třeba Člověk v kůži vázaný od Haniny Veselé o jednom antikváři, který si zahrává s mrtvými spisovateli. Hodně působivá Zahrada Honzy Vojtíška stavějící především na skvělé atmosféře a nádherně smrtícím prostředí. Skokani Pavla Renčína o novinářovi, který se baví s duchy sebevrahů Nuselského mostu. Batalion Svatopluka Doseděla zase sází na ducha jednoho zabitého vojáka, který chodí znásilňovat mladou dívku. Ta v hospodě potká Dennyho, který se jí pokusí pomoct. I za pomocí sexu.
A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Omlouvám se všem autorům, které jsem nezmínil. Vězte ovšem, že většina z šestnácti povídek vás bude bavit. Líbí se mi jejich různorodost, změny prostředí, nečekané zvraty i sympatické či odpudivé postavy. Celkově je znát skvělá ruka editorky při výběru. Všechno k sobě sedí a dohromady vytváří úžasný hororový komplet, který si zaslouží hodně velkou pozornost. Dámy a pánové, vítejte v Českém temnu.
