V českých kinech můžete v těchto dnech navštívit film Havel, který mapuje život našeho prvního porevolučního prezidenta mezi lety 1968 až 1989. Jestli si ovšem raději vezmete do ruky knihu, určitě by vám neměl uniknout jediný autorizovaný životopis od Edy Kriseové.
Kniha s názvem Václav Havel vyšla naposledy v roce 2014 v nakladatelství Práh. Na 336 stranách mapuje jeho život nejen velké množství textových informací, ale i 64 unikátních fotografických příloh. Navíc v ní můžete najít i dosud nepublikované vzpomínky na první léta na Hradě.
Anotace knihy Václav Havel:
Václav Havel znal spisovatelku Edu Kriseovou z disentu. Prožila s ním nejbouřlivější revoluční týdny a stala se nejprve jeho poradkyní a potom ředitelkou odboru Stížností a milostí na Pražském hradě. To, co se dělo tenkrát, se už nikdy nebude opakovat: vlády se chopili myslitelé, spisovatelé, filozofové… Sice bez praktických zkušeností s vládnutím, ale s těmi nejčistšími úmysly.
Autorka záměrně napsala život kladného hrdiny, aby lidé dostali příklad, idol, po marasmu, v němž žili čtyřicet let. Aby pochopili, že se vyplatí být slušný a držet se své pravdy a život má smysl jenom tehdy, když ho člověk žije ve vlastní celistvosti, a že stojí za to obětovat to osobní zájmu celé společnosti.
Též očišťuje pověst české národní buržoazie, rodiny, z níž Václav pocházel a zachycuje vzpomínky Havlových kamarádů a současníků, aby z jejich paměti vystupoval Václav Havel nejopravdověji a nejživěji jako člověk se svými „výšinami i nížinami“.
Dvacet pět let po Sametové revoluci tyto ideály a hodnoty stále postrádáme a z prvotního nadšení jsme vystřízlivěli snad až příliš. Od utopie k realitě je proto název zamyšlení či shrnutí, které autorka do tohoto nového vydání připsala.
Oproti prvnímu vydání v něm mapuje také ony nezapomenutelné první dva roky, které s Václavem Havlem na Hradě prožila. Tyto někdy úsměvné, jindy vážné vzpomínky jsou jedinečným svědectvím doby a vycházejí vůbec poprvé.
Životopis Edy Kriseové (Zdroj Wikipedia):
Eda Kriseová (* 18. července 1940 Praha) je česká novinářka a spisovatelka. Je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů, Kafkovy společnosti a správní rady Nadace Central and Eastern European Book Project v Amsterodamu.
Po maturitě v roce 1957 vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v universitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor.
V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí.
