Pokračujeme s představováním knihy o úspěšném raperovi Marpovi. Po recenzi vám nabízíme rozhovor s jejím tvůrcem Tomášem Beranem, který je velice úspěšným fotografem osobností. Proč vytvořil knihu zrovna o Marpovi a jak moc mu do toho raper mluvil, už nám poví sám…
Byl nějaký konkrétní moment, který tě dovedl k myšlence, že napíšeš biografii Otakara Petřiny alias Marpa?
Otu jsem znal už několik let díky spolupráci s Chinaski. V takový kapele je přirozený inklinovat k lídrovi, ale Ota mi vždycky přišel natolik specifickej, až to vyústilo v knihu. Konkrétní moment pak přišel ve chvíli, kdy jsem začal cítit, že původně dohodnutý “making of” přípravy na O2 Arenu je málo. Že by zdaleka neobsáhlo Otovu osobnost tak, jak by si zasloužila. Ota je poměrně výjimečnej zjev na český scéně.
Jsi především fotograf, ale v této knize jsi musel dát dohromady i hodně textu. Byla to pro tebe velká výzva?
Otakar III není moje první kniha. Nicméně takhle obsáhlá biografie byla i pro mě novinkou. Pravda ale je, že psaní je pro mě stejně přirozená vyjadřovací forma jako focení.
Existují nějaké fotky, u kterých zpětně lituješ, že jsi je nezařadil do knihy?
Spíš lituju toho, že některý fotky nejsou lepší, než by mohly být. Jsem perfekcionalista a vadí mi, že (i třeba vlivem vnějších okolností) nejsem schopen dosáhnout záměru, kterej jsem si vytyčil.
Mluvil ti Marpo hodně do tvé práce? Zakázal ti například použít nějaký text nebo fotografie?
Nedá se říct, že by mi do toho mluvil, ale je pochopitelný, že když jde o něj samotnýho, chce mít kontrolu nad tím, co “jde ven”.
Ota nic vysloveně nezakazoval, je otevřenej člověk a za svoje postoje se nestydí. Úplně na počátku toho projektu nechtěl abychom zveřejňovali fotky jeho dětí. Vliv sociálních sítí a jiných okolností ale nakonec Otovi umožnil změnit názor. Nehledě na to, že otcovství je jedna z Otových nejsilnějších stránek. Obdivuju ho za to, jak ke svým dětem přistupuje.
Poznal jsi Otu skrz naskrz. Byli pro tebe některé okamžiky jeho života natolik emotivní, že bys měl blízko k pláči?
Za prvý si nemyslím, že bych Otu poznal “skrz naskrz”. Za ty dva roky jsem měl možnost “trochu” pochopit jeho já. Spoustu věcí na něm miluju, některý naopak přímo nesnáším. Ale to je normální.
Některý okamžiky jeho života byly pro mě emotivní, možná i proto, že jsem ve svým vlastním životě prožil hodně situací podobně. Blízko k pláči jsem sice neměl, ale byly chvilky, kdy jsem měl o Otu strach. Ale ten mám o něj občas pořád.
Vlezl jsi mu opravdu hodně do soukromí. Pohádali jste se někdy kvůli tomu?
Nikdy jsme se nepohádali. Ostatně myslím si, že požíváme vzájemnýho respektu. Nehledě na to, že by mě třeba zmlátil…
Našel se při psaní knihy nějaký člověk, kterého jsi chtěl vyzpovídat, ale on s tím nesouhlasil?
To ne. Ale našel se člověk, kterýho jsem vyzpovídal, materiál byl zařazen do knížky a ten člověk se ve finále rozhodl svůj příspěvek nezveřejnit. Nezbylo než to respektovat, nejsem hyena.
Které fotografie týkající se Marpa jsou pro tebe nejzajímavější či nejvzácnější?
Hodně fotek z knihy je pro mě důležitých, ale jedna je opravdu nejvzácnější a nejosobnější. Čtenář ji určitě snadno najde. I když..
Rozhodli jste se vytvořit opravdu velkou a nádhernou publikaci. Odpovídá tomu ovšem i cena samotné knihy. Nepřemýšleli jste někdy o menším formátu, který by byl levnější a třeba by se lépe prodával?
Ne, nikdy! Kniha byla od začátku koncipovaná na výsledný formát, už kvůli fotkám a rozsahu obecně. A nemyslím si, že by byla drahá. Naopak! Jde o dva roky práce spousty lidí, o hodnotnej obsah i polygrafii. Je spousta horších a dražších knih. Nehledě na to, že 699 Korun je cena jedný večeře pro dva v průměrný pizzerii. Tak o čem je řeč??? Všechno je relativní.
Chtěl bys do budoucna zpracovat biografii dalšího muzikanta či nějaké jiné osobnosti, nebo ti tohle na dlouhou dobu stačilo?
Na něčem už se pracuje..
Úvodní foto: Ondřej Tylčer – web autora
Odkazy na Tomáše Berana:
