Martin Štefko je autor několika akčních a poměrně drsných knížek. Nebojí se ve svých dílech měnit žánry, i když nejraději má asi horor. Vedle spisovatelské tvorby vede i vlastní nakladatelství Golden Dog, ve kterém by chtěl do budoucna soustřeďovat zajímavé české autory. Jedná se tedy o opravdu zajímavou osobnost, kterou jsme museli vyzpovídat. A protože je dost ukecaný, připravte se na pěkně dlouhé povídání.
Tvoje tvorba je poměrně různorodá. Někdy se pohybuješ v hororu, posléze přeběhneš k superhrdinskému příběhu, abys následně skončil u westernu. Je některý z žánrů pro tebe nejvýznamnější?
Asi by se dalo říct, že horor. Snažím se ho propagovat. Považuji se za hororového autora, ale přece jen se spíše vnímám jako autor, který chce primárně napsat dobrý příběh. Na žánru mi v první řadě nezáleží, jde mi o to, aby ten příběh za něco stál. Někdy je jasné, že to bude třeba horor hned na začátku, protože zápletka, která mě napadne, je čistě hororová. Někdy ovšem mám v hlavě příběh, který nemá jasné zasazení. A pak si najednou uvědomím, že by skvěle vypadal jako western. Tak napíšu western. Mám tohle jako s jídlem. Rád ochutnávám něco nového. Při psaní to dělám také. Ochutnávám různé žánry. A nechci být zaškatulkován. Nechci být ten, kdo píše jen horory, jen detektivky, nebo jen sci-fi. Asi jsem rád, že čtenáři neví, co ode mě čekat. Tedy snad kromě toho, že to bude drsné a že se nebojím erotických až pornografických scén. Ale ani to bych neviděl jako pravidlo. Třeba v rámci série Agentura se v tomhle ohledu držím trochu zkrátka, protože mi přijde, že tam explicitní erotické scény být nemusí. Snažím se prostě příběhu dávat to, co po mně chce, co mu sedí nejvíce. Proto se nesvazuji žánry.
Konkrétně western nepatří v dnešní době mezi zrovna populární žánry. Postava kovboje se ovšem u tebe v různých podobách objevuje poměrně často. Máš rád příběhy z divokého západu?
Mám rád westerny, ale je to obliba, která vznikala postupně. Může za to především film Tenkrát na západě, který mě naprosto odrovnal. Díval jsem se na něj jako na něco neskutečného, na ukázku toho, že skvělý příběh je možné vyprávět jakkoli a že právě western to dokáže. Nejde jen o kovboje, o střílení, ale když se tomu dají skvělé postavy, skvělý děj, je to plnohodnotné jako jakékoli jiné dílo. To mě fascinovalo právě v tom smyslu, že western je vnímám jako něco, co je zastaralé, případně jen pro omezenou skupinu. A to se mi asi líbí. Ukázat, že i tenhle vyhraněný žánr může být pro každého, pokud mu lidé dají šanci. Prostě nemám rád škatulkování, i když je mi jasné, že nepřesvědčím každého, že z hlediska dobrého příběhu nezáleží na žánru.
Postava kovboje se u mě opakuje hodně, ale nebyl to záměr. Neřekl jsem si, že chci psát jen o kovbojích. V případě knihy Mrtví kráčí po zemi jsem původně chtěl napsat zombie western, protože mi přišlo, že to je zajímavé a pěkně divné. Nakonec to dopadlo jinak… V případě Agentury jsem o postavách přemýšlel jako o komiksových hrdinech kreslených stylem japonských komiksů, a prostě se mi líbilo, že vedle japonské vražedkyně a evropské kněze bude stát americký kovboj. Přišlo mi to jako bizarní kontrast. A pokud se týká Zatracenců, tak to je western, tam kovbojové prostě chybět nemohli. Ale nyní, pokud nebudu psát další díl Agentury nebo nový western, se od kovboje oprostím. Další kniha bude moderní detektivní thriller a pak mám v zásobě zombie příběh z Českého Krumlova, mého rodného města. Tam už kovbojové opravdu nezasáhnou.
Tvoje první kniha Mrtví kráčí po zemi už není v současnosti dostupná. Navíc jako jediná nevyšla u tvého nakladatelství Golden Dog. Neplánuješ do budoucna její dotisk?
Popravdě o tom dotisku uvažuji stále víc a víc, protože lidé se na knihu dost ptají. Navíc by bylo fajn, kdyby se první díl objevil vedle druhého v knihkupectví. Ale nejednalo by se o dotisk. Knihu bych si vzal, sedl bych si k ní a znovu ji pročetl. Nejde mi o to nějak měnit příběh, ale přece jen, člověk už má více zkušeností jak s psaním, tak i vydáváním, a tak bych chtěl, aby kniha vyšla nově, upravená, s lepšími korekturami. Tu možnost znovu vydání tedy rozhodně nevylučuji, naopak, chci, aby kniha opět vyšla, masově, ale zatím ještě netuším, kdy k tomu dojde.
Pojďme se podívat na tvou superhrdinskou sérii Agentura, které před nedávnem vyšel druhý díl s podtitulem Střepy minulosti. Kde jsi k ní získával inspiraci?
Komiksy. Miluju komiksy. Píšu na ně recenze a jsem tak trochu sběratel. Na policích mi trůní něco ke 2 000 komiksových knih, tedy to, co vyšlo u nás. Docela jsem si oblíbil japonskou mangu a jednou, když jsem nějakou četl, mi v hlavě vyvstala scéna. Ani se nevázala k tomu, co jsem četl. Prostě mě napadlo, že by bylo cool, kdyby na nějaké odlehlém místě čekala malá japonská školačka, za níž by přiletěl vrtulník. Ten by ji nevyzvedl, místo toho by vyložil tři zvláštní postavy – vražedkyni s katanou, kněze a kovboje. Je to jako z nějakého vtipu, ale přišlo mi, že v té manze by to vypadalo skvěle. A strašně rád bych Agenturu viděl kreslenou v japonském manga stylu. Myslím, že by to bylo lepší než jen obyčejný text.
Tohle byla tedy úvodní scéna celé série, která se zachovala v podstatě tak, jak mě napadla. Pak už se na ní nabalovalo cokoli, co mě napadlo a co dávalo smysl. Chtěl jsem tam příběh s duchem, tak jsem ho napsal. Chtěl jsem, aby tam byli agenti a nacisti, nejlépe nemrtví nacisti, protože jsou to parádní béčkoví záporáci, tak jsem je použil. Chtěl jsem, aby se příběh odehrával na skutečných místech, takže používám taková, která jsem buď navštívil, nebo si dělám rešerše a místa popisuji, aby byla co nejvěrnější realitě. Prostě takový mix skutečnosti a bláznivé fikce, akční a fantazijní. Agenturu beru tak, že je pro mě místem, kde můžu použít nápady, které bych jinde nepoužil, takže se nechám inspirovat komiksem, filmem, knihami, historií, legendami apod. Prostě co mi přijde pod ruku a co bude dávat v příběhu smysl.
Kniha je opatřena velice pěknými fotografiemi, které skvěle pasují k textu. Jak fotky vznikaly?
Petr Karafiziev je můj dlouhodobý fanoušek, chce každou knihu, kterou vydám, a Agentura se mu hodně líbila. První kniha byla doplněna ilustracemi postav, a tak se sám nabídl, že by pro druhý díl nafotil fotografie hrdinů. Zaměřuje se na urbex a fotí hlavně v rozpadlých budovách, továrnách apod. Tohle je zrovna něco, co mi k Agentuře sedělo, ve druhém díle se takových míst pár navštíví. Dal jsem mu rukopis knihy, přečetl si ho a pak jsem čekal na výsledek. A ten vidí čtenáři v knize. Do focení jsem mu ani trochu nemluvil, všechno je jeho iniciativa a prezentace jeho schopností. Ani se mi nechtělo věřit, jak skvělé modely a modelku našel, a hlavně jak výborně všechno realizoval. Doufám, že prostřednictvím knihy se o něm dozví víc lidí, protože jeho tvorba stojí za pozornost. S černobílou fotografií je prostě machr.
Střepy minulosti se věnují zejména vzpomínkám hlavních hrdinů Ivoryho a Katharine. Proč jsi se vydal tímto zcela odlišným směrem oproti jedničce, ve které daleko více řešili úkoly zadané Agenturou?
Chci, aby každá Agentura byla trochu jiná. Třetí díl by měl být jiný minimálně tím, že se nebude jednat o povídkový román, ale o klasický román, prostě jeden rozsáhlejší příběh, který bude rozdělen do kapitol. Baví mě si hrát se strukturou příběhu i se žánrem. Tady jsem mohl střídat akci, které je podstatně méně než v první knize, se zajímavými tématy, jako je třeba výuka nindžů nebo masakr ve Rwandě. Jsou to naprosto nesourodá témata, ale vzhledem k postavám fungují. Utvářejí je. A to byl můj primární cíl. Chtěl jsem vytvořit postavy, které budou pevně ukotvené a u nichž bude minulost tím, co je určuje. A Katharine i Ivory měli co říct, prošli si zajímavými obdobími. Ale opět jsem zde mohl udělat to, co v první díle – dát do příběhu to, co mě zajímá. Nechci mluvit o Agentuře jako o odkladišti nápadů, já je tam neodkládám, já se snažím z naprosto nesourodých nápadů vytvořit příběh, který bude fungovat a který bude bavit.
Kdy vyjde další díl této řady? Bude se jednat o velkolepé finále?
Datum vydání ještě nemám, ale byl bych rád, kdyby třetí díl vyšel do roku 2020, respektive v roce 2020. Když jsem s Agenturou přišel, měl jsem v hlavě, že to bude dlouhá série, že bude mít tolik dílů, kolik jich napíšu, dokud mě to bude bavit. To je samozřejmě komerčně těžko udržitelné, ale pořád o Agentuře přemýšlím jako o sérii, která bude dlouhá. Ale ano, třetí díl by měl být finále aktuálního příběhu. Jestli bude něco následovat, to se uvidí podle toho, jak bude Agentura úspěšná.
Drtivá většina tvých knih ti vychází pod vlastním značkou Golden Dog. Jak se spisovatel dostane k tomu, že si založí nakladatelství?
Chtěl jsem být slavný spisovatel, vydávat u známých nakladatelství, mít za to spoustu peněz. Hodně rychle jsem vystřízlivěl a naivita přešla. Naštěstí. Chtěl jsem knihu Mrtví kráčí po zemi vydat u profesionálního nakladatele, ale jejich zájem byl nulový. Ani ne tak proto, že by knihu četli a řekli, že se jim nehodí, že za nic nestojí, ale prostě nekomunikovali, ani mi nenapsali, že nemají zájem, že mají plný edičák, nic. Žádné reakce nepřišly. A tak jsem si řekl, že bude lepší si knihu vydat sám. Nejprve to šlo přes nakladatelství/tiskárnu Nová forma, která vydá komukoli jeho knihu, když si autor vydání zaplatí. K tomu mě trochu inspiroval Honza Vojtíšek, který u nich vydal své dvě první povídkové sbírky. A tak vyšli Mrtví kráčí po zemi. Jenže po nich jsem si řekl, že když už za to platím, tak bych to mohl vydávat pod vlastní značkou. Jasně, spousta lidí na to bude koukat jako na samizdat, jako na něco, co není na úrovni „klasické“ knihy, ale já se snažím knihy dělat, jak nejlépe umím. Sám vidím, že i renomovaný nakladatel může vydat něco, co má špatné korektury, co má špatnou redakční přípravu, překlad, cokoli. A z toho se učím, tomu se chci sám vyvarovat. I když vlastním nákladem, pořád chci vydávat knihy, které budou dobré a budou kvalitní. Jak obsahem, tak i samotným vydáním. Pořád poznávám zákoutí, světlá i temná, vydávání knih, ale snažím se neustále zdokonalovat sebe i to, co nabízím čtenářům.
Kolik lidí se vlastně podílí na jeho chodu?
Skoro by to vypadalo, že jen já, ale i když jsem majitelem nakladatelství, které je na moji živnost, ostatní činnosti, které v rámci vydávání knihy probíhají, jsou prováděny externí spoluprací. Na každé knize se snažím spolupracovat s ilustrátorem, který se mi jeví zajímavý, chci originální obálky. Mám korektory, kterým můžu poslat knihu na zkontrolování, skvělého grafika, který z dobré knihy udělá vizuálně ještě lepší, ale pokud by se mluvilo o klasické redakci jako takové, tak to jsem prozatím já sám. Bez spolupracovníků to ale prostě nejde a doufám, že minimálně počet externích se bude dál rozšiřovat. Člověk narazí na skvělé tvůrčí lidi, nejen spisovatele, ale i kreslíře, grafiky apod. Za to jsem moc rád, protože vidím, jak schopní lidé knihu posunou ještě o něco dál.
Prozatím se soustředíš především na vydávání vlastní tvorby. Kromě toho u tebe vyšla povídková sbírka Sešívance, na které se významně podílel Honza Vojtíšek. Tento autor letos pustí do světa i svou románovou prvotinu Kazatel. Pověz nám něco o něm.
Jen pro upřesnění, Sešívance nejsou něco, na čem se Honza podílel, je to jeho dítě, i když povídky psal s dalšími autory. Přišel s nápadem, dokázal autory ke spolupráci přemluvit a dal knize podobu. A samozřejmě každou povídku psal, ať už celou, nebo její část. Ale o procesu tvorby společných povídek je více v samotné knize. A je to docela zajímavé.
S Honzou Vojtíškem jsme se sešli díky tomu, že oba máme rádi horor. On zakládal magazín Howard, který stále vychází, já píšu na stránky Horor Web. Oba máme horor rádi, ale Honza pro něj dělá mnohem víc. Propaguje ho, snaží se přicházet s novými myšlenkami, akcemi. Vymyslel koncepce knihy jako Sto hororů ve sto slovech, kdy autoři měli za úkol psát hororové povídky jen o sto slovech, anebo knihu Sešívance, kde každou povídku psal s jiným autorem. Je to hororový nadšenec, propagátor, experimentátor. Pro český horor dělá strašně moc a já beru jako čest, že můžu vydat jeho první román. Doufám, že se tím dostane do širšího povědomí a že lidé uvidí, že český horor zde je, že je dobrý a že se nemusí číst jen Stephen King, který už je, co se hororu týká, celkem za zenitem. To zmiňuji jen proto, že lidé si pod hororem stále představují Kinga. King je dobrý autor, ale horor může vypadat a vypadá i jinak. A Honza je toho skvělou ukázkou.
Chystáš se do budoucna vydávat i další autory?
Rozhodně. Rád bych z nakladatelství Golden Dog udělal ne nakladatelství vydávající Martina Štefka, ale nakladatelství vydávající zajímavé autory. Primárně bych se rád soustředil na horor, ale prostor bych chtěl dát každému žánrovému autorovi, jenž si zaslouží pozornost. Letos by ještě měla vyjít nová kniha Petra Bočka, dalšího skvělého českého hororového autora. A doufám, že do budoucna toho bude víc. Zatím nemám nic jistého, ale těch autorů, kteří se mi líbí, je dost. Určitě se tedy budu snažit, aby se z Golden Dog stala značka, pod kterou budou vycházet další autoři, nejen hororoví, ale hlavně kvalitní. A rád bych se zatím držel českých, protože ti si podle mě zaslouží šanci, kterou tolik nedostávají. Ta kvalita tu prostě je.
A nakonec nám prozraď tvé vytyčené cíle pro blízkou i vzdálenou budoucnost na poli spisovatelském i nakladatelském.
Jako autor chci dokončit trilogii Agentura, to v první řadě. Následně bych se rád vrhnul na jeden příběh, který nosím už chvíli v hlavě a který by se odehrával ve viktoriánské Anglii, což je období, které mě dlouho fascinuje. Ale to je aktuální potřeba, ono se to časem může změnit. V hlavě mám i další western, opět samostatný příběh jako Zatracenci, ale to je spíše jen takový koncept, nápady, které zatím nerealizuji. V hlavě mám i příběh, kde by vystupoval Robert Jenkins, hlavní postava knihy Nikdy se nepřestala usmívat. Je toho hodě, ale aktuálně není tolik čas na vlastní tvorbu. Doufám, že se to ale změní. Naštěstí můj styl psaní je intuitivní, a když už se do něčeho pustím, tak nějak se to ze mě sype samo a neskončím, dokud nedopíšu poslední větu.
Jako nakladatel bych rád z Golden Dog udělal nakladatelství, které bude v podvědomí, lidé se budou zajímat o jeho knihy a budou vědět, co dostanou – tvorbu zajímavých žánrových autorů. Rád bych z Golden Dog vybudoval specifickou značku. Nečekám, že to bude velké nakladatelství, líbí se mi pozice do jisté míry spíše v undergroundu, ale určitě bych byl rád, kdyby Golden Dog fungoval jako klasické nakladatelství, vydával knihy dalších a dalších autorů a byl soběstačný. To je můj cíl a za tím si aktuálně jdu.
