Karla Kubíková je spisovatelka žijící ve středních Čechách, která do svých knih vkládá střípky historie provázané s velice emočním příběhem. Její aktuální dílo Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce tuto definice přesně splňuje. Nabízí pohled do let komunistických, kde se v jednom vojenském prostoru odehrávají dramatické momenty. Kniha nás natolik zaujala, že jsme se rozhodli její tvůrkyni vyzpovídat. Foto Karly Kubíkové: Josef Kubík
Vaše zatím poslední kniha s názvem Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce se odehrává převážně v letech před rokem 1989. Proč jste se rozhodla psát román právě z doby komunismu?
Píšu o tom, co jsem zažila. Nevybírám si dobu, ale příběh.
I v předchozích dílech se setkáváme s různými okolnostmi dějin. Dá se říct, že vás historie fascinuje a zajímá?
Dobu všech událostí v mých knihách jsem zažila já, moji rodiče nebo příbuzní. Jen ve Spálených křídlech jsem zašla dále, až na začátek dvacátého století.
V historii mě zajímají příběhy lidí, kterým různé dějinné okolnosti (nejen války a okupace) změnily život. Jejich osudy by v klidných dobách (na které, jak se zdá, pořád nemáme štěstí) vypadaly úplně jinak.
V rámci současných událostí na Ukrajině navíc dostává kniha zcela nový rozměr. Přeci jen se v ní objevují i ruští vojáci. Kdybyste v době psaní věděla, kam se situace na Ukrajině posune, mělo by to na ní nějaký vliv? Napsala byste třeba něco trochu jinak?
Psala jsem Hájovnu v roce 2019 s trpkými vzpomínkami na Rusy a s nechutí k nim, která nikdy nevymizela. Do nakladatelství jsem ji poslala v roce 2021, takže se opravdu s děním na Ukrajině minula. Je psaná z perspektivy osmdesátých let minulého století a ukazuje vztah většiny národa k Rusům.
V prvních dnech okupace Československa v roce 1968, i později, zemřely stovky nevinných lidí a na tanky v ulicích se nedá zapomenout, ale napadení Československa a Ukrajiny jsou dvě odlišné události. Rusové zřejmě u nás nepáchali válečné zločiny jen proto, že jsme se vojensky nebránili.
S takovou zkušeností by to dnes byla jiná Hájovna.
Ostatně vy jste v dobách českého komunismu prožila značnou část svého života. Příběh je zčásti inspirován zážitky vaší příbuzné. Jaké máte ovšem vy osobně vzpomínky na tehdejší dobu, represe a celkově útlak zdejších občanů?
Každý z mé generace se s něčím takovým potkal. Můj muž nemohl studovat, protože jeho otec vystoupil ze strany na protest proti jejím praktikám.
Mnoho mých přátel emigrovalo. Typickým znakem doby bylo, že se jinak mluvilo a jinak myslelo.
Vraťme se ovšem ke knize. Velkou roli zde hraje i mateřství, ostatně podobně jako v jednom z předcházejících titulů. Proč jste se rozhodla právě pro spojení pohledu na tehdejší stav věcí s péčí o dítě a spojenými emocemi?
Nebyl to prvotní záměr, prostě to tak vyplynulo. Příběh jsem měla před očima, logicky plynul.
Ústřední mužská postava (manžel Lindy) se později zapojí i do revolučního dění. V tomto případě vás rovněž inspirovala nějaká skutečná postava nebo se jedná o čistou fikci?
Je to fikce na základu skutečnosti. Mnoho lidí se s chutí vrhlo do nového života ať už z idealismu nebo prospěchářství. Bez nadšení a osobního zapojení by změna neprošla tak rychle a hladce.
Zajímavá je i dějová linie odehrávající se ve vězení. Musela jste se na ni hodně připravit, načíst si nějaké knihy apod.? Nakolik se jedná čistě o vaši fantasii a skutečné podmínky panující v podobných zařízeních?
Není možné opírat se v takovém případě jen o vlastní fantazii. Sice jsem musela být Lindou, uvažovat jako ona, ale život ve věznicích má přesné a přísné předpisy v každé době. Musela jsem si zjistit, jestli tehdejší trestní řád odpovídá ději knihy, korigovat některé události. Čerpala jsem z různých materiálů a výpovědí. Soud a právní záležitosti jsem konzultovala s právničkou v příbuzenstvu.
V jednom rozhovoru jste prozradila, že byste určitě ráda napsala další knihu. Dá se alespoň nějak přibližně říci, za jak dlouho by mohla vyjít a zda se v ní opět setkáme s nějakým pohledem na historii?
Mám rozepsáno, ale nechci nic blíže specifikovat. A nepíšu rychle. Minulá kniha vyšla před pěti lety.
