Daniel Barták byl vynikající bojovník a momentálně trenér MMA a brazilského jiu-jitsu v Penta gymu Praha. Vedle toho se ovšem rozhodl vrhnout i na spisovatelskou dráhu. Jeho v pořadí třetí kniha Život v kleci vyšla před několika dny a popisuje historii a vývoj čím dál oblíbenějšího smíšeného bojového umění. Zeptali jsme se ho na knihu, ale i na další zajímavosti z tohoto světa.
Nedávno vám vyšla kniha Život v kleci, která popisuje historii MMA a z velké části i vašeho klubu Penta. Jak dlouho jste na ní pracoval?
Vlítli jsme na to s Liborem Kalousem hned po dokončení mé hororově laděné knížky Stinná místa. Práce na Životu v kleci nám trvala asi půl roku. Bylo to o hodně snadnější. Po pár schůzkách jsme měli celkem jasnou představu, jak by to mělo vypadat, takže to stačilo jenom napsat. Hodně nám práci ulehčilo i to, že jsme do knihy vložili MMA blogy, které píšu od roku 2016 na www.danbartak.cz
Obsahuje i řadu rozhovorů s osobnostmi tohoto bojového umění. Bylo těžké je k nim přemluvit? Odmítl vás někdo, koho jste chtěli společně s Liborem Kalousem vyzpovídat?
To je spíš otázka na Libora Kalouse, který všechny rozhovory připravoval a většinou i domlouval. Já jsem měl na starosti jen ty, které působili v MMA na začátku, kdy jsem ještě závodil, jako například rozhodčího Aleše Hradeckého nebo moderátora Josefa Melena. Vlastně ještě zápasníka Tomáše Kuželu. Jinak myslím, že to zas taková práce nebyla. Někdy byla potíž sladit, časové harmonogramy, ale povedlo se. Všichni, které jsme chtěli oslovit a oslovili jsou v knížce.
Líbilo se mi, že jste dali poměrně velký prostor i ženám. Myslíte si, že se může jejich popularita v tomto sportu ještě zvětšit a třeba dostihnout mužské kolegy?
Ženské MMA mám rád. Dobře se na něj dívá. Samozřejmě se tam najdou i holomajzny, ale to i v mužském provedení. Když se podíváte třeba na UFC titulový zápas mezi Joannou Jedrzejczyk a Weili Zhang, tak musíte uznat, že šlo o jeden z nejlepších zápasů v historii celého MMA. Takže věřím, že popularita ženského MMA může jít výš, ale pochybuji, že by dokázalo dostihnout mužské divize. U mužů je ta konkurence daleko větší. Víc zápasů, na které se fanoušci těší.
Musel jste v hlavě hodně pátrat po vzpomínkách z let vašich začátků nebo to vše máte v živé paměti?
Své začátky mám celkem v paměti. Jen jsem dohledával správná data, případně jména. Spíše mi dělaly problémy události pozdější. Jak MMA rostlo a událostí přibývalo, tam jsem se sem tam ztrácel v časových posloupnostech.
Když už si s vámi povídám musím se zeptat na jednu otázku. Viktor Pešta poměrně dlouho stojí o zápas s Karlosem Vémolou. Ten ho ovšem trochu odmítal s tím, že si to zatím nezaslouží. Souhlasíte s tím?
Já si myslím, že by ten zápas měl být. Sice zrovna není na programu dne, protože oba na poslední akci prohráli a měli by vrátit na vítěznou vlnu, ale myslím, že si ho Viktor zaslouží. Karlos si umně vybírá soupeře, tak aby mu stylově seděli. A ač všude vykládá, že bude bojovat s každým, tak to není pravda. Viktor je toho zářným příkladem.
Bojovému umění, ať už v roli zápasníka nebo trenéra, se věnujete již řadu let. Vaší spisovatelskou dráhu jste ovšem odstartoval nejdříve sci-fi románem a posléze hororem. Proč jste rovnou nezačal s celoživotní vášní?
Myslím, že na knížku o MMA až teprve teď dozrál čas. Nakladatelství si o ní samo řeklo. Knihu Na útěku jsem vydal v roce 2004, svépomocí. V té době o MMA nikdo pořádně nevěděl, takže bych nejspíš asi nikoho se svými vzpomínkami neomámil. Druhá knížka horor Stinná místa vyšel dřív jenom proto, že už jsem ho měl takřka dopsaný a hned po něm jsme se vrhli na Život v kleci.
Pravda je, že jsem přemýšlel o napsání knížky o MMA už dřív. Lépe řečeno před třemi čtyřmi lety. Tehdy jsem, celkem pravidelně psal MMA blog a chtěl to dát dohromady. Bylo mi ovšem řečeno, že to na to ještě není. Tak jsem to bral jako hotovou věc a uzavřel to. Nakonec ta nabídka přišla sama. Kdo si počká… Znáte to.
Která z knih se vám psala nejlépe a proč?
Nejspíš Život v kleci. Ten příběh byl jasný, člověk si ho prožil. Chtělo to jenom ho nějakým způsobem uchopit a napsat. Praxe z psaní blogů mi hodně pomohla. Vymýšlet fikci je daleko těžší, tedy aspoň pro mě. Musíte se ponořit do úplně nového světa a celý ho od začátku vytvořit. Je to porod, ale ten výsledek za to stojí.
Jak se vám v současnosti žije bez klece, vzhledem ke krizi spojené s COVIDEM 19?
Snažím se věnovat rodině, kterou občas díky MMA zanedbávám a také víc píšu. Hodně se s Liborem věnujeme propagaci Života v kleci, takže je pořád co dělat. Samozřejmě, že mě nastalá situace štve. Tréninky a turnaje chybí. Hlavně lidi kolem, kteří člověka nabíjejí. Lenivým. Doufám, že už se brzy dočkáme. Těším se i na to, až uvidím Život v kleci v regálech knihkupectví. Na to se těším hodně.
Chystáte se do budoucna i na další literární žánry? Vrátíte se v některé z dalších knih do světa MMA?
Co se beletrie týče, chtěl bych se držet hororu nebo temnější literatury. Už mám novou věc rozepsanou a myslím, že by do konce roku mohla být dopsaná. Hodně záleží podle času. Protože mi, ve chvíli, kdy mám tréninky, moc času na psaní nezbývá. Co se knížky o MMA týče, tak se ničemu nebráníme. Uvidíme, jak se věci vyvrbí. Teď si hlavně užíváme Život v kleci.
