Autobiografie Moje vlast je příběhem bývalého německého neonacisty Christiana Ernsta Weißgerbera, který se rozhodl vyprávět o vzniku svého přesvědčení a následné cestě napříč pravicovým extrémismem.
Ještě, než se do samotného čtení pustíte, měli byste si rozmyslet, co vlastně od této knihy očekáváte. Jestli pouze vyprávění o chlastání skinheadů a jejich napadání odlišných menšin, měli byste se poohlédnout někde jinde. Christian totiž nikdy nebyl úplně klasický zástupce neonacistické scény a nepatřil mezi ty, kteří hledají jen konflikty a vlastní názory neumějí zdůvodnit. Naopak se jedná o velice inteligentního muže, který to má v hlavě patřičně uspořádané. I když s jeho názory nebudete souhlasit, nemůžete mu vytýkat, že by neuměl své myšlenky pěkně barvitě vysvětlit.
Celá kniha je pojatá hodně filozoficky, ostatně sám tento obor studoval na vysoké škole. Některé části vás možná budou méně bavit, jindy budete nadšeně poslouchat o motivaci jeho radikalizace. Příběh začíná už v dětství a je z velké části ovlivněn tvrdou výchovou otce. Tak už to většinou bývá, že velká část našich názorů se vyvíjí už v ranných letech a často za ně svým způsobem mohou už rodiče.
Následují setkání s prvními příslušníky místní neonacistické scény a seznámení se s extrémní pravicovou hudbou. Té je věnována podstatná část vyprávění. Najdete tu i úryvky z textů kapel a zmínky o některých významných muzikantech této scény. Často se jedná o zakázané skupiny, jejichž členové se později dostali do konfliktu se zákonem.
Stejně tak hlavní hrdina se dostal do hledáčku policie a jednoduché to neměl ani třeba se spolužáky ve škole. Rozhodně z toho ovšem neměl nějaké deprese. Pořád si stál za svými názory, i když později se od cel scény odtrhnul.
Přestože už ve školce měl sklony k šikanování ostatních, nikdy se z něj nestal klasický skinhead, jakého zná asi většina čtenářů. Jasně, samozřejmě se dostal do nějakých konfliktů a někdy už stál hodně za čárou, ale on se snažil především ovlivňovat ostatní svými slovy. Ostatně podobně jako Adolf Hitler.
Celá kniha je o to zajímavější, že se odehrává přímo v Německu, kde to všechno před desítkami let vypuklo. Dokážeme si představit, že se zde zejména v minulých letech pohybovalo stále hodně bývalých vojáků, kteří měli osobní zkušenosti z druhé světové války. A německá společnost na neonacismus určitě pohlíží trochu odlišněji než v ostatních zemích.
Velký prostor dostaly i pravicové organizace, které se v Německu stále angažují. Zmíněni ovšem museli být i jejich odpůrci jako je Antifa, která proti neonacistům tvrdě bojuje. Politika hraje v tomto světě velkou roli. Nechybí ani názory na Izrael či další „nepřátele“, které pravicoví extrémisté nenávidí.
Ono je velice těžké popsat, o čem to celé je. V některých momentech jsem se sám ztrácel, a to jsem se v minulosti o podobné věci docela zajímal. Moji vlast bych proto doporučil spíše lidem, kteří mají o neonacismu a jeho pozadí alespoň částečný přehled. Pro ostatní by mohla být lehce složitější, ale neříkám, že některé úseky by pro ně nemohly být zábavné.
Na závěr si dovolím všechny varovat. Neonacismus je tu stále po celém světě. A může být nebezpečný úplně pro každého. U nás sice není v tak extrémní formě a snad tu tolik nehrozí nějaké přílišné ozbrojené útoky, ale přesto jsou členové tohoto hnutí často agresivní a střet s nimi nemusí dopadnout dobře. My ostatní asi nikdy nepochopíme, co mohou oni lidé vidět na ideologii, díky které umírali miliony lidí. Nacismus byl zřejmě nejhorším zlem novodobé historie a už nikdy se nesmí nic podobného opakovat.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Host.
