Číslo na tvém předloktí je modré jako tvé oči je předlouhý název knihy o životě Evy Umlaufové. Tato dáma v příštím roce oslaví 80. narozeniny, přestože počátek jejího života se mohl změnit v rychlý konec. Narodila se totiž ve slovenském koncentračním táboře a v pouhých dvou letech ji společně s matkou deportovali do Osvětimi.
Vzhledem k velice nízkému věku, v němž dokázala přežít nacisté běsnění je jasné, že tento životopis nemůže alespoň z počátku obsahovat pouze její vzpomínky. Její matka navíc nebyla ohledně prožitků za války příliš sdílná, takže informace musela nacházet u jiných. Spolehnout se musela na mnohé dokumenty, odborníky či pamětníky mezi blízkými i zcela neznámými lidmi.
Postupně se tak v její mysli začal rýsovat přibližný průběh této části jejího života. Stále však hovoříme spíše o obecných informacích. Co se týče Osvětimi, popisuje již známá fakta a poukazuje třeba na pravděpodobné situace, kterými na 99 % museli projít. V tomto případě možná o něco zajímavější je samotné pátrání po důkazech jejich pobytu i průběhy rozhovorů s jinými přeživšími.
Slovenský koncentrák a výjimečné fotky
Pro mě o mnoho přitažlivější pak bylo vyprávění o slovenském koncentračním táboře Nováky, kde se autorka narodila. Doposud jsem o něm vůbec neslyšel a jsem rád za každé nové znalosti z období druhé světové války a holocaustu. V tomto případě se jednalo o „snesitelnější“ formu tábora, v němž například děti podstatně lépe prospívaly.
V knize najdete i několik velice zajímavých fotografií paní Evy s její matkou, které byly vyfoceny právě na tomto místě. Na první pohled byste řekli, že se jedná o veselé rodinné fotky. Kdyby ovšem v pozadí nebyl vidět plot, který jasně ukazuje na charakter místa. Za mě se jedná o opravdu unikátní snímky, mající výjimečnou atmosféru a spojující v sobě dva protiklady – nevinnost malého dítěte a krutost nacistického režimu.
Antisemitismus i po válce
Toto je ovšem vlastně pouze začátek celého příběhu. Ten pokračuje přes leta komunistická, v nichž se židé rovněž neměli příliš dobře. Antisemitismus byl v Evropě ještě po dlouhou dobu silně zakořeněný a vlastně se tak trochu zdálo, že se lidé vůbec nepoučili. Navíc se svoboda opět odložila s malými přestávkami až do roku 1989, takže bezstarostné štěstí se nekonalo.
Autorka se snaží vylíčit svůj pohled na důsledky války, popisuje poválečné dny, nová seznámení, šťastné i smutné dny. Celé dílo není pouze literaturou o holocaustu, ale povídáním o několika dobách a několika lidských osudech. Postupem času se dostáváme až téměř do současnosti. Paní Eva vypráví o své návštěvě památníku Osvětim, o projevech k výročím holocaustu nebo setkáních s dalšími přeživšími. Často odkazuje také na knihy o utrpení židů, kteří někteří z nich sepsali. Použitou literaturu najdete i v zadní části.
Netradiční kniha čerpající z událostí 20. století
Číslo na tvém předloktí je modré jako tvé oči je vlastně oproti jiným titulům tohoto zaměření podstatně odlišná. Holocaust zde má sice silnou pozici, ale není tím jediným, co se nám autorka snaží sdělit. Soustředí se na celý svůj život, který samozřejmě rodinný osud během druhé světové války výrazně poznamenal. Čerpá často ze vzpomínek jiných až posléze z vlastních. Tato kombinace funguje a s onou cestou za informacemi tvoří velice dramatický příběh.
Jestliže si chcete přečíst čistokrevnou knihu o některém z koncentračních či vyhlazovacích táborů, raději sáhněte jinam. Pakliže ovšem hledáte něco trochu netradičního s velkým přesahem do desetiletí následujících, rozhodně ji mohu doporučuji. Pro mne zřejmě nejzajímavější byly poznatky o koncentráku v Novákách, ale celkově jsem se během čtení přiblížil k autorce natolik, že mě její osud poměrně zasáhl. A právě vzbuzení silných emocí a získání nových znalosti je jedním z cílů obdobné literatury.
Knihu si můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Akropolis.
