Lucie Lukačovičová přichází v Zákoně azylu s Prahou plnou monster a duchů, ale i lovců, kteří se budou snažit ochránit nevinné lidi. Připravte se na pořádnou nadpřirozenou jízdu, během níž potkáte řadu strašidel našeho hlavního města. A možná přijde i vodník.
Zatímco předchozí dílo autorky Poslední bůh nás zavedlo do exotické Indie, tentokrát se Lucie rozhodla držet daleko blíže své domovině. Většina knihy se odehrává v pražských uličkách, kde můžete po nocích potkat nejedno strašidlo či naštvaného ducha.
Své o tom ví i jeden z jejich lovců Benedikt. Kdysi byl součástí tzv. Azylu. Organizace, která se zabývá právě bojem s nadpřirozenými bytostmi. Přestože od nich posléze odešel, nadále se této netradiční činnosti věnuje. Pouze to dělá tak trochu po svém. Tentokrát má ovšem před sebou pěkně tvrdý oříšek. Naštěstí bude mít několik šikovných pomocníků, z říše lidské i nadpřirozené.
Zákony azylu jsou velice sympatickou (převážně) urban fantasy, těžící zejména z tajemného prostředí Prahy, jejích pověstí a strašidel. Většina zápletky se ovšem točí okolo ústředních postav, které nejsou úplně bezchybnými kladnými hrdiny. To už se ostatně dneska ani moc nenosí. Naopak chyby a občasné špatné úsudky dodávají jednotlivým figurám na reálnosti a daleko více je přibližují směrem ke čtenáři. Chybovati je totiž lidské.
Kniha ovšem nabízí celkově velice atraktivní a akční děj. Zpomalí jen na chvíli, ale ani v těchto momentech vás rozhodně nebude nudit. Poměrně velké množství rozličných duchů a příšer dokazuje, že autorka má velkou fantasii a nebojí se jí použít. Můžete se těšit na nadpřirozená stvoření s ohavnou tváří, ale i na duše zemřelých veskrze neškodné. Všechno je popsáno velice barvitě a takřka bych řekl, že kniha přímo vybízí čtenáře, aby sami šli do uliček Prahy hledat nějakou tu ztracenou duši.
Jak už tomu bylo i v některých předchozích dílech, neváhá tvůrkyně zkombinovat fantasy i s trochou detektivní příchutě a do toho přidat velkou porci mystiky. Přestože se tentokrát pohybujeme zejména na území Prahy, ani tentokrát nemůže chybět zastávka v trochu jiné kultuře. Podíváte se do Argentiny mezi lidi pracující za špatných podmínek v dolech, kteří mají zcela jinou kulturu a myšlení než obyvatelé moderních velkoměst.
Jednoznačně zde najdeme autorčin rukopis, zároveň je ovšem tento titul podstatně odlišný od toho předešlého. A to je určitě dobře. Troufám si tvrdit, že se i díky tomu daleko více hodí do nakladatelství Epocha, kam zapadá mezi ostatní autory fantastiky. Jen za nedostatek sexu jí možná František Kotleta nepochválil. Žádná výraznější romantická stránka tu není, jen jedna bezvýznamná rychlovka.
Zápletka působí logicky a všechno šlape i zapadá, jak má. Text je napsán opravdu líbivou češtinou a jeho čtení vás prostě bude bavit. Už několikrát jsem zmínil předchozího Posledního boha a troufám si tvrdit, že Zákon azylu dokáže v konečném součtu zaujmout daleko více lidí. Dokonce bych si ho dokázal představit i v podobě filmového snímku, který by vás v kinech rozhodně ohromil.
Právě kvůli podobným knihám mě fantasy baví. Nabízí totiž kouzelné nadpřirozeno, zajímavé postavy, napínavou zápletku i kulisy mého nejoblíbenějšího města a rodiště. Klidně bych si přečetl o dalším případu Benedikta a jeho party, protože mi už nyní začínají chybět.
Knihy Zákon azylu si můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Epocha.
