Vezměte si teplý kabát a šálu. Připravte se na mrholení s vůní slané vody, ústřic. Sem tam vás ovane teplý závan vůně másla a česneku. Rozhodně dostanete chuť na víno nebo poctivé pivo. A jsem si jista, že i v případě, že jinak těmto pokrmům neholdujete. Na Doggerlandu je tohle národní tradicí. A prolíná se to celým příběhem.
Souostroví Doggerland je místem, kam se budete chtít vracet a od knihy se jen tak neodtrhnete.
Ne, není to klišé. Směle vstupte na Doggerland s Karen Eikenovou, místní inspektorkou policie.
Silná místa? Všední dny, Karenin domov…
Každý má samozřejmě jiný vkus a já jsem milovník sychravého počasí a staré Anglie, ovšem tyhle ústřicové slavnosti, slaná vůně vřesu a za nehty zalézající vlhko si mě omotalo kolem prstu.
- Barvitý popis všedních dnů na policejní stanici, vodnatá káva a oschlé chlebíčky. Vylíčeno tak, že na to všechno fakt máte chuť! Opravdu!
- Stejně útulný a stylový je i Karenin dům. Pobydeme tu sice krátce, ale to dokonalé popsání atmosféry!
- Výborně promyšlená struktura i historie nového kontinentu mezi Dánskem a Velkou Británií, ano, Doggerland je souostroví, které neexistuje.
- Přiměřený počet osob a zápletek tak, že si každou pamatujete a máte možnost k ní vybudovat vztah.
- Podpovrchové téma lidských křivd a štěstí a smůly, ženské nerovnosti, no, v tom se taky kdekdo může najít.
A do toho všeho samozřejmě vstoupí VRAŽDA.
A osobní příběhy každého zúčastněného. A ať si ulámete hlavu, jak chcete, tak rozřešení by vás v nejbujnější fantazii nenapadlo. A faktem je, že svůj zlozvyk předjímat konce jsem nechala někde neznámo kde, tak moc mne uchvátil „všední den“ a obyčejnost celého příběhu. Skoro mi bylo líto, že gradace ke konci už uzavírá dějovou linii… tak ráda bych na Doggerlandu zůstala!
Detektivka, které si chcete sáhnout na příběh
Dostanete chuť na horkou polévku, ústřice a česnek. A na to dýchat slaný vzduch s myšlenkami plnými spekulací nad případem inspektorky Karen Eiknenové.
„Karen sedí v autě a zírá přímo před sebe. Lampy podél Radové ulice slabě svítí, v dálce nad Holandským parkem visí srpek měsíce a za ním po daleko lépe osvětlené Ódinově ulicí sem tam projede nějaké auto. Centrum města je stále ještě zachumlané do ospalé neděle a teď už se ukládá do postele. Karen cítí únavu až v konečcích prstů, ruce pověšené na volantu má těžké jako olovo. Je půl jedenácté a ji čeká ještě necelá hodina strávená na cestě domů. V ústech dosud cítí pachuť dvou oschlých chlebíčků a vodnaté kávy z termosky. Trpce si vzpomene na své ranní předsevzetí, že začne se zdravou životosprávou. Bylo to opravdu dneska ráno? Má pocit, jako by uplynulo několik dní.“
Tak takhle nějak to Karen začalo. Trošku životní nostalgie, bilancování, nepovedená noc, ráno těsně po „ústřičkách“, což je festival, který druhého dne pořídí kocovinu snad celému ostrovu. Situace je rozehraná báječně.
A s Karen si budete rozumět. A dostanete chuť na víno a ústřice… i v případě, že ani jedno nemáte rádi.
Maria Adolfssonová (1958) se narodila a vyrostla ve Stockholmu, ale velkou část dětství strávila na Stockholmském souostroví. Pustá krajina se zakrslými borovicemi, zvukem mlhových sirén a okolním mořem ji silně ovlivnila, což ostatně čtenář série Doggerland záhy odhalí.
Vydalo nakladatelství Argo, 2019, www.argo.cz
