Tomova půlnoční zahrada je dnes už legendární dětský příběh z roku 1958, který se ovšem českého vydání dočkal až v letošním roce. Dokáže zaujmout mladé čtenáře i v dnešní moderní době a získá se jeho autorka Ann Philippa Pearce uznání v našich krajinách?
Pravdou je, že celý román na mě působí trochu starodávně. Daleko větší úspěch by určitě měl v letech největší slávy Jaroslava Foglara, kdy dobrodružné příhody znamenaly pro děti daleko více než v současné přetechnizované éře. I přesto si troufám tvrdit, že dokáže zaujmout řadu dětí, kteří ještě sázejí na vlastní fantasii a rádi se vydávají na tajemné výpravy.
Stejně jako hlavní hrdina knihy Tom, který musí trávit letní prázdniny u tety a strýčka bez svého brášky. Jedné noci poslouchá staré pendlovky (hodiny), které se nacházejí ve společné chodbě u zadního vchodu. Odbijí dvanáctkrát a poté i potřinácté, což mu přijde velice podivné. Vypraví se proto na průzkum, při kterém se rozhodne otevřít nedaleké dveře, jenž ho zavedou do nádherné zahrady. A v ní se začíná odehrávat jeho velké letní dobrodružství.
V zahradě totiž brzy potkává další děti, které ho ovšem nevidí a nemůže ani na nic sáhnout. Díky tomu si čtenář pokládá důležitou otázku. Jsou ostatní duchové a ocitnul se v jejich světě nebo je on sám duchem? Zanedlouho se navíc připojí i cestování časem a záhady postupně jen přibývají.
Rozhodně se tedy mohou všichni mladiství čtenáři těšit na napínavý příběh, ve kterém není nouze neočekávané okamžiky. Hlavní dějová linie se neustále vyvíjí, a přestože má vyprávění značný retro nádech, některé jeho části jsou rozhodně i nadčasové.
Ústřední postava Toma charakterizuje dobu před desítkami let, kdy ještě nebyly počítače ani tolik nefrčely televize a díky tomu si potomci užívali především venkovních her. Nebáli se udělat sem tam nějakou rošťárnu, ale zároveň měli i větší smysl pro spravedlnost a úctu k lidem i věcem. Vedle něj se ovšem objevují i další dětští jedinci, kteří pocházejí z dob minulých. Je sice znát určitý rozdíl v jejich chování, ale přesto není tak výrazný jako v porovnání s dnešní generací.
Celý příběh je vlastně o objevování prostoru, historie, ale i nového přátelství. Našlo by se v něm i několik ponaučení o důležitosti vztahů, a především pomíjivosti času. Právě čas totiž hraje patrně nejdůležitější roli a čtenář má díky knize možnost si uvědomit, že všechno jednou začíná i končí.
Ann Philippa Pearce rozhodně v tomto případě nenapsala žádný prostoduchý román. Naopak se snažila vedle napínavého děje nabídnout mladým čtenářům i trochu látky k zamyšlení. V dnešní době bude na některé působit trochu úsměvně, ale rozhodně stojí za pozornost, přestože jeho kvality možná oceníte až o něco později.
Pochvalu si zaslouží i pěkné ilustrace, které začínají každou novou kapitolu a nesou se v duchu dané doby. Příjemně doplňují celý příběh a napomáhají lidské fantasii při zpracování jeho děje.
Tomova půlnoční zahrada se dočkala několika seriálových a filmových verzí. I zájem filmařů tedy svědčí o jejích kvalitách, které u nás můžeme posoudit až v letošní roce díky nakladatelství Malvern. Je dobře, že se jeho majitelé a zaměstnanci nezalekli ani desítky let starého příběhu a díky tomu ho nyní můžete poznat i vy. Ale nezapomeňte. Všechno má svůj začátek i konec a nic nemusí být takové, jak se na první pohled může zdát.
Odkaz na knihu na stránkách nakladatelství Malvern najdete zde.
