Tanec skalpelů je celkově zajímavá kniha, ale žánrové označení horor je nutno brát trochu s rezervou. Daleko více se jedná o psychologický thriller, v němž vás švédská autorka Jenny Milewski nechá proniknout do zákulisí spisovatelské profese. Někdy ovšem ani psaní románů nemusí být bezpečné.
Jonas Lerman je autorem několika krvavých knih, v nichž hraje hlavní roli chirurg Carl Cederfeldt. Ten se vyžívá v mučení svých obětí, a to opravdu hodně brutálním způsobem. Jeho knihy jdou na dračku, i když se přecijen najdou i nějaké ty negativní kritiky. Týkají se především až zvrhlého násilí. Tvůrce si z nich nic moc nedělá, jedná se přece o vymyšlené příběhy. Ale co když se světy reality a fikce protnou?
Jak už jsem se v úvodní větě zmínil, jestliže čekáte čistokrevný horor, zřejmě budete zklamáni. Zejména v první půli se blíže seznámíte hlavně se samotnou ústřední postavou, spisovatelem Jonasem. Proniknete do zákoutí spisovatelské branže, podíváte se na různé besedy a televizní pořady nebo na jednání s vydavatelem.
Už od začátku přemýšlíte nad tím, jestli autor vyžívající se ve svých knihách v násilí, musí být rovněž násilníkem. Vlastně celé vyprávění nabízí hodně psychologických otázek, které vás budou neustále pronásledovat. Po lehce pomalejším úvodu se přecijen začíná něco dít a zlo se postupně šíří i stránkami této knihy.
Druhá půle už je o něco brutálnější, nabízí řadu krvavých scén a násilností. Zápletka se začíná více otevírat a postupně se dozvídáte, proč se některé zločiny z románů hlavního hrdiny stávají skutečností. K tomu dopomáhají i ukázky z jeho knih, které působí velice autenticky.
Pochvalu si určitě zaslouží i samotné vražedné scény, které jsou skutečně působivé, chvílemi až odpudivé. A tak to má být, protože násilí není žádná veselá věc. Dočkáte se tedy i slušné řezničiny a po více psychologickém úvodu budou ukojeny i vaše choutky po hororovějším průběhu.
Samozřejmě nemůže chybět ani zvrácený záporák. Autorka ho vykreslila opravdu brilantně a pravděpodobně vás zaujme ještě víc než Jonas. Objeví se ovšem až o poznání později a po většinu času budete váhat nad tím, jestli neexistuje pouze v spisovatelově hlavě. A kdo ví….Může jedna tvář představovat dobro i zlo najednou?
Vrcholem knihy je její závěr, který se nese ve velice svižném a akčním duchu. Vlastně až trochu překvapivě odlišném oproti většině předchozího děje. Změna tempa ovšem samozřejmě celému příběhu prospívá a nechává vás na konci dostatečně čtenářsky uspokojené.
Tanec skalpelů je kniha několika tváří. Nabízí zajímavé postavy, hodně psychologicky ztvárněný děj, a nakonec krvavé finále. Přestože se jednotlivé části od sebe dost odlišují, kniha mě bavila jako celek. Dává čtenáři několik námětů k zamyšlení nad krutostí člověka, ale i zákoutí jeho mysli. Někde vzadu ve vašem mozku se totiž mohou skrývat opravdu nečekané myšlenky.
A pochvalu si samozřejmě zaslouží i samotná obálka, která vlastně nakonec působí nejvíce hororově z celé knihy. I přesto si nenechte touto recenzí zkazit chuť a pusťte se do čtení Tance skalpelů. Nezařadí se sice po bok Stephena Kinga nebo Darcy Coates, ale své místo v mnoha knihovnách si určitě najde.
https://www.nasenakladatelstvi.cz/produkt/tanec-skalpelu/
