Pod značkou Fobos vyšlo u Našeho nakladatelství i několik opravdu zajímavých hororů. Jedním z nich je rozhodně Rituál od Adama Nevilla. Nabízí strašidelnou cestu lesem, při které můžete potkat pradávné monstrum.
Čtveřice kamarádů se vydává na dobrodružnou výpravu, která ovšem skončí úplně jinak, než si původně představovali. Nejedná se už o žádné mladíky, ale životem protřelé chlapíky. V jeden okamžik se rozhodnou zkrátit si cestu člověkem nepolíbenou přírodou a probudí tam prastarého a pěkně brutálního tvora. Začíná jejich souboj o vlastní život.
Temný les patří mezi jedno z nejčastějších, ale i nejstrašidelnějších hororových prostředí. Kolik už filmů či knih se odehrávalo v neprostupné krajině, kde by za každým stromem mohla číhat smrt. Rituál mě ze začátku trochu připomínal jedničku Záhady Blair Witch. Zejména díky dosti záhadnému zlu, které výrazněji ukáže svou tvář až téměř na konci a také runám nebo pohanské tématice.
Hlavní postavy tvoří poměrně rozmanitou a charakterově rozličnou skupinku. Jedná se o spolužáky ze školy, ale během let se sami sobě dost odcizili. Dva jsou docela ve formě, dva už znatelně zfotrovatěli. Tři již ochutnali příchuť manželství, pouze jeden je osamocený vlk se svobodnou myslí. A právě tyto rozdíly mezi nimi zasévají semínka sporů, které vůbec nepomáhají už tak dost obtížné situaci.
Po vkročení do lesa totiž začínají zjišťovat, že to nebude procházka růžovým sadem. Autorovi se podařilo vytvořit poměrně hustou atmosféru plnou strachu, zloby a zoufalství. Asi nebudu příliš spoilerovat, když prozradím, že domů se ani zdaleka nevrátí všichni.
Probojovávají se tedy lesem, teče přitom krev a vřískot je slyšet na míle daleko. Najednou ovšem přichází zvrat, mění se prostředí a na scénu přichází nová nedobrá síla. Tentokrát v podobě black metalistů, což pro mě bylo velice zajímavé. Sám jsem tento žánr před lety poslouchal. Tvůrce si navíc očividně něco nastudoval a přichází nejen s reálnými názvy kapel tohoto velmi nekonvenčního hudebního žánru, ale i jeho tradičními rysy. Alespoň pro Skandinávii, která je v tomto směru trochu více specifická a o něco extrémnější.
Rozhodně se tedy nemusíte bát, že by zde bylo málo zla. O temnotu je dostatečně postaráno, a naopak budete nakonec s radostí vyhlížet trochu teplého světla. Závěr není nějak výrazně dramatický, protože se toho hodně děje už v průběhu děje.
Rituál je zajímavý a dostatečně děsivý horor, který umí vybudovat tu správnou atmosféru, nabízí dobře zpracované postavy a nebojí se ani nabídnout krvavé lázně. Vyvrcholení možná mohlo nabídnout trochu větší boom, ale vzhledem k průběhu celé zápletky mu to s radostí odpustíme.
Ještě si dovolíme srovnání s filmem, který se objevil v roce 2017. Nejedná se o vůbec špatný snímek, ale kniha je samozřejmě výrazně lepší. Vedle několika drobných změn mě v něm hodně vadila nepřítomnost metalistů, kteří byli nahrazeni někým jiným. Přesto doporučuji ho zhlédnout a tím si doplnit celou sestavu. Většina z vás určitě nebude litovat.
