Nejnovější kniha Aleny Ježkové nabízí prostřednictvím pěti generací fiktivní rodiny Schillerů průřez dějinami 20. století. Ruce houslisty jsou plné bolesti, ztrát, ale i rodinné pospolitosti. Úspěšně tak navazují na známější české autorky Karin Lednickou či Alenu Mornštajnovou.
Kniha se skládá ze sedmi na sebe volně navazujících povídek. V každé z nich najdete některého ze členů rodiny Schillerů, někdy i vícero z nich. Texty jsou většinou spojené s nějakou zásadní historickou událostí nebo obdobím.
Obsah jednotlivých povídek
Úvodní Vánoční mír se odehrává během první světové války. Nabízí velice zajímavý moment, kdy se o Vánocích nepřátelé dohodli, že uzavřou krátkodobý mír, aby mohli oslavit svátky. Velice brzy zjišťují, že nepřátelé nejsou takové zrůdy, jak jim jejich velitelé líčili.
Následuje Rodina a v ní období mezi válkami, tzv. první republika. Zatímco v předchozím případě hrál jeden ze Schillerů spíše vedlejší roli oproti celku, tentokrát už se dostávají on i jeho příbuzní do hlavních rolí. Jedná se o časy klidu, blahobytu a naděje, že je čeká krásný život.
Pro většinu nejzajímavější bude třetí text s názvem Skrz slzy se usmívám. Odehrává se během druhé světové války. Velice přesvědčivě popisuje atmosféru v ghettu Terezín a dotýká se některých významných momentů, jako bylo sehrání dětské opery Brundibár. Oproti předchozímu poměrně pozitivně laděnému příspěvku se tentokrát posouvá do hlubin temna a je plný smrti a beznaděje.
Autorka se při jeho tvorbě inspirovala deníky a knihami přeživších jako jsou Dita Krausová nebo Helga-Hošková Weissová. Ostatně i tento příběh je napsán formou deníkových zápisů. Jedná se o nejsilnější část celé knihy, která zároveň ovlivňuje veškeré další dění a život zúčastněných.
Prázdná místa navazují na válečné události a bilancují nejhorší období dvacátého století. Jsou tedy i nadále plné smutku, který je spojený se ztrátami blízkých. Přesto se už částečně objevuje naděje na lepší zítřky.
Nový svět je tentokrát úsměvnou povídkou, dokonce s romantickým podtextem. Sleduje budování socialistického města a motivaci k práci na stavbě. Prozatím zde není tolik patrná pachuť z komunismu, která v následujících letech přichází a dlouho tu s námi zůstává.
Dopis se odehrává v dramatickém srpnu roku 1968. Po politickém uvolnění přichází vstup vojska Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu do Československa. Jeden ze členů rodiny Shillerů tuto událost dokumentuje prostřednictvím fotoaparátu. I v tomto případě jsou veškeré události popsány velmi realisticky a emotivně.
Titulní Ruce houslisty se posouvají takřka do současnosti a jsou takovým uzavřením celého rodinného příběhu. Vzpomínají částečně i na minulost a odhalují některá její tajemství.
Průvodce dějinami 20. století i rodinná tragédie
Jako komplet je celá kniha opravdu zajímavou rodinnou historií, kterou spojují silné vztahy, ale i významné události 20. století. Nejvíce na mě zapůsobili texty z druhé světové války a roku 1968, které jsou velice silné. Vlastně bych při jejich čtení ani nepoznal, že autorka se na nich osobně nepodílela (v roce 1968 jí byly dva roky).
Jak už jsem se zmínil v úvodu, jestliže máte rádi Mornštajnovou nebo Lednickou, určitě byste měli sáhnout i po Aleně Ježkové. Ruce houslisty vám poskytnou pohled na kruté 20. století, v němž více než kdy jindy bylo důležité, aby zejména rodina stála při sobě. Nálada knihy se často proměňuje. Chvílemi je hodně temná, jindy nabízí i odlehčenější témata.
V konečném součtu ovšem vnáší do čtenářů zejména hodně emocí. Nezbývá než doufat, že podobné války a okupace už nikdy nezažijeme. Na světe je i tak dost nemocí a jiných nepříjemností, které nám ničí život.
Na závěr ještě musíme zmínit i výborné ilustrace Michaely Kukovičové. Prostřednictvím koláží zobrazují scény, které můžete prožívat v knize. Ať už je to příjezd tanků nebo stavba sídliště.
Knihu Ruce houslisty můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Práh.
