Prokletá věž je pěkně drsná fantasy od nadějné české autorky Michaely Merglové. Nabízí příběh z prostředí zlodějů, pirátů a hrdlořezů. A aby toho nebylo málo, nechybí v něm ani nějaká ta temná magie.
Michaela Merglová už ve své románové prvotině Píseň oceli dokázala, že psát prostě umí. Velice brzy si získala přízeň mnoha fanoušků, ale i samotných kritiků, takže nic nebránilo tomu, aby nakladatelství Epocha vydalo další její dílo. A musím říct, že do partičky okolo Kotlety, Sněgoňové nebo Fuchse výborně zapadá.
Prokletá věž je poměrně temná fantasy plná zločinu a krve, ve které si nikdo nemůže být jist, že se dožije další stránky. Zápletka je vlastně jednoduchá. Podsvětí zdejšího města převzal nový šéf a postupně se začíná zbavovat své konkurence. Místní zlodějka Lovka a její banda se rozhodnou zmizet, ale nemají prakticky žádné peníze do začátku. Rozhodnou se tedy, že osvobodí z vězení svého bývalého přítele, který je zradil a společně se vypraví k prastaré čarodějné věži, kde má být ukrytý obrovský poklad.
Od začátku vlastně můžete sledovat hned dvě dějové linky. V jedné pozorujete ústřední hrdiny na jejich cestě za pokladem a v druhé zase nemilosrdní vrazi vyvražďují téměř vše, co dýchá. Prokletá věž rozhodně není žádná vyměklá romanťárna, přestože i na lásku zde dojde. Daleko více zde probíhají krvavé lázně, po kterých zůstává mnoho zohavených mrtvol.
Rozhodně nemám nějaké předsudky proti ženám, které píší trochu drsnější příběhy. I přesto musím říct, že za Prokletou věž by se nemusel stydět ani kdejaký řezník z Bruntálu a před mnoha lety by za ní Michaelu Merglovou možná ukamenovali. A dokonce se musím přiznat, že i na mě to bylo v některých chvílích už trochu moc.
Ano, samozřejmě mluvím o oné pověstné kapitole 8, kterou zmínila sama autorka již v rozhovoru pro časopis Pevnost. Sám nakladatel i kolegyně Sněgoňová si při ní rovněž trochu poplakali. I já jsem při jejím čtení vyvalil oči, málem vrhnul, a ještě mnoho let mě bude strašit ve snech. No příště bych radši prosil něco rozjuchaně veselého.
Samotný příběh je jinak opravdu napínavý, nechybějí v něm zajímavé zvraty, a především hodně fyzické i magické akce. Je to opravdu jízda od začátku až do konce, ve které vás autorka několikrát semele a na konci vyplivne zcela zneužitého. Připravte se na bitky na suchu a na moři, zákeřné přepadení i mistrovské souboje.
Jak už jsem ovšem psal, dostane se i na lásku. Milostná linka je však do jinak drsného děje vložena poměrně nenásilně a vlastně jsem za ní opravdu rád. Navíc se díky ní můžete vracet i do minulosti a díky tomu poznávat i okolnosti okolo nesvárů v ústřední partičce.
Postavy jsou celkově zajímavě vytvořené, a to včetně záporáků. Najdete mezi nimi silného hlupáka, chytrého slabocha, šíleného kápa a několik dalších ničemů. Vlastně je v příběhu těch negativních postav docela dost, což rovněž není tolik tradiční.
Druhý román mladé autorky fantasy Michaely Merglové výborně navazuje na úspěšnou prvotinu. Opět představuje tvůrkyni v tom nejlepším (i nejhorším) světle a nebojí se takřka ničeho. Je to prostě syrová řezničina, která rozhodně není určená slabším povahám. No uvidíme, s čím přijde příště, protože si opět nasadila velice vysokou laťku.
