Povídky a příhody ze zadního domu volně navazují na známější deník Anny Frankové. Ten vydalo v minulém roce nakladatelství Triáda pod názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka – Zadní dům.
Deník Anny Frankové se stal jedním z nejpopulárnějších svědectví o holocaustu. Jeho děj se přitom neodehrává v koncentračním táboru, ale zachycuje život mladé židovky, která se musela společně s rodinou skrývat v úkrytu půdního bytu. Nakonec byli prozrazeni, Anne zahynula v Bergen-Belsenu a přežil jen její otec. Díky tomu se mohl postarat o vydání deníku.
Nakladatelství Triáda tedy v minulém roce po mnoha letech vydalo jeho nový překlad pod názvem Zadní dům. Mezi její písemnou pozůstalost ovšem patří i kniha vymyšlených povídek, které psala do velkého sešitu v pevných deskách. Právě ony společně s několika reálnými příhodami ze života v úkrytu jsou obsahem díla Povídky a příhody ze zadního domu.
Nefiktivní vyprávění se zaobírá běžnými činnostmi a příhodami, které museli schovaní lidé téměř každodenně řešit. Je z nich cítit nekomfortnost jejich bydlení, běžné problémy pro nás naprosto neskutečné a časté spory mezi přítomnými. Protože společně žilo několik generací, a navíc nebyli všichni příbuzní, bohužel se nevyhnuli hádkám o prostor, věci nebo činnosti. Ale na druhou stranu si je nutné uvědomit, že se především snažili ukrýt před nacisty a přežít tuto strašnou dobu.
Pro někoho o něco zajímavější možná budou samotné vymyšlené povídky, které o Anně vypovídají přecijen jen něco nového. Poukazují na její úžasnou fantazii, chvílemi takřka dospěláckou vyspělost a posléze zároveň dětinskou naivnost.
Někdy se snaží představit svět, a především lidi v trochu lepším světle, jindy naopak poučuje a dává rady, které by si měli vzít k srdci špatně se chovající jedinci. Její povídky obsahují i fantastické či pohádkové motivy. Třeba ta o medvídkovi Blurrym, který vyráží objevovat svět nebo o víle Doře.
Některé mají opravdu hlubokou a zajímavou myšlenku. V kratičkém zápisku Anděl strážný například vypráví o holčičce, které umřela babička a moc se kvůli tomu trápí. Babička se jí však zjeví ve snu a řekne jí, že musí zase začít normálně žít. Samozřejmě si vezme její slova k srdci, začne zase pracovat, ožení se a spokojeně si dožije.
Délka textů je různá od dvoustránkových po obsáhlejší, ale často jsou tu spíše kratší. Jejich kvalita je na posouzení každého z vás. Především je potřeba si uvědomit, že je psala mladá dívčina za strašných podmínek, ve kterých by většina z nás ani nedovedla normálně fungovat. I přesto v nich najdeme řadu zajímavých nápadů a určitý potenciál na spisovatelskou dráhu tam prostě byl.
Povídky a příhody ze zadního domu slouží především k doplnění celkového pohledu na osobnost Anny Frankové. Jestliže jste přečetli její deník, určitě by vás nemělo minout ani toto dílo. Na druhou stranu může zaujmout i člověka, který vlastně o téma holocaustu nemá příliš zájem. Obsahuje totiž často zajímavé a poučné texty, které by se daly zařadit do kdejaké jiné sbírky.
