Roman Bureš se už napevno zařadil do stáje nakladatelství Epocha, kde mu nedávno vyšla jeho novinka Planeta idiotů. Oproti Říši a Inferiu tentokrát vynechal nacisty a vrhnul se do vod apokalyptického sci-fi.
Celou zápletku sledujete očima hlavní bezejmenné postavy, která si jednoho dne začne všímat podivně chovajících se lidí. Někteří neváhají v metrů zpívat, jiní se smějí a jsou šťastní z úplných nesmyslů nebo jsou až příliš přátelští. Postupně je těchto lidí čím dál víc a obyčejný člověk se stává lovnou zvěří. Blízká budoucnost je navíc ještě děsivější. Konec lidstva, jak ho známe se totiž velice rychle blíží.
I době koronakrize chceme číst postapo
V současné složité době mohou být pro některé čtenáře apokalyptické knihy dosti náročným soustem. Prožíváme totiž téměř apokalypsu na vlastní kůži a šťastný konec se alespoň v našich končinách blíží velice pomalu (i když věříme, že už vidíme světlo). Na druhou stranu jsou podobné tituly u mnoha lidí natolik oblíbené, že je ani momentální stav nezastaví.
Humor i erotika
Planeta idiotů navíc rozhodně není klasickým postapem. Předně se do něj autor rozhodl vložit poměrně hodně humoru. Vlastně je to z mého pohledu jednoznačně jeho nejvtipnější kniha, i když někomu zase nemusí styl humoru sedět. Znáte to, sto lidí, sto chutí. Osobně mě hodně bavily různé popkulturní odkazy nebo narážky na současné politiky, kteří dostali od autora docela slušně nařezáno.
Jak už jsem naznačil, oproti předchozím titulům je tohle prostě něco jiného. Celosvětová apokalypsa (i když sledovaná s důrazem na Českou republiku) se postupně rozjíždí a posílá hlavního hrdinu přímo do samotného pekla. Můžete přitom sledovat i jeho krachy a úspěchy v pracovním či osobním životě, které budou vůči budoucímu průšvihu vlastně bezvýznamné. Dočkáte se i poměrně otevřeného přístupu k erotice a nebude chybět ani troška vulgárnější mluvy.
Přestože se všeobecné poměry postupně vyvíjejí do velice depresivního stavu, stále je všudypřítomný humor, a tak trochu nadhled. Ostatně mnozí autoři nakladatelství Epocha prostě neumějí brát něco na sto procent vážně.
Ani klasický nádech dějin nechybí
Roman Bureš je znám tím, že do svých knih přidává i hodně historických prvků. Přestože tentokrát se děj odehrává vlastně v současnosti, neváhal do něj napasovat pracovní tábor, připomínající zejména podobná zařízení z dob tvrdého komunismu nebo i druhé světové války.
Závěr je vlastně docela překvapující a nechybí mu ani určitý druh ponaučení. Proč se vlastně většina lidí zbláznila a co se s nimi později stalo? Kdo nebo co za tím celým stojí? To dopředu nezjistíte a budete se k tomu muset dopracovat poctivým čtením.
Prostě šílená kniha
Celá kniha působí vlastně tak trochu podobně jako její obal – šíleně. Ostatně už název Planeta idiotů dává tušit, že s inteligencí tentokrát nejdřív pojdeš. Zároveň je však velice zábavná a výrazně se lišící od ostatní autory tvorby. To může být pro někoho pozitivní – je potřeba přicházet s něčím novým, ale zároveň se najdou i její kritici a odsuzovači.
Mě se novinka Romana Bureše líbila. Skvěle zapadá do výrazné skupiny autorů fantastiky nakladatelství Epocha, nebojí se otevřeně si udělat legraci ze současné politické scény a má velmi dobrý spád. Jenom doufám, že se podobným způsobem nezvrhne současná situace. Zápletka se totiž začíná odehrávat krátce po skončení koronavirové pandemie. Tak snad nás nečeká ještě něco horšího a bláznivějšího. Už chceme žít normálně, ne jako idioti.
Knihu Planeta idiotů můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Epocha.
