Osvětimský orchestr od francouzské autorky Fanii Goldstein je další z řady knih o holocaustu, která popisuje hrůzy nejznámějšího vyhlazovacího zařízení Osvětim – Březinka. Tentokrát ovšem nabízí trochu netradiční témata, a především je jeho velkou součástí i hudba.
Je rozhodně nevyvratitelným faktem, že muzika může člověku pomoci v těžkých chvílích a stát se určitým přístavem klidu. Na tak příšerném místě jako byla Osvětim za druhé světové války asi nešlo pomocí hudby přímo utéct pryč, ale zároveň mohla alespoň přispět k přežití některých přítomných.
Kniha Osvětimský orchestr totiž vypráví o partičce žen, které hrály přicházejícím a odcházejícím pracovním četám nebo přímo svým trapitelům, příslušníkům SS a dalším dozorcům. Její členky měly o maličko jednodušší život než jiní. Přestože rovněž neměly téměř co jíst a šířily se mezi nimi nemoci, alespoň přebývaly v teple, měly k dispozici vodu na mytí a lepší oblečení. Jedná se o výhody, kterém jim zachránily život. Zároveň k tomu dopomohla i jejich obliba u vedení tábora, které nad nimi trochu drželo ochranou ruku.
Ale rozhodně si člověk nemůže myslet, že byl jejich život nějaký med. Ze stránek knihy je patrné, že si stejně jako jiní procházeli svými útrapami. Jedná se o zajímavé povídání i z toho pohledu, že se zaobírá převážně ženským kolektivem. Přecijenom mužské oběti holocaustu dostávají v literárních dílech trochu větší prostor.
Samotné vyprávění je napsané opravdu čtivou formou. Vlastně značně románovou, včetně mnoha dialogů. Autorka toto dílo napsala třicet let po svém osvobození, díky čemuž ještě měla mnohé události v živé paměti. A na příběhu je to znát. Nabízí velice důkladný pohled do fungování ženského úseku tábora, především tedy části s muzikantkami. Můžete sledovat i jejich vnitřní rozmíšky. Přestože se část z vězňů a vězeňkyň snažila semknout a pomáhat si, našli se i tací, kteří by pro kousek jídla nebo nějakých jiných výhod udělali cokoliv.
Potkáte i některé nechvalně proslulé osobnosti jako byli velitel Osvětimi Josef Kramer nebo Dr. Josef Mengele. Vedle hlavní postavy Fanii Fénelonové, vl. jménem Goldsteinová poznáte i osudy několika dalších trýzněných, včetně jejich vyústění po konci války. Některé jsou šťastnější, některé smutnější.
Současná generace lidí okolo dvaceti let si asi jen těžko může představit, jak to mohlo v táboře Osvětim vypadat. Naštěstí jsou tu podobné knihy, které velice věcně a důvěryhodně popisují hrůzy holocaustu, přestože se tomu člověk, co to nezažil, takřka zdráhá uvěřit. Jak se tohle mohlo stát? Jak to mohli ostatní dopustit?
Kniha vyšla v originále již v roce 1976 a o čtyři roky později ji následoval i hraný film Playing for Time, k němuž napsal scénář spisovatel Arthur Miller. Už to je jasným důkazem, že se jedná o opravdu zajímavý materiál, který je navíc napsán velice dobrou formou. Autorka zbytečně nepřichází s neurčitými podrobnostmi, ale snaží se především čtenářům zprostředkovat emoce, které ona sama a mnohé další její kamarádky prožívaly. Jedná si sice o velice tragické vyprávění, ale zároveň hodné zapamatování. Musíme totiž všemi silami přispět k tomu, aby se podobné události již nikdy neopakovaly.
Knihu vydalo nakladatelství Garamond.
