Moje máma z Terezína popisuje příběh ženy ze slavného rodu Frištenských, která si musela jako židovka projít českým koncentračním táborem. Vyprávění je to netradiční, vlastně tak trochu na rozmezí literatury faktu a historického románu.
Za počátkem tohoto titulu stojí Frank Frištenský, jehož předkem nebyl nikdo jiný než slavný zápasník Gustav Frištenský. Autorova maminka se během druhé světové války dostala jako židovka do koncentračního tábora Terezín. O prožitcích v něm se synem ovšem nikdy nemluvila. Po její smrti se rozhodl zjistit více nejen o jejím životě, ale i samotném holocaustu.
Rozhodně se tedy jedná o méně obvyklý počin na toto téma. Informace o tom, jak v Terezíně přežívala, s kým se kamarádila nebo o jednom velkém tajemství dostával od dalších přeživších, kteří se s jeho maminkou znali. Zároveň je díky nedostatku vlastního vyprávění Hany Kleinové Frištenské doplňoval o obecná fakta.
Z velké části si tedy v podstatě musí domýšlet, co všechno prožila, jak se v některých momentech cítila apod. Pro lepší čtenářův prožitek je někdy přidána takřka románová forma, nechybějí tedy ani dialogy, i když třeba v přesně této podobě nebyly. Ničemu to ovšem nevadí. Rozhodně se nesnaží nic přikreslovat a na knize je znát velká příprava a studium skutečností.
Zajímavostí je i to, že se ve vyprávění objeví další známí autoři Arnošt Lustig a Pavel Taussig. Hana Kleinová Frištenská se přitom s nimi neseznámila v koncentračních táborech, ale za zcela jiných okolností.
Prostor ovšem dostává i doba poválečná a zařazení Hany do běžného života. Její následné lásky, smiřování se s tím, že antisemitismus nezmizel i zcela běžné starosti a radosti. O rodině Frištenských se tak dozvíte spoustu informací.
Na textu společně s Frankem Frištenským pracoval Pavel Baroch, kterého již můžete znát díky dříve vydanému titulu Mengeleho dvojče A-782. Pravděpodobně dodává celému obsahu propracovanější formu a zpracovává ho do literárního díla. Sami přeživší nebo jejich potomci totiž nemusí být vždy schopní spisovatelé a ani se o to třeba nechtějí snažit.
Jednotlivé části jsou rozdělené na kapitoly, které nejsou nějak extrémně dlouhé. Díky tomu je kniha velice svižná a čte se dobře. Nechybí ani několik rodinných fotografií, které dodávají jednotlivým postavám konkrétní tvář. Ale třeba i různé dokumenty jako je děkovný lístek z Terezína za obdržený balíček.
Moje máma z Terezína jako celek může být určená lidem, kteří se chtějí dozvědět základní informace o nechvalně proslulém českém koncentračním táboře. Nabízí zajímavou formu, dostatek faktografických informací, ale i lidských příběhů a emocí. Najdete tu i několik statistik, například o počtech lidí v transportech apod. Na konci je potom rozhovor s Frankem Frištenským, který se věnuje zejména jemu.
Stejně jako mnoho dalších musela Hana Kleinová Frištenská prožít hrůzné věci a přišla díky nacistům o většinu rodiny. V knize nejsou nějaké drastické popisy, přesto samozřejmě působí na čtenářovi emoce. Na konci některých podobných recenzí se píše, že nic podobného se již nesmí opakovat. Bohužel v současné situaci, kdy opět díky válce umírají lidé, jsou podobné zpovědi o to intenzivnější.
Knihu Moje máma z Terezína můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Zeď.
