Michal Čagánek vyniká uměním ve svých románech vytvořit atmosféru natolik jedinečnou, že se vám zasekne v duši a v těle a zůstává. A navážete na ni při jeho dalším románu. Jak ji popsat? Pichlavé, leč vláčné čtení, které má schopnost zabodnout se do míst, ve kterých máte největší temno, bolavo a kam se vám vůbec nechce. A často vůbec netušíte, že takové místo máte.
Odložený vesmír je o sobectví, trápení, cestě k sobě a o tom, jak takové chování ovlivní životy kolem vás. A také o lidech, které všeobecně znáte, takže veškerá zvláštnost románu získává ještě hrozivou reálnost. Přece Jaroslav Dušek, jak ten se tu vzal?
No ano, jsme v Čechách, jsme tady, možná Aleš Hlavinka, hlavní hrdina románu, je i váš soused. Nebo blízký. Vždyť lidské příběhy jsou si často tak podobné.
Plyšový Buddha, předchozí Michalova knížka, byla touto jedinečností popisu atmosféry podobná, ale když si jich od něj přečtete více, dojde vám, jak moc jde autor do hloubek, do kterých se někdo dostane (a pochopí) a někdo nedostane (a nepochopí
A o tom je i ten odložený vesmír…
Život průseráře a bolesti víc než dost
A jak se ztotožníte s postavami z knihy. Jestli budete na straně toho čtyřicetiletého muže, který totálně projel svůj život, svou rodinu a jakoukoliv zodpovědnost, na které by bylo možné stavět pocit smysluplnosti života nebo jestli vám bude hlavou vrtat, jak k tomu vlastně všemu nakonec přišly všechny ty odkopnuté, zabité a poznamenané ženy, které za sebou Aleš, hlavní hrdina, nechával. Vrátí jim to život? Vrátí jim prozření autora roky zničeného zdraví za závazky, které měly na hřbetě nést dva, nikoliv jen žena sama? Vrátí jim to zdravé srdce rozbité pohrdáním okolí, a nakonec i svým vlastním?
Jak lze vlastně soucítit s tímto mužem?
Možná právě to bude váš úkol. A jste-li čtenář-muž, pak si jsem jista, že se mnohem lépe ponoříte do jeho duše a možná i pochopíte všechny jeho přešlapy, a i ty imaginární i opravdové postavy, které hlavní hrdina potkává na cestě k sobě samému. A nejsou to rozhodně lehké věci, dost to bolí.
„V mysli se mi vynoří obraz slavících přátel. Přátel? To sotva. Přišli, zablýskali vybělenými zuby, hlavně zdraví, hlavně to podělaný zdraví, a hned mě pustili z hlavy. Kdo by se staral o pitomce, jako jsem já.
Ale já nejsem pitomec, vy pitomci!A tohle je můj dům! Moje vila! Můj bazén! Moje nablýskaný fára! Můj vycpanej lev, kterýho jsem sám voddělal těmahle svejma rukama! Všechny vás můžu nakopat někam, stejně ste přišli akorát za chlastem a za babama. Čtyřicet dva sexy koček na oslavu mejch podělaných čtyřicátých druhejch narozenin, které nejspíš nepřežiju. Pěkně děkuju.“
A tady celý příběh začíná. A já vám povím, že toho podělanýho lva už asi z hlavy nedostanu, to je totiž umění psaní Michala Čagánka. Jedna malá věc, malinká, zdánlivě nicotná… ale ona se táhne celou knihou, a to ani nemusí fyzicky. Čtenář si ji nese v hlavě.
Tím víc, že se postupně začne do příběhu prolínat realita. Vstupují sem lidé jako je Jaroslav Dušek, Tomáš Klus, Jan Hnízdil… a vše končí rozhovory, které jen dodávají celé knize podivně mystický nádech, který je více romantický a voní jako zelený čaj pitý pod stromem pomerančovníku. Kvetoucího. Chuť příběhu je jak vidíte bohatá. Velmi.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2021, https://www.synergiepublishing.com/cs/shop/knihy/osobni-rust/000509_odlozeny-vesmir.php
