Mengeleho dvojče A-782 vypráví příběh Jiřího Fišera, který se v osmi letech společně se svým bratrem dostal do Osvětimi a do spárů zdejšího nechvalně proslulého doktora Mengeleho. V knize ovšem najdete i obecné informace a vzpomínky dalších pamětníků. Autorem je novinář Pavel Baroch.
Knih o vyhlazovacím táboře Osvětim již vyšlo tolik, že mnozí už na to začínají být trochu alergičtí. Každá z nich ovšem obsahuje trochu jiný příběh a prostě něco navíc. V tomto případě se autor blíže podíval na praktiky Josefa Mengeleho, který se zvrhlou vášní zkoumal všechny odlišné lidi a mezi jeho největší objekty patřily právě dvojčata.
Pan Jiří Fišer byl totiž v Osvětimi právě se svým dvojčetem, což jim zřejmě zachránilo život. Nacisti zavraždili jejich rodiče i sestru, ale právě je si ponechal tzv. Anděl smrti jako pokusné králíky. Rozhodně jim nebylo co závidět. Museli prožívat neskutečná muka při různých experimentech a neustále jim hrozilo, že když jeden z nich zemře, velice brzy ho bude následovat druhý. Už by byl totiž nepotřebný.
V knize ovšem nenaleznete pouze příběh těchto dvojčat. Ten samotný tvoří jen jednu určitou část a jedná se spíše o takové fragmenty vzpomínek. Jsou přitom doplněné celou řadou obecných informací nejen o samotném prostředí vyhlazovacího tábora, ale i o začátcích holocaustu. Několik významných jedinců z řad nacistů má potom v knize i stručný životopis, který je šikovně zasazen do vyprávění a zvýrazněn kurzívou.
Z celé knihy na čtenáře samozřejmě dýchá ona temná nálada Osvětimi, která je cítit z každého podobného vyprávění. Dočkáte se některých opravdu příšerných skutečností, při kterých budete mít slzy na krajíčku nebo vám nebude dobře od žaludku. Co se dělo na tomto místě za druhé světové války je prostě neskutečné. Tím spíš, když je to spojeno s tyranem jménem Josef Mengele. A navíc tentokrát hrají hlavní roli děti, což je vždy o to více emotivní.
Jedním z nejzajímavějších úseků je potom vyprávění o prožitcích pana Fišera po osvobození. Ani tehdy totiž jeho život nebyl jednoduchý a zažil si ještě nejednu útrapu. Celá kniha končí až v roce 2019, kdy se pamětník vrátil do Osvětimi, aby si připomněl 75. výročí od doby, kdy dorazil společně se svou rodinou do tohoto pekla poprvé.
Vracejí se mu vzpomínky, posílá tichý pozdrav svým zemřelým příbuzným, a dokonce zde převypráví svůj příběh izraelským turistům, kteří jsou samozřejmě z tohoto setkání docela paf. Popis návratu na místo činu není v knihách úplně častý, proto mi přišel opravdu zajímavý, a především hodně emotivní. Jen těžko si lze představit, co se panu Fišerovi právě honilo v hlavě.
Nedílnou součástí jsou i fotografie. Najdete na nich snímky z tzv. Osvětmského alba, jehož oficiální název zněl „Přesídlení maďarských židů“. Jedná se o jedny z mála fotografických dokumentů, které reflektují přímo situaci v táboře. Potom řadu osobních rodinných fotek, ale i současných z návratu do Osvětimi roku 2019.
Mengeleho dvojče A-782 nabízí nejen osobní příběh rodiny Fišerů, ale i trochu obecnější obsah týkající se holocaustu. Díky tomu bych ho doporučil zejména těm, kteří se právě začínají zajímat o holocaust a koncentrační (vyhlazovací) tábory. Velice zajímavou formou vám nabídne řadu zajímavých informací a navrch dokonce přihodí i pár fotek.
