Jiný kraj je antologií povídek z žánru fantastiky, které se snaží zaujmout nejen zápletkou, ale často i nějakou hlubší myšlenkou. Dotýká se totiž témat, které mohou být pro mnohé realitou, převádí je ovšem do trochu magičtější formy.
Editorkami se staly dvě Terezy – Matoušková a Kadečková. Obě již vlastně zkušené autorky, přestože stálé mladé a sličné slečny. Fantastika obecně patří mezi oblíbené žánry, v nichž vychází snad nejvíce povídkových antologií. U nás alespoň tohle pravidlo rozhodně platí a na trhu máme nespočet zajímavých knih, v nichž najdete hodně slušnou sestavu autorů.
Nejinak je tomu i v tomto případě. Editorky vsadily na jména osvědčená i pro mnohé méně známá a ve většině případů se rozhodně trefily do černého. Jasně, asi se většině nebudou líbit úplně všechny kousky, ale v tom je právě kouzlo podobných sbírek. Díky rozdílnosti jednotlivých textů si takřka každý příznivec žánru najde to své.
Když nepočítáme předmluvu (omlouvám se, ale nemám je moc rád), začíná to celé hororovým kouskem Sami na cestě od Jana Hlávky. Je to vlastně docela klasická duchařina. Zjistíte v ní, kam až to může vést, když děti doma s rodiči nemají zrovna úplnou pohodu.
Vlastně značná část povídek má nějakou spojitost s dětmi, ať už většími nebo menšími. Nejinak je tomu i u Kéž bych se neotočila od Jely Abasové. Musím hned na začátek říct, že vzhledem k autorčinu příjmení mě pobavilo, že hlavní postava se jmenuje Lejla. Tentokrát se ocitáme ve fantasy světě, v němž to magické děti nemají vůbec jednoduché. Když je navíc mocí oplývá jen jeden ze sourozenců, musí si vybojovat svoji lásku a prostor. Tohle je podstatně složitější kousek na pochopení, ale nakonec mě taky moc bavil.
Jeden z nejznámějších autorů knihy Přemysl Krejčík se ve svých Dcerách Neptuna a synech Amfitríty vydává pod hladinu, kde se vedou náboženské války a nechybí témata jako rasismus. Pro mě jeden z nejzajímavějších kousků této knihy, i když jsem si to ze začátku čtení nemyslel. Najdete v něm mnohé metafory na lidskou společnost, má spád a postupně silně graduje. A navíc je tu i parádní závěr, který mě prostě dostal.
Neméně zajímavá je i Sloňa od Terezy Janišové. Najdete v ní problémy člověka s vlastní identitou, krutost jednoho k druhému a příklad toho, jak se vám může totálně proměnit život. Samozřejmě v trochu fantastickém podání. Pohrává si s námětem o vyměnění těl dvou jedinců, které sice není ničím originálním (viděli jsme to i v mnoha komerčních filmech), přesto stále baví. Nakonec to ovšem rozhodně žádná komedie, ale nabízí vlastně poměrně tragický konec.
Sen o poupatech a trní od jedné z editorek Terezy Matouškové je vlastně trochu jiná verze Šípkové růženky. No dobře hodně jiná, i v tomto případě ovšem zaroste jedna budova rostlinami, takže si do ní musíte cestu prosekat. Zároveň se ovšem příběh dotýká i sexuálního obtěžování na pracovišti, což by ve zmíněné pohádce asi neprošlo. Bavilo mě to, opět dosti silný námět, nad nímž se můžete zamyslet.
Čas květů od Vilmy Kadlečkové mě prostě nebavil, proto ho nechci hodnotit. Nepopírám kvality samotného textu, jsou na něm znát autorčiny zkušenosti. Ale prostě to nebyl můj šálek čaje. Fanoušky autorky ovšem určitě může zaujmout.
Přejděme ke Kře Barbory Vrobelové. V ní budete svědky boje o vlastní život v divoké přírodě, kde není mnoho jídla a dominují tu ženy. Vlastně poměrně drsná povídka o hierarchii jednoho národa, v němž není lehké přežít. Objeví se i jedna rybí obluda a celkově to všechno působí dost chladně. Nejen kvůli tomu, že se tu pohybujeme na tenkém ledu.
Petra Machová je pro mě známé jméno, její Dračí město mě bavilo. I proto jsem byl zvědavý, kam se s ní tentokrát vydáme v povídce Rohy. A určitě mě nezklamala. Opět tu máme jednu mladou dívku, která to nemá zrovna jednoduché. Její rodiče jsou totiž dost úzkostlivý a plánují jí svatbu s perspektivním ženichem. Když jí jednoho dne popálí jedovatý déšť a způsobí jí škody na těle, rozhodně se to neobejde bez následků. Zajímavý fantasy příběh o honu za svobodou a odlišnostech, které vás mohou přivézt do problémů. Najdete tu typické fantasy prostředí s hradem, magií a dalšími proprietami. Musím se přiznat, že po dočtení jsem si zavzdychal, že se v tomto světě nemohu pohybovat dál. Určitě by to šlo rozvést do plnohodnotného románu.
Křídla Veroniky Saláškové jsou problému s otěhotněním. Každý, komu se nedaří zplodit potomka, by dal cokoliv za to, aby mu někdo pomohl. V tomto případě je ovšem cena až příliš vysoká. Tajemná doktorka je totiž někým jiným, než za koho se vydává. Tentokrát se po většinu času pohybuje vlastně v normálním světě, ale najednou se ocitnete v jiné říši, kde budou muset rodiče bojovat o své vlastní dítě. Dramatický děj s takřka thrillerovou příchutí.
I druhá editorka přispěla vlastním kouskem. Dar boha vyhnanců mě docela bavil, ale je poměrně obtížný na pochopení a celkové uchopení. Najdete tu boj s vetřelci, kvůli němuž bude muset jedna žena porušit svůj vlastní slib, že bude mlčet. Díky tomu může přijít o vlastní identitu, tak pracně vybojovanou. Je tu ovšem jedna motivace – ztracená dcera, která je prostě dětsky sladká.
A na závěr je tu Lukáš Vavrečka a jeho Trable s kuřaty. O hladu, kanibalismu, lásce. Vlastně ani tahle povídka není zrovna jednoduchá. Je těžké o ní něco psát, prostě si jí musíte přečíst.
Jak už jste pochopili, tahle antologie povídek je opravdu trochu z Jiného kraje. Najdete v ní vážná témata obalená fantastickou obálkou, někdy vám bude chvíli trvat, než pochopíte pointu celého příběhu. Rozhodně to ovšem nejsou nějaké prvoplánové a jednoduché texty. Všechno působí takovým hlubším dojmem. Čtení vás určitě bude bavit, ale zároveň vás donutí přemýšlet nad světem a jeho problémy.
Jiný kraj si můžete zakoupit prostřednictvím stránek nakladatelství Golden Dog.
