Jak se žije za zdmi Valdic vypráví v nejnovější stejnojmenné knize Petra Šámala několik zaměstnanců i odsouzených, kteří pobývají v jedné z nejstřeženějších věznic v České republice. Vypravte se na cestu za zločinem i nápravou a nechte se provádět těmi nejpovolanějšími.
V knize naleznete text rozdělený do řady kapitol. Část z nich vypráví příběhy samotných vrahů, které jsou napsány takřka románovou formou včetně přímé řeči a popisu jejich zločinů. Působí díky tomu velice realisticky a čtenář si je lehce dokáže představit.
Většinou po nich následují “projevy“ samotných pachatelů, které se týkají jejich zločinů, pocitů viny a samozřejmě i samotným podmínkám ve Valdicích. Působí hodně autenticky a rozhodně se jedná o velice důležitý materiál k pochopení jejich mysli, ale samozřejmě i atmosféry ve vězení. Dozvíte se, co se jim líbí nebo nelíbí, a přestože jsou všichni zločinci, jsou u nich vidět velké rozdíly.
Někteří se snaží přesvědčit o své nevinně a stěžují si na vychovatele nebo ostatní spoluvězně, jiní jsou naopak smíření se svým osudem a přiznávají provinění. Těšit se můžete na zpovědi takových veličin jako je nechvalně proslulý heparinový vrah, ale i celé řady dalších těžkých případů. Tím nejznámějším je samozřejmě Jiří Kajínek, který byl rovněž ve Valdicích “ubytován“ a popisuje tedy vlastní zkušenosti. Jeho text není příliš dlouhý, ale zároveň se objeví i ve vzpomínkách jiných. Z mého pohledu se jedná o ty nejzajímavější úseky, protože čtenář má jen málokdy možnost se nechat takovýmto způsobem přenést na místo činu a poslechnout si myšlenky několika zločinců.
Vedle toho nechybějí ani vyprávění od jejich věznitelů, tedy zaměstnanců věznice od vychovatelů, přes doktora, psychologa, strážné, pastora až po ředitele Valdic. I v tomto případě jsou některé jejich názory a poznatky rozdílné. Řada z nich si stěžuje, že vězni jsou až příliš opečovávaní. Dostávají téměř všechno, o co si řeknou, a navíc mohou ještě podávat stížnosti. Zjistíte i takové paradoxy, že pracující si musí platit svůj pobyt, zatímco nepracující ne.
Nechybí ani důkladné popisy jednotlivých oddělení, srovnávání poměrů za komunismu a současnosti nebo příklady toho, jaké mohou vězni dělat svým hlídačům peklo. Opět se dočkáte hodnověrných sdělení, přestože jsou do nich přidány i osobní pocity. Ve většině těchto kapitol vypráví současně dvojice zaměstnanců, která se navzájem doplňuje.
Celý komplet tedy nabízí opravdu podrobný pohled na věznici Valdice, a to z obou stran mříží. Čtivost je překvapivě veliká, přestože se najde i několik slabších momentů. Celkový význam této knihy je podle mě obrovský a slouží k pochopení zdejších poměrů a jako taková malá příručka zločinu.
Nechybí ani několik fotografií, které jsou soustředěné přibližně do poloviny knihy. Najdete na nich venkovní i vnitřní prostory nebo nejznámější vězně. Mezi ně v minulosti patřil i legendární loupežník Václav Babinský nebo pachatel atentátu na Aloise Rašína Josef Šoupal.
Po přečtení této knihy se určitě nad mnoha věcmi zamyslíte, možná některé účastníky i politujete. I samotný autor přidal na závěr krátkou úvahu, ve které přemýšlí o spravedlnosti a míře potrestání. Jak ovšem sám konstatuje, zločiny popsaných lupičů a vrahů ovlivnily i desítky dalších lidí, kteří díky nim budou až nadosmrti trpět. A proto je samotný trest vlastně vyměřen i jim.
Jak se žije za zdmi Valdic je velice zajímavá kniha pro všechny jedince, kteří se zajímají o českou kriminální scénu a zároveň se chtějí dozvědět něco o poměrech v jedné z nejvýznamnějších českých věznic. A Petr Šámal jim jejich touhy po poznání uspokojí vrchovatou měrou.
