Kniha s tajuplným názvem J SS Bach spojuje témata holocaustu a hudby. Anglický novinář a spisovatel Martin J. Goodman neváhá použít silné emoce z obou stran pólu. Ukázat bolest a smutek spojený s utrpením člověka, ale zároveň i slast a radost z krásné hudby.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že se jedná především o román. Částečně je založený na skutečných událostech a řada jeho prvků vychází z reality, ale zároveň v něm nechybí ani dostatek fikce na dotvarování celku.
V příběhu můžete sledovat především osudy dvou rodin ze zcela opačných konců potravního řetězce třetí říše. Předně jsou tu židé v čele s pozdějším světoznámým skladatelem Ottou, jeho maminkou, tatínkem a sestrou Ernou. A v druhé linii jeden z předních nacistických pánů tábora Dachau Birchendorf, jeho manželka Katja, později i jejich dcera Uwe a vnučka Rosa.
Časové linie se v některých momentech trochu zmateně střídají, ale nakonec se poskládají všechny části dohromady. Čtenář sleduje události začínající chvíli před vypuknutím druhé světové války, podívá se do několika koncentračních táborů a postupně se proplete až téměř do současnosti.
Je opravdu až neskutečné, kolika rovinám se autor v tomto románu věnuje. Jsou tu již mnohokrát popsané strašlivé zážitky z koncentračních táborů Dachau, Buchenwald, ale i z Terezína. Celkově dostává i naše krajina a její osobnosti poměrně velký prostor. Setkáte se tak nejen s tímto temným místem české minulosti, ale i s naší hudbou. Protože kniha z velké části vypráví i o muzice, nemůže chybět ani terezínská opera Brundibár.
Vedle toho se ovšem autor snaží reflektovat i osud a životní příběh hlavních postav po konci války. Z židovského mladíka Otta se stává slavný hudební skladatel. Jeho přežití holocaustu působí možná až trochu neuvěřitelně, ale pořád si musíte uvědomit, že se jedná především o román. Po válce se tedy obracejí role, a zatímco oběť se dostává na vrchol, nacistická rodina klesá až téměř na dno.
Krátce se dočkáte i jednoho válečného procesu a posléze budete sledovat setkání příbuzné vraha s jeho bývalými oběťmi. To už se ovšem píše rok 1994, takže se posouváte o desítky let dopředu. Právě shledání dvou lidí se zcela odlišnými kořeny zabírá poměrně velký prostor a v některých momentech je možná trochu zdlouhavé. Na druhou stranu se v něm najde i řada zajímavých okamžiků, které opět rozproudí vaši krev v žilách.
Silnou pozici v příběhu má hudba, která provází hlavního hrdinu napříč celým dějem. Ani v tomto případě nemůžu říct, že by mě všechny popisy vnímání tónů vyloženě bavily. V některých okamžicích už jsou prostě až moc podrobně vykreslené a pravděpodobně vás tolik neosloví.
Kniha určitě není zcela dokonalým zástupcem tohoto druhu literatury, ale zase toho nabízí opravdu hodně a řada momentů nepostrádá velkou sílu. Zajímavější pro mě paradoxně byly části věnující se následkům války na životech mučících i mučených. Najdete tu tak trochu sondu do hlavy lidí, kteří přežili hrůzy koncentračních táborů, ale zároveň i jejich protějšků. Ti se zase musejí po pěti minutách slávy zapojit do běžného života a vyrovnat se s tím, že oni nebo jejich příbuzní spáchali neskutečné zločiny.
Musím říct, že potomků nacistů mi bylo opravdu líto. Dokážu si představit, že většina z dětí či vnoučat vrahů z koncentračních táborů se v duši museli stydět za chování svých rodičů či prarodičů a zároveň si to ve svém životě i pěkně vyžrali.
Na konci najdete i doslov vysvětlující zdroje, kterými se autor nechal inspirovat. Díky nim zjistíte, že mnoho z přítomných událostí nebylo daleko od pravdy, i když si je Martin J. Goodman část dokreslil podle své fantazie. Rozhodně ovšem tento román stojí za zkoušku. Třeba díky němu zjistíte věci, které jste ještě o daném tématu nevěděli.
