Nakladatelství Leda po 73 letech znovuvydalo knihu Johna Herseyho Hirošima, ve které přeživší popisují hrůzy zažité po výbuchu atomové bomby. Na tuhle knihu musíte mít opravdu silný žaludek.
Během druhé světové války zemřelo více než 62 miliónů lidí, což je opravdu neskutečné číslo. Velké množství z nich pochází z koncentračních táborů, o kterých každoročně vychází desítky, možná i stovky knížek. Tak trochu je ovšem „zapomínáno“ na použití atomové bomby, kterou Američané shodili na japonské město Hirošima. Počet obětí tohoto útoku ani nelze úplně přesně spočítat. Vzhledem k faktu, že lidé vlivem ozáření či jiných zranění umírali ještě několik dalších měsíců, rozhodně se jedná o více než 100 000.
Jeden z prvních vyšlých titulů o této tragické události sepsal americký spisovatel a reportér John Hersey. Původně se jednalo o články pro časopisy New Yorker a Life. Posléze vyšlo v roce 1946 hrůzostrašné svědectví i v knižní podobě a hned následující rok se o české vydání postaralo nakladatelství Melantrich. V roce 2020 vydává toto zásadní dílo v rámci své edice 75 let od ukončení války i nakladatelství Leda.
Základním stavebním kamenem je svědectví šestice různorodých osob, které byli při této tragédii přímo na místě činu. Přežili jí a díky tomu si můžete přečíst i tuto velice emotivní reportáž. Na textu je totiž částečně znát, že původně vyšel právě ve formě novinových článků, což nemusí každému čtenářovi vyhovovat. Na druhou stranu se jedná o natolik významný popis samotných událostí, že by si ho měl přečíst úplně každý.
Ale vraťme se k samotným hlavním postavám. Jedná se o zcela obyčejné lidi. Najdeme mezi nimi úřednici Toshiko Sasaki, pastora Hirošimské metodistické církve Kiyoshiho Tanimota, vdovu po krejčím Hatsuyo Nakamuru, německého jezuitského kněze Wilhelma Kleinsorga a lékaře Masakazu Fujii a Terufumi Sasaki.
Všichni si po shození bomby zažili své osobní peklo, přišli o své nejbližší a zároveň sami bojovali s různými zraněními nebo nemocemi. Ve vyprávění zjistíte, co dělali před, během i po atomovém útoku. Někteří se snažili především přežít, jiní aktivně pomáhali. O něco zajímavější v tomto směru je role lékařů, zejména pana Sasakiho. Většina z léčebných zařízení byla zbořená a v jeho nemocnici čekali tisíce lidí na ošetření. Na chodbách nemocnice leželi stovky zesnulých a nikdo je ze začátku ani neodnášel.
Scény následující po výbuchu jsou opravdu brutální. Všude po městě byli tisíce mrtvých a velice rychle přibývali další. Přeživší sužovali velké požáry, které jim znesnadňovali cestu za přežitím. Nebyl dostatek zdravotníků, léků, jídla ani dalších životně nutných věcí. Jen těžko si dokážeme představit, jaké peklo muselo na tomto místě vypuknout. Opravdu realistický popis však najdete na stránkách tohoto díla.
Postupně se začali někteří přeživší přesouvat a uzdravovat, ale život se vracel do normálu jen velice pomalu. Právě následný život popisované šestice přeživších je v této knize oproti jejímu původnímu vydání navíc. Čtenář může sledovat jejich postupné vyrovnávání se s velkým traumatem i založení nové kariérní dráhy. Budete například svědky budování nových nemocnic i Památníku míru v Hirošimě.
Rozhodně tedy v tomto titulu nečekejte nějaké vědecké studie. Jedná se o bezprostřední svědectví o jedné z nejhorších katastrof, kterou lidé spáchali. Připravte se na velice drsné momenty, tisíce mrtvých, ale i naději a nové začátky. Po přečtení budete navždy doufat, že nic podobného se už nikdy nestane.
