Co je to partnerský attachment? V nás naučené, vypěstované, vlastně žijeme v našich vztazích. Dramata slz, vydírání, výčitek, smutku i euforické radosti, která možná ani nemá reálný základ. Různé vztahové hlady, přežíračky, vykrádačky. Řekla bych, že čeština se svou jadrností by si skutečně s touto knihou poradila v lidovém stylu. Ale autoři jsou profíci. A přesně tohle, co po většinu života někteří řešíme a nevidíme cestu ven, pojmenovali ve třech vztahových typech: úzkostný, jistý a vyhýbavý.
Podívejte se, co je na předsádce a pojmenujte se. A buďte upřímní….
Vyhýbavý: Přílišná blízkost druhých je mi nepříjemná. Mám problém jim plně důvěřovat a nemám rád pocit, že jsem na někom závislý. Znepokojuje mě, pokud se mi můj partner příliš přiblíží. Moji partneři obvykle touží po větší intimitě, než jaká je mi příjemná.
Úzkostný: Druzí obvykle nestojí o takovou blízkost, jakou bych si přál. Často mě trápí obavy, že mě můj partner dost nemiluje a mohl by mě opustit. To, že toužím po úplném splynutí, některé lidi děsí.
Jistý: Nemám problém s blízkostí ve vztazích. Rád přijímám podporu svého partnera a nevadí mi, že i on potřebuje mě. Nemám velké obavy z toho, že mě můj partner opustí a neděsí mě jeho přílišná blízkost.
A teď je na každém čtenáři, jestli v tuhle chvíli řekne, „ach bože, to je ono“… nebo jestli se rozhodně nehodlá vzdát víry, že osud to jednou spraví a přijede princ na bílém koni.
To dobré na nás…. A na Citovém poutu
Tahle kniha je jedním slovem UČEBNICE. Je i podobně koncipovaná. Stručná, jasná, úderná, někdy laskavá, ale ve většině času na těch téměř třista stranách autoři skutečně neztráceli čas a formou vysvětlování, analyzování, příkladů, vypisováním tabulek, ukázek – dali každému čtenáři možnost nahlédnout do své duše. Postupně idenfikovat svůj vztahový typ, prokousat se jím, sáhnout si až na dno naší černé duše. Pohladili nás, že za to mnohdy vůbec nemůžeme, protože vznik těchto vztahových systémů je pochopitelný ve chvíli, když vycházíme už z negativní zkušenosti ať už z dětství, nebo z prožitých vztahů. A nejtěžší a asi nejtíže stravitelnými kapitolami jsou části o učení se efektivní komunikaci mezi partnery.
To špatné na nás… A na Citovém poutu
Tak za prvé bych uvedla deziluzi mnohých, kteří si myslí, že bez práce přijdou koláče. Smutným faktem je, že jistý typ člověka většinou zaujme zase jistého člověka. A že jen velmi málokdy se stává, že problémový člověk vůbec kdy o ten nudný a nijaký diamant na cestě zavadí. Většinou zcela automaticky hledáme opak, hledáme někoho, kdo se nám bude vyhýbat, hledáme někoho, kdo na nás bude lpět, chceme se bát, chceme někoho uvádět ve strach. Zvrhlé? I kdepak, jen se rozhlédněte kolem sebe… takže kniha je drsným probuzením a v tomto případě ani její forma jasně definované učebnice přeplněné informacemi, není ničím na první dobrou stravitelným.
Takže obrňte se a ponořte se. A dejte si na to opravdu, řadu, řadu a ještě delší řadu dnů…
O autorech:
Rachel S.F. Heller: Sociální psycholožka, studovala na Kolumbijské univerzitě a strávila dětství různě po světě, je nadšenou cestovatelkou, přednášela, pracovala jako konzultant pro velké firmy a nyní má psychologickou praxi pro rodiny a páry.
Dr. Amir Levine: Psychiatr a neurovědec, který při studiu na Kolumbijské univerzitě pomáhal matkám, aby si k dětem vytvořily bezpečné citové pouto. Jeho terapie a teorie vztahového attachmentu odhalila spoustu souvislostí s tím, jak se chováme ve vztazích, jak cítíme a reagujeme.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2019, www.synergiepublishing.com
