Mých tisíc životů

„Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle – uběhly stejnou rychlostí, jakou jsem řídil auta.“

Víc než jen autobiografie. Vyprávění o výjimečném a šťastném životě.

Nula! Divnej ksicht! Ohyzda! Takhle častovali Jeana-Paula Belmonda francouzské divadelní kapacity v jeho začátcích a směle mu prorokovali: „Nikdy nebude na divadelní scéně nebo ve filmu držet žádnou ženu v náručí.“ Nemohli se mýlit víc. Skončily v ní všechny krasavice světového filmu, včetně obávaných italských tygřic, jako byly Claudia Cardinaleová, Sophia Lorenová a Gina Lollobrigida.

V této osobité vzpomínkové knize Belmondo vypráví o svém šťastném dětství, o úporném boji, který vedl za svůj sen stát se hercem. O své životní vášni – boxu, rychlý autech, ztřeštěnostech a kaskadérských kouscích. O svých životních partnerkách a láskách, o milované rodině, o spolupráci s velikány filmu. Život se mu zdál snadný a zářivý i přes všechna dramata a kruté ztráty. Nejdůležitější pro něj bylo bavit se a hrát si. Byl přesvědčen, že komediant má velké privilegium: právo zachovat si mládí. Zůstat dítětem a vytvářet iluzi, libovat si v přítomném okamžiku.

Knihu můžete zakoupit nakoupit na stránkách nakladatelství Práh.

Belmondo o Belmondovi

Zcela výjimečná fotografická publikace.

Je čas bilancovat – toho si je vědom i samotný J. P. A tak vedle autobiografického vyprávění uspořádal také velkolepý fotografický průřez svým životem. Unikátní fotografie pochází jak z jeho osobního archivu, tak z mnoha desítek světových agentur. Belmondo zde ožívá jako milující manžel, stejně jako milovník z jeho nejslavnějších filmů. Jako šťastný táta a dědeček, stejně jako charismatická hvězda filmového plátna.

Knihu můžete zakoupit nakoupit na stránkách nakladatelství Práh.

The post Belmondo tu zůstane navždy ve svých filmech, ale i knihách appeared first on Lukbook.

Kniha s názvem Václav Havel vyšla naposledy v roce 2014 v nakladatelství Práh. Na 336 stranách mapuje jeho život nejen velké množství textových informací, ale i 64 unikátních fotografických příloh. Navíc v ní můžete najít i dosud nepublikované vzpomínky na první léta na Hradě.

Anotace knihy Václav Havel:

Václav Havel znal spisovatelku Edu Kriseovou z disentu. Prožila s ním nejbouřlivější revoluční týdny a stala se nejprve jeho poradkyní a potom ředitelkou odboru Stížností a milostí na Pražském hradě. To, co se dělo tenkrát, se už nikdy nebude opakovat: vlády se chopili myslitelé, spisovatelé, filozofové… Sice bez praktických zkušeností s vládnutím, ale s těmi nejčistšími úmysly.

Autorka záměrně napsala život kladného hrdiny, aby lidé dostali příklad, idol, po marasmu, v němž žili čtyřicet let. Aby pochopili, že se vyplatí být slušný a držet se své pravdy a život má smysl jenom tehdy, když ho člověk žije ve vlastní celistvosti, a že stojí za to obětovat to osobní zájmu celé společnosti.

Též očišťuje pověst české národní buržoazie, rodiny, z níž Václav pocházel a zachycuje vzpomínky Havlových kamarádů a současníků, aby z jejich paměti vystupoval Václav Havel nejopravdověji a nejživěji jako člověk se svými „výšinami i nížinami“.

Dvacet pět let po Sametové revoluci tyto ideály a hodnoty stále postrádáme a z prvotního nadšení jsme vystřízlivěli snad až příliš. Od utopie k realitě je proto název zamyšlení či shrnutí, které autorka do tohoto nového vydání připsala.

Oproti prvnímu vydání v něm mapuje také ony nezapomenutelné první dva roky, které s Václavem Havlem na Hradě prožila. Tyto někdy úsměvné, jindy vážné vzpomínky jsou jedinečným svědectvím doby a vycházejí vůbec poprvé.

Životopis Edy Kriseové (Zdroj Wikipedia):

Eda Kriseová (* 18. července 1940 Praha) je česká novinářka a spisovatelka. Je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů, Kafkovy společnosti a správní rady Nadace Central and Eastern European Book Project v Amsterodamu.

Po maturitě v roce 1957 vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v universitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor.

V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí.

The post Ke vstupence na Havla si kupte i životopis od Edy Kriseové appeared first on Lukbook.

Alžběta Sommerová Lefkovitsová

I vy jste v tomhle pekle? Vzpomínky na neblahé roky 1944–1945

Vzpomínky Alžběty Sommerové Lefkovitsové zachycují poslední válečné roky 1944-1945, v nichž byla autorka se svými nejbližšími stižena rasovou persekucí kvůli svému židovskému původu. Do podzimu 1944 žila rodina v Prešově poměrně chráněna díky tomu, že paní Lefkovitsová byla povoláním lékárnice, a spadala tak do kategorie tzv. hospodářsky důležitých Židů. Po potlačení Slovenského národního povstání bylo vše rázem jinak.

Autorka začala zaznamenávat své zážitky až na popud svých dospívajících vnuků v roce 1986 a nejdříve je rozšířila jen mezi své přátele a známé, k prvnímu vydání došlo v roce 1994 ve Švýcarsku. Vzpomínky velmi hutným a přesným způsobem mapují život jedné rodiny na slovensko-maďarském území, popisují snahy o záchranu dětí a jejich ukrývání, rodinné poměry, osudy jednotlivých členů rodiny, pak zatčení a transport, život v koncentračním táboře Ravensbrück a poté přesun do Bergen-Belsenu a osvobození. Výrazným jejich znakem je úspornost a všude patrná snaha o přesnost.

Kniha je doplněna o bohatý doprovodný obrazový materiál z archivu londýnského válečného muzea, o časovou tabulku zaznamenávající poválečné osudy a předmluvu pro české vydání, kterou napsal autorčin syn Ivan Lefkovits.

B. Kucinski

Příběh jednoho hledání

Brazilský spisovatel, novinář a politolog B. Kucinski (nar. 1937) otevírá ve své románové prvotině z roku 2011 trauma, s nímž se brazilská společnost dosud nevyrovnala: otázku lidí, kteří z politických důvodů zmizeli během období vojenské diktatury vládnoucí v letech 1964–1985 a jejichž osud je i několik desetiletí poté stále neznámý. Román vychází ze skutečné události z dubna 1974, kdy byli z politických důvodů státními represivními složkami uneseni a posléze zavražděni autorova o pět let mladší sestra Ana Rosa Kucinski Silva, učitelka chemie na Sãopaulské univerzitě, a její manžel, fyzik Wilson Silva, oba tajní členové ozbrojené levicové protivládní guerillové organizace Národně osvobozenecká aliance (ALN).

Písmeno K., jímž je pojmenována hlavní postava románu a které tvoří i jeho název, lze chápat jako iniciálu příjmení autorova otce, polského Žida, který v roce 1933 emigroval do Brazílie. Současně je aluzí na Josefa K., protagonistu Kafkova románu Proces. Kucinského román zachycuje atmosféru absurdna panující v totalitním systému, v jehož labyrintu jedinec není schopen dobrat se pravdy a spravedlnosti.  V obou dílech je jedním z leitmotivů pocit viny. Tak jako s sebou z neznámých důvodů odsouzený Josef K. vláčí nejasnou vinu, tak i K. cítí vinu za to, co se jeho dceři stalo. Vyčítá si, že jí kvůli své vášni pro jazyk a literaturu jidiš nevěnoval dostatek pozornosti, nevšiml si změn v jejím chování, neuvědomil si hrozící nebezpečí. Obviňuje se, že netušil o jejích politických aktivitách. Cítíme, že k „selhání“ K. přispěla nejen jeho intelektuální sebestřednost, ale možná i jakási vnitřní rozpolcenost imigranta, který lpí na minulosti a kultuře svých předků a není s to plně vnímat přítomnost.

José Eduardo Agualusa

Prodavač minulostí

Félix Ventura žije v chátrající vile plné knih uprostřed angolské metropole Luandy a živí se tím, že na objednávku vyrábí lidem minulosti. Jedná se o zcela seriózní podnikání a o jeho služby je nesmírný zájem. Mezi jeho zákazníky je řada známých osobností, hlavně bohatí podnikatelé, ministři, poslanci. Ti všichni už vědí, že budoucnost si umí zajistit, ale ještě by potřebovali tu správnou minulost. Věří Félixovi, který jim s nadhledem a vtipem umí doplnit a upravit rodokmen i životní příběh tak, že v nových poměrech obstojí. Jednoho dne však Félixe vyhledá neznámý cizinec a kromě příběhu chce i nové osobní doklady. Odmítá říct, kdo skutečně je, ale nabízí mimořádně štědrou odměnu. Když Félix po dlouhém váhání nabídku přijme, vůbec netuší, na jak dobrodružnou cestu mezi různými identitami, dvojníky a sny se vydává. 

V příběhu, který si pohrává s tvárností paměti, různorodými identitami a překračuje tenkou hranici mezi snem a skutečností, je i mnoho narážek na nedávnou minulost i současnost Angoly, která je sama plná paradoxů.

Ačkoliv je román zasazen do konkrétní doby i místa, zabývá se i velmi obecným fenoménem paměti, historické i čistě osobní. Rozvíjí myšlenku o tom, jak zrádná je osobní paměť a jak je možné člověku, ale i skupině lidí či celému národu paměť pozměnit či vnutit. Vlastně tak velmi neotřele také předjímá jedno z výrazných témat současnosti, jímž je soupeření virtuální a materiální skutečnosti v tom, jaký obraz si člověk učiní o sobě i světě, v němž žije.

Markus Pape

Sólo Jiřího Letova

Prvorepubliková armáda si vybrala a vzdělávala Jiřího Letova, aby ho mohla jako elitního vojáka nasadit ve vedoucích funkcích svých štábů. S tímto předurčením později převzal vedení hospodářské správy protektorátních lágrů a pak i dohled nad dalšími lágry v prvních poválečných letech. Dokázal i v těchto funkcích a na první pohled tak rozdílných režimech splnit požadavky a povinnosti podplukovníka generálního štábu? O tom je tato kniha.

 „Příklad Let jasně ukazuje, jak by se poměry v táborech za války utvářely, kdyby tyto nebyly mnou řádně vedeny, ale ponechány amatérskému vedení civilních úředníků, nebo dokonce nezodpovědných Němců. Každá vlastenecká organizace za války musela by usilovat o to, aby vedení táborů bylo v rukou spolehlivých českých lidí, protože zde bylo možno zachránit životy a zdraví desetitisíců Čechů.“

(Jiří Letov, 1. července 1945)

 Kniha s podtitulem Život a činnost důstojníka generálního štábu a experta na lágry podle archivních dokumentů a jeho deníků představuje zapomenutou osobnost československé historie.

Leonid Pljušč

Na karnevalu dějin

Jméno Leonida Pljušče (1939–2015), významného disidenta sovětské éry, je spojováno zejména s oběťmi politicky motivovaného zneužívání psychiatrie.

Kniha Na karnevalu dějin vznikla na podnět pařížského nakladatelství Seuil, které se na L. Pljušče obrátilo s prosbou, aby pojednal o sobě a svém odporu vůči sovětskému režimu. Paměti autor sepsal v ruštině bezprostředně po svém odchodu do emigrace roku 1976. V knize L. Pljušč zaznamenal své dosavadní životní etapy: dětství a mládí, pedagogickou činnost, práci v akademickém ústavu, zájem o parapsychologii, telepatii, teorii her, dále odchod do „podzemí“, rozvíjení aktivit v samizdatu, pronásledování politickou policií, internaci v psychiatrické léčebně a odchod za hranice.

K okolnostem vzniku své vzpomínkové knihy v jednom rozhovoru uvedl: „Pokud jste četli mou knihu Na karnevalu dějin, jistě jste si všimli toho, že kapitola o psychušce je nejkratší. Neměl jsem vnitřní sílu psát, vždyť jsem knihu začal hned pro propuštění z psychiatrického vězení.“ Pljuščova kniha zpřítomňuje pohled na svět formovaný v sovětské éře: pevné, předem dané vzorce chování a myšlení, stereotypy, vedoucí k vytvoření unifikovaného „sovětského člověka“. Současně vykresluje charakter a meze rádoby liberálního Chruščovova období i Brežněvovu vládu.

Nucené držení nepohodlných občanů v psychiatrických zařízeních autor chápal jako jeden z podstatných znaků totalitarismu: „Vždyť je tak jednoduché prohlásit ty, co jinak smýšlejí, za psychicky nemocné.“ Důležitost boje za lidská práva shrnul Leonid Pljušč těmito slovy: „Každé hnutí – ať už národnostní, náboženské, sociální či jiné – mělo své dějiny, své příčiny, své zvláštnosti. Avšak v procesu svého rozvoje nutně dospívalo ke společnému jmenovateli – k obraně lidských práv, neboť si uvědomilo, že bez dodržování všeobecného práva na svobodu slova, tisku, shromažďování, spolků nemůže dosáhnout svého dílčího cíle.“

Kniha je svědectvím ještě jednoho boje – zápasu Taťjany Žitnikovové-Pljuščové za záchranu svého manžela. Příloha, jež je nedílnou součástí knihy, sestává z koláže obsahující její dopisy a stížnosti, jež adresovala řadě institucí, odpovědi na ně a její dodatečně psané komentáře.

The post Nakladatelství Triáda – vzpomínky, které by neměly zapadnout appeared first on Lukbook.

Heinrich Hoffmann vstoupil do NSDAP v roce 1920 a brzy poté byl jmenován Hitlerovým osobním fotografem. Jeho snímky se objevovaly na poštovních známkách, pohledech, plakátech a obrázkových knihách. O německém vůdci napsal řadu knih a díky nim i velmi zbohatl. Po skončení druhé světové války byl odsouzen na čtyři roky vězení a po propuštění se usadil v Mnichově, kde o 7 let později zemřel.

Původně vydával své knihy ve vlastním nakladatelství Heinrich Hoffmann. Verlag national-sozialistische Bilder.

Jeho knihy u nás vydávalo v letech 2008 až 2011 nakladatelství Naše vojsko. Celkem se jedná o sedm publikací, ve kterých naleznete mnoho fotografií, ale i doprovodného textu. Rozdělené jsou potom dle námětů s názvy Hitler buduje velké Německo, Hitler stranou všedního dne, Hitler ve své vlasti, S Hitlerem v Polsku, Mládež kolem Hitlera, Hitler osvobozuje Sudety a Hitlerův francouzský triumf.  

[See image gallery at lukbook.cz] Jak už samotná jména titulů napovídají, věnují se nejen samotné válce, ale třeba i jeho soukromého života. Díky tomu jsou nenahraditelným studijním materiálem k této nechvalně proslulé historické postavě. Všechny zároveň vycházejí ze stejného designu, takže nabízejí velice zajímavou sbírku pro vaši knihovnu.

V roce 2005 potom vydalo Ottovo nakladatelství i knihu Heinricha Hoffmanna a Joachima Festa Hitler – tváře diktátora. I v ní naleznete řadu jeho snímků. Některé z nich dokonce zakázal Adolf Hitler publikovat, a tak se na světlo světa dostaly až o mnoho let později. Řada dalších titulů u nás nebyla nikdy vydána.

Velice zajímavý článek o tomto fotografovi si můžete přečíst i na Novinky.cz.

The post Představujeme: Heinrich Hoffmann, osobní fotograf Adolfa Hitlera a vydavatel knih appeared first on Lukbook.

Knihy v edici Muzeum v knize se pyšní velkým formátem, mnoha krásnými fotografiemi, zajímavým textem a zároveň ještě jednou přidanou hodnotou. Obsahují totiž dobové memorabilie (upomínkové předměty) nebo chcete-li dokumenty, které se vázou k danému tématu knihy. Často se jedná o publikace věnující se historii, takže vložené tiskoviny čtenáře vracejí zpět v čase.

Jejich vydavatel je v největší míře společnost Albatros Media, konkrétně nakladatelství Cpress. V nabídce tak momentálně nalezete třeba knihu Václav Havel, v níž je přiložena pozvánka na premiéru Zahradní slavnosti, program Občanského fóra nebo plakát Vyrozumění. Konkrétně tato kniha obsahuje celkem 30 vložených memorabilií.

[See image gallery at lukbook.cz] Dále u Albatros Media najdete Muzeum v knize věnující se Karlovi IV. nebo Leonardovi da Vincim. Vedle dějin se ovšem podobné knihy věnují i divadlu (Divadlo Járy Cimrmana – divadlo, které se proslavilo) a často též hudbě. Čtení včetně vzpomínkových předmětů se věnuje legendám rocku Rolling Stones i Johnu Lennonovi.

[See image gallery at lukbook.cz] V antikvariátech můžete narazit i na řadu dalších zástupců z této série. Mezi nejzajímavější určitě patří Holocaust, Sametová revoluce nebo Poklad krále Tutanchamona.

A nyní už k té horší zprávě. Za exkluzivitu těchto knih si dostatečně připlatíte. Ceny u většiny z nich začínají okolo šesti stovek, ale nezřídka přesáhnou i tisícovku. V antikvariátech se samozřejmě pohybují o něco níže a někdy můžete narazit i na velice zajímavé nabídky.

The post Muzeum v knize – krásný dárek nebo začátek exkluzivní sbírky appeared first on Lukbook.

Všechny následující knihy přišli na svět v rozmezí deseti let a hned čtyři z nich vyšli v letech 1980-81. Najdeme tu nejen žánry fantasy a sci-fi, ale i jeho první dětskou knihou. Autor se velice často věnoval i povídkové tvorbě, jejíž zastoupení tu rovněž máme. Posoudit kvalitu jednotlivých textů si netroufáme. Je na každém ze čtenářů, které z daných děl se mu bude líbit.

Sídlo červa, originál 1976, český překlad 2017

V pomalu se rozpadajícím podzemním městě kdesi pod povrchem umírající planety putující kolem vyhasínajícího slunce se mladý Annelyn těší blažené naivitě života privilegovaných. Ponížený Masonošem, zručným lovcem opovrhovaných, v trvalé tmě nižších pater žijících dolňáků, spřádá spolu se svými přáteli pomstu. Jenže mladíkovy intriky se ošklivě zvrtnou a posléze ho zavedou do bludiště nekonečných temných chodeb rozlézajících se pod městskými ruinami. Při své zoufalé cestě za záchranou odkrývá krutou pravdu skrývající se za úctou předků k legendárnímu Bílému červu.

Soumrak na Worlornu, originál 1977, český překlad 2003

Planeta Worlorn, osamělý vesmírný tulák bloudící mezihvězdnou temnotou na okraji galaxie, zažila krátké období, když tu všechny lidské světa Periferie uspořádaly okázalý Festival, důkaz své síly a výkonnosti. Festivalový rej skončil a na světě mířícím do šera zapomnění zůstalo jen pár dobrodruhů a fantastů.

Soumrak na Worlornu bývá považován za vrchol tvorby George R. R. Martina z dob, než začal psát své rozsáhlé fantasy cykly.

Nightflyers, originál 1980, český překlad 1992

Napínavý příběh o „souboji“ posádky výzkumné kosmické lodi s překvapivým soupeřem. Novela obdržela cenu Locus.

Ledový drak, originál 1980, český překlad 2008

Stvoření opředené tisícerými legendami a vzbuzující strach. Ledový drak. Když se prohnal oblohou vysoko nad hlavami lidí, kteří jej nikdy nedokázali zkrotit, zůstala po něm jen třeskutým mrazem sálající zima a na kost zmrzlá země. Jednou v zimě, za nejstrašnějšího mrazu, jaký kdo pamatoval, se narodila Adara. Děvčátko, které se Ledového draka nebálo. Když jí byly čtyři roky, poprvé se ho dotkla, a v pěti letech se poprvé proletěla na jeho širokém, chladivém hřbetě. Později, když jí bylo sedm, jednoho klidného letního dne přiletěli ze severu ohniví draci a napadli poklidnou farmu, která byla Adařiným domovem. A jedině zimní dítě a ledový drak se jim dokázali postavit.

Ledový drak je netrpělivě očekávanou první dětskou knihou George R. R. Martina. Je nezapomenutelným příběhem o odvaze, lásce a oběti.

Písečníci, originál 1981, český překlad 1992

Sbírka 3 různorodých povídek oceněných Hugem a Nebulou.

Povídky: Písečníci, Píseň pro Lyu, Skleněná květina.

Křídla snů, originál 1981, český překlad 1993

Planetu Windhaven osídlili lidé po katastrofě své kolonizační lodi. Objevili, že zde mohou létat; využívají nízkou gravitaci, hustou atmosféru a křídla, vyrobená ze skutečně nezničitelného kovu jedné části lodi.

Na této planetě malých ostrovů, moří zamořených obludami a bouřlivého větru je komunikace mezi ostrovy možná prostřednictvím letců, společnosti mužů a žen. Nosí zprávy od ostrova k ostrovu a slouží těm, kteří jsou připoutáni k zemi.

A toto je příběh Maris z Amberley, která se rozhodla změnit tradice a neuvědomila si, že tím změní celý svět.

Tufova dobrodružství, originál 1986, český překlad 2000

Tisíc let putuje kosmická archa Vesmírem. Její posádka je dávno po smrti, ale náklad čeká na svého osvoboditele. Je to však děsivý náklad, zmrazené zárodky těch nejhorších oblud a netvorů z celé galaxie. Jestliže je někdo probudí k životu dojde k nejhoršímu a peklo bude jen rajskou zahradou. A přesně to se povede Havilandu Tufovi, dobráckému obrovi, vesmírnému obchodníčkovi, který miluje nade vše pivo a je pronásledován věčnou smůlou. Tuf si se zvířaty rozumí daleko lépe než s lidmi. V knížce se nachází celkem pět příběhů z galaktického obludária.

The post Sedm knih George R. R. Martina, které vyšly před Hrami o trůny appeared first on Lukbook.

I v těchto příšerných časech plných smrti se ovšem našlo spousty dojemných příběhů, kdy láska a přátelství zvítězilo nad zlem. Bohužel další miliony lidí se konce války nedočkalo, protože jejich život skončil za ploty koncentračních a vyhlazovacích táborů.

Určitě je velice dobře, že se touto tématikou zabývá celá řada spisovatelů, přičemž mnoho knih pochází od lidí, kteří tyto hrůzy prožili na vlastní kůži. A vycházeli nejen v posledních letech, ale i těsně po konci války. Právě tyto výpovědi mohou být pro velkou část čtenářů nejzajímavější, protože jsou z nich cítit ještě čerstvé emoce, a především zloba na nacistické Německo. Navíc máte prostě jiný pocit, když držíte v ruce knihu, která vznikla jen těsně po událostech druhé světové války. Řada z nich se navíc dá ještě dnes sehnat v antikvariátech a při troše snahy si tak můžete vytvořit cennou a z historického hlediska velice poučnou sbírku. I do mých rukou se dostali některé poválečné příběhy, které mi zdobí knihovnu.

Jako první musím zmínit Továrnu na smrt, kterou sepsal Erich Kulka (Schön) a Ota Kraus. Druhý jmenovaný byl tatínkem Jana a Ivana Krause, má na svém kontě hned několik knih a stovky článků o genocidě a nacismu. Kniha je dokumentárním dílem popisujícím Osvětim-Birkenau, jeden z nejznámějších vyhlazovacích táborů. Nejedná se o žádný román, ale tvrdou realitu, kterou si dnešní generace asi jen těžko dovede představit. Kniha poprvé vyšla v roce 1946 u nakladatelství Čin.

https://www.databazeknih.cz/knihy/tovarna-na-smrt-24168

Mrtvý se vrátil je příběhem Roberta Blanka, politického vězně 34880. Vlastním jménem se jedná o Dr. Vladimíra Hanáka. Ten si prošel Pankráci, Terezínem, Osvětimí i Buchenwaldem. Aby přežil, musel podstoupit i výměnu mrtvého s živým. Staral se o úklid mrtvol a měl přístup i do cikánského tábora, z nějž získal řadu důležitých informací. První vydání vyšlo v roce 1946 u Nakladatelského družstva Máj.

https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/mrtvy-se-vratil-145240

Šest let za ostnatým drátem vypráví vzpomínky z koncentračního tábora Buchenwald. Ten se sice nemohl srovnávat s Osvětimí, ale přesto se v něm děli podobné hrůzy. Autor knihy byl po válce činný i v komunistické politice, později se stal velvyslancem ve Velké Británii a zástupcem Československa v Organizaci spojených národů. Kniha vyšla v roce 1945 u plzeňské Volnosti.

https://www.databazeknih.cz/knihy/sest-let-za-ostnatym-dratem-165126

Mauthausen-Dachau od Miloše Vítka je svědectvím o Mauthausenu v roce 1942 a posledních dnech v Dachau. Kniha byla napsána v květnu po osvobození Dachau Američany. V roce 1946 ji vydal Klub Kounicových kolejí, nakladatelství osvobozených politických vězňů. Na fotkách jsou zde zachyceny i Kounicovy koleje v Brně. Autor se v doslovu věnuje i tomu, jaké bychom si z válečných let měli vzít ponaučení a jakým způsobem dál žít. Podobné doslovy jsou součástí řady knih.

https://www.databazeknih.cz/knihy/mauthausen-dachau-226671

My z koncentráků žalujem se opět věnuje více táborům. Objeví se v ní Pankrác, Sachsenhausen, Osvětim i Mauthausen. Kniha je psána značně poeticky a v drobných kapitolách zachycuje pasáže a obrázky ze života v nacistických táborech a vězeních. Kniha vyšla u SOPVP kraj. sekr. Jihlava v roce 1946.

https://www.databazeknih.cz/knihy/my-z-koncentraku-zalujem-70843

Lidé beze jména od Františka Loubala se odehrávají ve Špilcberku, Dachau a Buchenwaldu. Autor byl politikem, a tak má jeho vyprávění hned dva pohledy – jeden politický, ale samozřejmě i ten veskrze lidský. Upřímně se snaží vypovědět o hrůzách, které zažil, a nakonec je přidáno i velké množství fotografií. Vyšlo u Novela (Brno) v roce 1945.

https://www.databazeknih.cz/knihy/lide-beze-jmena-72386

Jací byli od Dr. Františka Bláhy je knihou známého publicisty a poslance, který pitvá samotný nacistický režim, aniž by se nějak významně věnoval své osobě. Několik let po válce tvrdě odsuzuje nacistické zrůdy s tou největší zlobou, jaká v něm zůstala. Věnuje se koncentračnímu táboru Dachau, ale i mnoha lidem, kteří prošli jeho životem. Vyšlo v roce 1948 u Svazu bojovníků za svobodu.

https://www.databazeknih.cz/knihy/jaci-byli-144884

Terezín zůstane věčným svědectvím se věnuje zejména nejznámějšímu českému koncentračnímu táboru, a především Heinrichu Jöckelovi, který byl v letech 1940 až 1945 velitelem v Terezíně. Dostatečný prostor dostaly i události okolo jeho odsouzení po konci války. Vyšlo v roce 1947 u nakladatelství Jan Svátek.

https://www.databazeknih.cz/knihy/terezin-zustane-vecnym-svedectvim-322148

Všechny tyto knihy jsou velice dobrým obrazem dané doby a přinášejí nám ranné informace o hrůzách odehrávajících se pod nacistickou vlajkou. Vyšlo jich samozřejmě ještě více, toto je pouze drobná ukázka z mé sbírky. Nechceme tímto článkem nijak snižovat současná díla, která rovněž mají hodně co nabídnout. Již brzy se jim budeme rovněž věnovat.

The post Holocaust a knihy vydané těsně po válce appeared first on Lukbook.

Clive Barker

Začněme u předního spisovatele hororu a dark fantasy Cliva Barkera. Ten je rovněž režisérem a scenáristou. Ve dvacetijedna letech založil divadelní společnost The Dog Company, ve které zpracovával své fantastické, erotické i hororové motivy, které později uplatnil i v knihách. Za nás vám určitě doporučíme duologii Imagika nebo velice populární román Hellraiser, který se dočkal i filmového zpracování.

Dan Simmons

Tento velice populární autor rád pobíhá mezi žánry, ale jeho hororové příběhy rozhodně patří k těm zajímavějším. Narodil se ve státě Illinois a první povídku uveřejnil již v roce 1982. Mezi jeho nejúspěšnější díla patří jednoznačně sci-fi Hyperion, ale i několik hororových příběhů určitě stojí za pozornost. Jedná se například o Černé léto, které vyšlo ve dvou knihách a později se vměstnalo do jedné s názvem Temné léto. Román je značně ovlivněn Kingovým TO, ke kterému ho téměř každý čtenář přirovnává. Velký úspěch slavila i série Doba mrchožroutů, která rovněž později vyšla vcelku pod názvem Hladové hry.

Joe Hill

Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na potomka mistra hororu Stephena Kinga. Joe Hill se rozhodně potatil a přinesl několik velice zajímavých knih. Ať už jsou to Rohy, rovněž zfilmované. Nebo Vánoční říše, která se nedávno dočkala seriálové zpracování. A v neposlední řadě Ohnivý muž, který dokáže ovládat nebezpečný živel. Nutno podotknout, že některé jeho knihy se velice špatně shánějí a majitelé si je cení na slušné částky.

James Herbert

Dále tu máme dalšího britského romanopisce, který si rovněž získal velkou popularitu. Jeho v pořadí druhý román Mlha vypráví o podivné mlze, která způsobuje šílenství a šíří se díky ní vražedný amok. Potom tu máme Lovce duchů o profesionálním ghosthunterovi Davidu Ashovi. Anebo trilogii Krysy o boji mezi lidmi a těmito čtyřnohými škůdci.

Peter Straub

Nakonec nesmíme zapomenout ani na jednoho z nejvýznamnější tvůrců hororu, který se téměř staví po bok Stephena Kinga. Zároveň je to jeho blízký a mnohaletý přítel. I v tomto případě jsou některé jeho knihy velice těžko sehnatelné. Mluvím především o Ghost story, které sám Stephen King označil za jedno z nejlepších děl novodobého hororu. Vedle něj ovšem určitě stojí za pozornost i Julie Tajemství nebo Koko o čtyřech veteránech z Vietnamu, kteří jdou po stopách masového vraha.

[See image gallery at lukbook.cz] Samozřejmě se jedná jen o zlomek autorů, kteří vám mohou nabídnout zajímavá hororová díla. V poslední době se hodně mluví i o australské spisovatelce Darcy Coates, jejíž Duch domu Ashburnů získal nejen u nás velice kladné ohlasy. A z českých autorů bych rád zmínil Kristinu Haidingerovou a její Violety, Honzu Vojtíška a jeho debut Kazatel nebo třeba slovenského řezníka Marka E.Pochu, kterému vyšla první kniha v českém překladu Oni. Rozhodně se u něj připravte na pořádnou brutalitu a zboření všech tabu. A když budete u toho, rovnou si kupte i některou z knih Carltona Mellicka III, jehož bizarnosti si rozhodně musíte přečíst.

The post Letní tipy na mrazivou a strašidelnou četbu appeared first on Lukbook.

Ovšem kriminálka pohledem dneška se trochu změnila. Což o to, stále platí těch několik pravidel pro psaní detektivky, tak jak se ustanovily v průběhu času. Stále se vyšetřuje (ještě aby ne!), stále je v nich přítomna strana dobra a strana zla. A výsledkem je potrestání zločince. V rámci tomu tak je i současném detektivním románu. Ale jen v rámci.

Dnešní detektivka se stále více podobá thrilleru. Nejčastěji v nich vystupují sérioví vrazi, kterým nestačí jedna mrtvola, ale nejlépe hned několik pěkně za sebou. Své oběti vraždí většinou značně krkolomně, bizarně, na nejnemožnějších místech a pokud možno za doprovodu potoků krve. Trpí kdejakou duševní poruchou a mají vztek na celý svět. Detektivové, kteří je nahání, jsou zhusta drsní chlapi, nezřídka vnitřně rozháraní, se spoustou osobních problémů, potácejí se mezi vyšetřováním a barem.

Ne, určitě nemám nic proti současné detektivce. Úspěšnost jejích autorů, jako je například Jo Nesbo, nebo nestor tohoto typu detektivky Thomas Harris, potvrzují, že čtenáři jejich knihy chtějí číst a jsou stejně oblíbení jako svého času Aghata Christie. Sám jsem několik knih Jo Nesba přečetl a zcela splnily má očekávání.

A přesto raději sáhnu po detektivní klasice, která daleko více naplňuje mé choutky na chvilky napětí v samotě ložnice. Její hrdinové většinou nijak nevybočují a vedou pohříchu obyčejný život (tedy kromě toho, že se tu a tam potkají s vraždou). Jistě i oni mají své „mouchy“, Poirot může být pro někoho protivný dandy, slečna Marplová příliš upovídaná stará paní, Sherlock Holmes příliš dokonalý a třeba takový kapitán Exner samolibý frajírek, neustále lovící, kromě pachatelů, i ženy. Ovšem na rozdíl od dnešních drsňáků jsou daleko více „polidštěni“ a daleko více se věnují tomu, čemu se věnovat mají, tedy vyšetřování zločinu. A vyšetřují ho trošku jinak než současní hrdinové detektivního románu, daleko méně akčně, zato více poctivě, většinou za pomoci důvtipu, který jim propůjčil jejich stvořitel, tedy autor.

V neposlední řadě pro mě „stará dobrá detektivka“ znamená i literární zážitek. Přijde mi, že ta současná kriminálka má svůj univerzální jazyk vyprávění, platný pro všechny. Já se však mnohem raději pokochám psaním Václava Erbena, který nešetří ani v tak vážné věci jako je detektivka humorem, vyprávěcím stylem Aghaty Christie, Sira Artura Conana Doyla, poctivým stylem Hany Proškové anebo literárním jazykem Evy Kačírkové, která tak své knihy tak trochu povýšila na umělecké dílo.

Takže ano, jsem staromilec. Kromě napětí chci dostat i svou „dávku“ literatury. A tak prolézám antikvariáty a hledám všechny ty polozapomenuté autory, nebo se raduji pokaždé, když mi někdo ze známých oznámí, že ruší knihovnu po babičce. Protože i detektivka je především literatura.

Autor článku: Petr Horký

The post Máte rádi moderní krimi? Já radši klasiku appeared first on Lukbook.