I nakladatelství Host chystá na duben řadu zajímavých knih, zejména od českých autorů. Těšit se můžete na novou Alenu Mornštajnovou, Zuzanu Hartmanovou, Viktorii Hanišovou nebo Matěje Dadáka.
Ve svém nejnovějším díle se Klára Goldstein, podobně jako ve sbírkách Milíře (2016) a Kenotaf (2018), inspiruje konkrétními místy a lidskými osudy. Boří však navyklé vnímání času a prostoru, nechává přítomnost splývat s minulostí a svou básnickou řeč obohacuje o nový zásadní prvek — hudbu slyšenou, prožívanou, právě vznikající. Hudba zaznívá v křehkém tíhnutí duše k duši, prochází dějinnými zvraty, svědčí o šíři, která se rozevírá za každým pocitem, pohybem, dotekem, vůní. A není přitom zdaleka jen záležitostí smyslovou, ale i duchovní. Už v okamžiku svého vzniku dalece přesahuje mysl člověka, svobodně se rozpřahuje a stává se znamením věčnosti.
Román o sebelžích, životním bilancování a spisovateli, který se míjí s tématy i sám se sebou
Čtyřicátník Arnošt Doubek donekonečna objíždí autorská čtení se svou prvotinou. Úporně se brání nálepce mladý nadějný autor. Už roky nic nenapsal a naděje mizí v nenávratnu. Zbytky energie Arnošt vynakládá na to, aby s šarmantním humorem o svém životě mlžil. Alespoň před ostatními. Lhát sám sobě je ale stále těžší, zvlášť když střízlivost je občas nevyhnutelná. Až jedna návštěva rodného města rozpoutá dramatický sled událostí a pravda se dere ven. Tam, kde Arnošt selhává jako autor, pomohou jeho hrdinové: nemocný otec, osudová láska, sestra Alenka, matka, Bolševik, a především Muž bez jazyka.
Skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů
Saša žije daleko od civilizace na horním toku řeky Pelym, která pramení v podhůří Uralu. Ještě před dvaceti lety zde stávaly osady několika mansijských rodin, jež však jedna po druhé mizejí. Jen Saša dál zůstává v lesích — loví losy a medvědy, a jak mu ubývají přátelé, stále víc upevňuje pouto s láhví laciného alkoholu. V opilosti vztáhne ruku na jednoho ze zbývajících souputníků, Peťku. A ačkoli se v osamělosti rozlehlé tajgy odpuštění stává téměř životní nutností, spravedlnost brzy dosáhne i sem. Ani vězení však nedokáže spoutat duši lovce. Svobodný život v domovské tajze ožívá v Sašových vzpomínkách na rodinu i v obrazech starých příběhů. Nejhorší trest tak nakonec vyměří až sám čas — po návratu domů jsou Sašovi příbuzní mrtví a on ztrácí smysl života. Začíná jeho postupné odcházení z tohoto světa, provázené osobními démony i duchy lesa, jež jeho lid provázejí.
Sašova postava odráží smutnou historii malého národa Mansů, který se stal obětí sovětské epochy a jejího zániku.
První dívka se vrátila. Druhá takové štěstí mít nemusí… Inspektor Adam Fawley přichází se svým čtvrtým případem.
Na předměstí Oxfordu je nalezena zbědovaná dospívající dívka a vypráví děsivý příběh: kdosi ji unesl přímo z ulice, na hlavu jí narazil plastový pytel a odvezl ji na odlehlé místo, kde byla pravděpodobně zneužita. Přesto odmítá vznést obvinění.
Detektiv inspektor Fawley případ vyšetřuje, ale bez její pomoci toho mnoho nezmůže. Skrývá to děvče něco, a pokud ano, co to je? A proč má Fawley neodbytný pocit, že už se s podobným případem někdy setkal?
Pak zmizí další mladá dívka a on nemá na vybranou: musí čelit své vlastní minulosti a nepříjemným pochybám. Podaří se násilí zamezit včas?
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak?
Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého?
Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají.
Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.
Křehký příběh o ženě, která spolu s objevováním zenových chrámů a zahrad nalézá i sebe samu
Francouzská botanička Rose přijíždí poprvé do Japonska, aby se zde seznámila s poslední vůlí svého otce, obchodníka s uměním, s nímž se nikdy nesetkala. V otcově domě v Kjótu poznává plejádu jeho přátel — hospodyni Sajoko, šoféra Kata, otcovu starší anglickou přítelkyni Beth nebo věčně opilého hrnčíře a básníka Keisuka. Především se však seznámí s otcovým belgickým asistentem Paulem, který ji provádí po zenových zahradách a buddhistických chrámech podle plánu, jejž sestavil ještě otec. Rose postupně začíná přijímat japonskou část své identity. Cesta za poznáním japonské kultury se tak stává nejen cestou poznání otcovy osobnosti, ale především cestou k sobě samé.
Druhý díl postapokalyptické trilogie Krysy apokalypsy
I bohové potřebují naději. Mocní se perou o vládu nad známým světem, zatímco magie je čím dál nevyzpytatelnější. Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán a ušlechtilé úmysly jsou zašlapány pod nánosy zrady a nedorozumění.
Arumielovy plány se pomalu rozpadají a supi už krouží, aby si urvali svůj díl. Velký spasitel je však stále pánem mnoha životů, které může z pouhého rozmaru nechat snadno vyhasnout. Slepá poslušnost jeho poddaných už ale dávno není samozřejmostí. Příliš mnoho jich ztratilo víru a nechává se zlákat vidinou možné svobody.
Otázkou zůstává, co bude onou pověstnou poslední kapkou, jež postrčí přes hranu i ty, kteří doposud mlčeli. Jaká pravda musí být odhalena? A kdo kvůli tomu musí zemřít? Každé další Arumielovo rozhodnutí může Ler nadobro přivést do záhuby. Nebo ho snad skutečně jen spasit…
Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi.
Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v „betonové džungli“. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin…
Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“
Nezvěstná dcera, zoufalý otec a odhalování špíny nablýskaného prázdninového ráje. Mons Kallentoft přichází s novým příběhem, který vám nedá spát.
Stockholm, 2015: Emme, jediná dcera Tima a Rebecky Blanckových, odlétá na Mallorku na svoji první dovolenou bez rodičů. A už se nikdy nevrátí.
Palma, 2018: španělská policie uzavírá případ Emmina zmizení jako nevyřešený, ale zdrcený otec se s tím odmítá smířit. Bývalého policistu už v rodném Švédsku nic nedrží, protože jeho manželství ztrátu milované dcery neuneslo. Přestěhuje se tedy na osudnou Mallorku a začne se živit jako soukromý detektiv. Když dostane za úkol prošetřit pravděpodobnou nevěru, je nečekaně zatažen do světa korupce, kuplířství, drog a mocenských her. Podobnost případu s dceřiným zmizením Tima vybičuje ke zběsilému pátrání. V temných uličkách jinak luxusního ostrova nasazuje vlastní život, aby nalezl pravdu a to jediné, co jeho životu dává smysl — Emme.
