David Urban je kriminalista s mnohaletou kariérou, který se rozhodl stát zároveň i spisovatelem. Prozatím se věnuje zejména kratším či delším povídkám. Ostatně jeho aktuální kniha Výjezdovka je právě souborem několika detektivek, které jsou navíc inspirované skutečnými případy. Nejen o tomto titulu jsme si popovídali se samotným autorem
————————————————————————————————————————————————————————
Vaše nejnovější kniha s názvem Výjezdovka obsahuje šestici povídek, které jsou inspirovány skutečnými případy. Zároveň je však na začátku napsáno, že veškeré postavy jsou smyšlené. Tak jak to vlastně je? Přijde mi, že ústřední hrdina Eduard Braun se nechal trochu inspirovat vámi.
Všechny příběhy jsou napsané na MOTIVY skutečných případů, ale nejedná se o literaturu faktu, tudíž nosná část příběhu (třeba oznámení, zápletka apod.) se zakládá na pravdě a zbytek je moje fantazie.
Postavy jednotlivých protagonistů jako jsou policisté, oznamovatelé, svědci či pachatelé a podezřelí se v uvedených skutečných případech samozřejmě vyskytovaly, nicméně tak, jak jsou prezentovaní v jednotlivých povídkách neznamená, že se nutně jedná o existující osoby. Pokud se náhodou čtenář v některé z postav v mých příbězích pozná, jedná se spíše o náhodu než úmysl.
U popsaných případů jsem se osobně jako kriminalista spolu se zbytkem výjezdové skupiny podílel na vyšetřování, což je v příbězích realisticky popsáno. Proto je jednou z hlavních postav rovněž vedoucí výjezdové skupiny Eduard Braun, který může být inspirovaný mou osobou, ale stejně tak to může být vyšetřovatel Robert Bříza nebo technik Marek Tvrdý. Dlouho sloužících policistů typově podobných Edovi a ostatním protagonistům jsou u kriminální policie desítky. Pravdou je, že jsem se nechal ovlivnit televizními seriály a některými knihami, kde má hlavní hrdina zajímavý koníček nebo se nějak odlišuje (někteří jezdí na motorce, jiní starou volhou, někdo žije v hausbotu atd.) Já Edovi nadělil svůj koníček – lukostřelbu – aby se zabýval něčím netradičním, a abych tento sport třeba trochu zpopularizoval.
Ptám se i kvůli tomu, že se v některých momentech neváháte negativně opřít do policistů nebo operátorů. Jedná se o reálné špatné zkušenosti se spolupracovníky? Nebál jste se po vydání knihy kritiky ze strany některých kolegů?
Příběhy jsem se snažil napsat realisticky a uvěřitelně. V našem světě není nic černobílé a nikdo není dokonalý, takže ani moji policisté nejsou rytíři na bílých koních nebo bezchybní světci. Všichni mají své životy, své problémy, zájmy, názory a zkušenosti se zločinem. To vše se odráží na jejich jednání. Proto se může zdát, že jsem některé postavy vyobrazil skoro jako záporné charaktery, ale není to tak. Každý jsme jiný, unikátní, a pro účely některých příběhů jsem vymyslel postavy, které si čtenář zapamatuje, některé ho pobaví, některé naštvou, některé se mu budou hnusit… ale o tom to je.
Pokud děláte u jedné firmy skoro třicet let, potkáte zkušené rozvážné kolegy i nezkušené aktivní nováčky, kteří dřív jednají, než myslí. Setkáte se s naivními policisty, kteří ještě nic nezažili a jsou ze všeho vykuleni, ale i s veterány, kteří viděli všechno, nic je nerozhodí a na svět už pohlíží s nadhledem. Někteří se s hnusem, kterému musí čelit, vyrovnávají se sarkastickými poznámkami, jiným je špatně od žaludku, ale najdou se i tací, kteří chtějí být zajímaví a přetvařují, jak je to zajímá či vzrušuje.
Lidé sloužící u policie jsou stejní lidé, jako v jiných firmách. S někým si sednete do noty a s někým ne. Takže ano, za moji dlouhou kariéru jsem potkal kolegy, se kterými jsem měl špatné zkušenosti, ale těch bylo naštěstí minimum. Nicméně všechny výrazné osobnosti si zapamatujete a může se stát, že se promítnou do některé z postav.
Pár kolegů knihu četlo a zatím si nestěžovali, ba naopak, líbilo se jim, že je to napsané realisticky bez příkras. Někteří byli rádi, že v některé postavě nalezli něco ze sebe, jiné dokonce mrzelo, že jsem podle nich nějakou postavu nenapsal. Jistě se najdou ti, kteří si budou myslet, že některý z policistů se jim podobá a v duchu pořekadla „Potrefená husa nejvíce kejhá“ se ozvou, ale to bude jen jejich domněnka. Nikdo nemá tak unikátní vzhled, chování a vlastnosti, aby se někde jinde nevyskytoval podobný typ člověka…
Dalším lehce naznačeným tématem je i rasismus. Zažil jste během vaší kriminalistické kariéry, že by policisté předem odsoudili například Romy, aniž by k tomu měli pádné důkazy?
Rasismus jsem vůbec nenaznačoval. Zřejmě narážíte na romské postavy ve dvou povídkách, nicméně ty se v příbězích objevily, protože v těch reálných případech figurovaly. Kdo knihu četl, ví, jak případy dopadly a těžko lze vůbec o nějakém náznaku rasismu uvažovat.
Na druhou otázku mohu s klidným srdcem odpovědět, že ne, nesetkal. Proti každému pachateli jsou shromážděny nevyvratitelné důkazy a na jejich základě je soudem odsouzen. Žádný policista nikoho předem neodsoudí bez pádných důkazů a nikdy se neřídí prvním dojmem.
Jiné případy potom působí až tragikomicky. Ač to může znít překvapivě, týkají se třeba krádeže auta nebo znásilnění. Musel jste během své kariéry řešit hodně oznámení, které nakonec dopadli tak trochu bizarně?
Některé z případů, které mi utkvěly v paměti, máte možnost si přečíst v mé knize. Rozuzlení, která následně působila bizarně či tragikomicky jsem zažil hodně, možná je sepíšu a vznikne i další povídková sbírka. Do Výjezdovky jsem vybral vyloženě případy, u kterých jsem věřil, že by mohly zaujmout čtenáře. Obyčejných případů jsou tisíce, ale o těch by nejspíš nebylo zábavné číst.
Některé momenty jsou jen pro silnější povahy. Jak si dokáže člověk vykonávající tuto práci na něco podobného zvyknout? Stává se vám i po mnoha letech v pozici kriminalisty, že se vás nějaký případ emotivněji dotkne?
V jedné z povídek vám na to odpovídá Eda Braun – pokud tu práci chcete dělat, tak vám nezbývá než si na všechen ten hnus zvyknout. Lidé jsou odolní a přizpůsobí se, nicméně i tak to není práce pro každého. Já měl štěstí nebo možná smůlu, že jsem si zvykl a zatím dokážu dělat to, co dělám. Jenže všechno má svoji cenu. Není možné si myslet, že když se denně setkáváte se špínou a hnusem, že vás to nepoznamená. Vaše vnímání světa se změní a některé hranice se posunou.
Pokud se jedná o obyčejnou krádež nebo vloupání do bytu, nebo jakékoliv případy, kde dojde jen k majetkové újmě, tak se mě to již nijak nedotkne. Jinou kategorii tvoří násilné skutky nebo úmrtí. Můžete si říkat, že jste viděli a zažili všechno, ale takové případy vás vždy poznamenají. Některé hrůzné provedení zločinů nebo druh obětí se vás i po těch letech dotknou víc a zaryjí se vám nesmazatelně do podvědomí.
Čtete rád detektivky, případně jaké máte oblíbené autory v tomto žánru? Co takhle Dominik Dán, další vlastní profesí policista píšící knihy?
Detektivky a thrillery jsem měl vždy rád, ale nepohrdnu ani fantastikou nebo historií. Ze zahraniční tvorby posledních let mám rád severské detektivky, které se blíží našemu prostředí podobnými zákony, systémem soudnictví i uspořádáním policie. Nicméně si rád přečtu jakoukoliv dobrou detektivku.
Od Dominika Dána jsem četl několik knih a moc se mi líbily. Je to v podstatě to, co chci psát i já – příběhy s realisticky a uvěřitelně podanou prací policistů.
Z českých autorů patří mezi mé oblíbené například expolicista Martin Goffa či Antonín Mazáč, které jsem díky svému psaní poznal blíže. Oba v podstatě stáli u začátku mé spisovatelské dráhy. Tonda pořádá literární soutěž Českou lupu, které jsem se několikrát účastnil. Po mé druhé výhře mě nabádal, abych zkusil něco publikovat. Váhal jsem, ale když mi to po přečtení mých povídek poradil i Martin Goffa, tak jsem to risknul, a povedlo se.
Proč se vlastně kriminalista stane spisovatelem?
Proč ne? Psal jsem různé povídky od malička, pak se na dlouho odmlčel a nakonec jsem před pár lety narazil na literární soutěže. To mě zaujalo a já se k psaní vrátil. Začal jsem fantasy, sci-fi a hororovými povídkami a nakonec zkusil i to, co je mi nejbližší, tedy krimi. V tu chvíli jsem zjistil, že se mi snadno píše o tom, co znám a v čem jsem tzv. silný v kramflecích. Výhry v soutěžích mě motivovaly v dalším psaní. Píšu rád a je to pro mě forma relaxace a odreagování.
Spousta detektivkářů píše o policistech v českém prostředí a vůbec netuší, jak to chodí, což mě vždy trochu dráždilo. Proto jsem se rozhodl, že v mých příbězích, se vždy budou policisté chovat přesně tak, jak by tomu bylo ve skutečnosti. Čtenáři si tedy mohou být jistí, že policejní práce v mých povídkách i budoucích příbězích bude vždy odpovídat realitě.
Když vidíte nějakou detektivku v televizi, musíte se většinou smát nesmyslům týkajících se vyšetřování nebo se najdou i věrohodné filmy a seriály s touto tématikou?
Nesmysly ve vážně myšlených kriminálkách ze současného českého prostředí mě naprosto iritují. Některé jsou ještě koukatelné díky obsazení a ději, takže to přehlédnete, ale některé jsou i na mě moc. Neuvěřitelné jsou pro mě příběhy, kde je policie naprosto neschopná a všechno vyřeší nějaký civilista, ať už novinář, spisovatel nebo stará babka. To je pro mě spíše sci-fi než krimi…
K nejvěrohodnějším seriálům současné doby bych zařadil Případy 1. oddělení.
Na podzim by měla pod nakladatelskou značkou Kalibr vyjít další vaše kniha s názvem Rozsudek smrti. Můžete nám prozradit, o čem bude?
Tentokrát se bude jednat o můj první román, který bych zařadil do žánru thrilleru spíše než detektivky. Hlavním hrdinou je pražský městský policista, který žije svojí prací, snaží se s každým jednat s respektem, poctivě a spravedlivě, a i po dlouhých letech služby stále nahlíží na pachatele z řad narkomanů a bezdomovců jako na lidské bytosti, které si zaslouží pomoc a druhé šance. Když to nejméně očekává, zasáhne do jeho života osudová zpráva, která roztočí zběsilý koloběh událostí, a postaví jej před otázku, zda pátrat po viníkovi, nebo stoicky přijmout vše, co přijde a vyrovnat se s tím. Co zvolí, jistě tušíte…
Víc nechci prozrazovat, ale věřím, že se čtenáři mají na co těšit. Jediné, co ještě dodám je, že v románu vystupují detektivové z mordparty a výjezdové skupiny, se kterými se čtenář seznámil v knize Výjezdovka a v povídce Tři opice, která se časově odehrává před Rozsudkem smrti. Tito kriminalisté budou vystupovat i v dalších příbězích, na kterých pracuji.
Knihu Výjezdovka si můžete koupit zde
