Asi každá maminka na rodičovské dovolené někdy zažila situace, při kterých neví, jestli se má smát nebo brečet. Dětičky prostě občas dokážou pěkně pocuchat naše nervy. Právě o podobných příhodách vypráví Komiksový manuál jak přežít rodičovskou dovolenou s názvem Já to měl první. Vyzpovídali jsme samotnou autorku, která nám poodhalila zákulisí jeho vzniku.
Za jakých okolností se ve vaší hlavě zrodil nápad vytvořit Komiksový manuál jak přežít rodičovskou dovolenou?
Impuls vyšel od fanoušků mé facebookové stránky, na které své komiksy pravidelně už téměř dva roky zveřejňuji. Jak fanoušků postupně přibývalo, množily se dotazy, jestli vtipy nechci vydat knižně.
První ilustrace ale vůbec nevznikla se záměrem udělat z toho seriál na pokračování. Byla to reakce na klasickou situaci, kdy se vám dítě hystericky válí po zemi, kolem projde nějaký chytrák a neodpustí si blbý komentář. To máte v tu chvíli toho člověka praštit čímkoliv, co je zrovna po ruce. To jsem samozřejmě neudělala, ale aspoň jsem vztek doma ventilovala obrázkem. Ten vzbudil docela ohlas a tak jsem pokračovala dál.
Kniha byla vydána prostřednictvím crowfundingového nakladatelství Pointa. Proč jste se rozhodla zrovna pro něj? Oslovila jste i jiná nakladatelství?
Nejprve jsem oslovila tradiční nakladatelství, na prvním místě ta, se kterými jsem v minulosti spolupracovala na jiných knihách. Párkrát to už vypadalo docela nadějně, ale nakonec to nevyšlo, protože se v nakladatelstvích báli, že se knížka nebude prodávat. Tak jsem zkusila štěstí v Pointě a musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapená vstřícností, ochotou a profesionálním přístupem. Celý knižní projekt si vlastně sestavíte sami podle vašich představ, vyberete si redaktora, grafika, sazeče, případně ilustrátora a další lidi do týmu a jdete do crowdfundingu. Když se peníze podaří vybrat, Pointa vám zajistí tisk i distribuci do obchodů, což je velmi pohodlné. Na vás je vlastně „jen“ sehnat ty peníze, což se mi díky poměrně slušné fanouškovské základně podařilo za dva dny.
Kde berete při starání se o vaše ratolesti čas pracovat na podobných projektech?
Především mám štěstí, že mám skvělého muže, který se klukům velmi věnuje a ve všech mých aktivitách mě podporuje. Bez něj by to opravdu nešlo. A samozřejmě občas hlídají i babičky. Jinak kreslím po večerech, kdykoliv, když se najde volná chvilka. Je to ale za cenu toho, že to u nás málokdy vypadá jak ze škatulky.
Pocházejí všechny scénky přímo z vašeho života nebo jsou někdy trochu nadsazené?
Všechny se zakládají na nějaké osobní zkušenosti nebo zážitku, někdy je to zcela věrné, někdy pochopitelně trochu nadsazené, aby pointa vyzněla lépe. Ono nakreslit vtip je to poslední, to je rychlovka. Ale vymyslet ho dá občas docela zabrat.
Jaká nejšílenější situace se vám s dětmi stala?
Na jednu konkrétní situaci si asi nevzpomenu, ale obecně můžu říct, že šílený byl celý začátek mého mateřství. Komu se někdy narodilo dítě, které několik prvních měsíců života prakticky prořve, ví, o čem mluvím. To si opravdu chvílemi sáhnete na dno. Byla to velká zkouška pro mě, mého muže i náš vztah. Ale člověk naštěstí ty špatné vzpomínky brzo vytěsní a tak jsme nakonec sebrali i odvahu pořídit synovi sourozence. A to už bylo úplně jiné kafe.
Myslíte si, že může existovat dokonalá matka? Případně jak byste si ji představovala?
Já o tom mám i jeden komiks – dokonalé matky existují, ale jen na sociálních sítích a v reklamě. Zdá se mi, že v tomto ohledu u nás začíná hodně fungovat osvěta, že se dost mluví i o těch stinných stránkách rodičovství, především mateřství. Že si rodiče začínají uvědomovat, že na ty negativní emoce, stres nebo únavu mají nárok. Že nemusí neustále jet na sto procent, s dětmi pořád něco podnikat, hrát si s nimi a učit se, mít doma uklizeno, navařeno, vypráno a být přitom ještě dobře naladění.
Vždycky mě moc potěší, když mi napíše některá matka, že se u mých vtipů nejen pobaví, ale taky se jí uleví, že to tak strašný není jen u nich doma. Je to opravdu dobrý pocit, že Vaše práce někomu dokáže pozvednout morálku a cítí se díky ní lépe.
Chtěla byste se v budoucnu k tomuto námětu vrátit a vydat pokračování?
To nechávám otevřené, ale dokud bude inspirace a chuť kreslit rodičovské komiksy dál, je dost pravděpodobné, že pokračování vyjde.
Jaké jsou vaše největší sny a cíle v literatuře? Zůstanete především u ilustrování nebo chystáte do budoucna i nějaké psané dílo?
Já rozhodně spisovatelka nejsem a psané dílo v žádném případě nechystám. Komiksové bubliny a popisky u facebookových příspěvků za literaturu nepovažuju. Zato ilustrování je můj splněný dětský sen, takže v tomto směru rozhodně další ambice mám a cíle si kladu. Ale nechávám tomu volný průběh, ono se vždycky něco zajímavého objeví. Zrovna teď mám v plánu pustit se do práce, na kterou se ohromně těším. Bude to ale nejspíš běh na delší trať.
Knihu Já to měl první můžete zakoupit zde.