Třetí česky vydaná kniha Sarah Perry s názvem Melmoth vyšla v nakladatelství Argo v rámci jarního knižního čtvrtka. Ten byl bohužel trochu upozaděn kvůli koronavirové krizi, ale přesto by jeho tituly neměly zapadnout.
Jedním z největších kladů tohoto románu pro českého čtenáře je určitě jeho umístění. Odehrává se totiž v Praze, ale zase si nemyslím, že by prostředí v něm hrálo nějakou významnější roli. Vlastně by mohl být z kteréhokoliv jiného města s alespoň trochu historickou atmosférou.
Na první pohled ústřední roli zde hraje tajemný přízrak ženy se jménem Melmoth. Ta už po mnoho generací straší všechny, kdo se provinili činem či pouhou zbabělostí, a láká je do své společnosti. Díky tomu působí kniha od začátku velice mysticky. V průběhu čtení ovšem začínáte zjišťovat, že ona pověst o Melmoth tu vlastně není tím hlavním.
Autorka se snaží především nabídnout pohled na několik životních storek, ve kterých nechybí hodně bolesti, zklamání, ale někdy i nadějí. V knize vlastně naleznete hned několik příběhů, které se odehrávají v několika časových obdobích. Jedním z těch nejzajímavějších je vyprávění malého chlapce, který pochází z Německa a je v Čechách konfrontován se začátkem i koncem nacistického řádění.
Ale tento titul zároveň rozhodně není jen dalším příběhem o holocaustu. Jedná se pouze o zlomek z celého děje. Důležitou pozici zde má i stáří a střet s krutou realitou umírajícího a nemocného těla. Najdete tu hned několik jedinců, kterým se blíží konec jejich života a oni se s ním musejí vyrovnávat.
Kniha rozhodně není žádným jednoduchým čtením. Vlastně jsem od ní po přečtení anotace očekával něco trochu jiného. Myslel jsem, že se bude jednat o horor kombinovaný s dobrodružstvím ala Dan Brown, ale od každého v ní najdete jen trochu. Daleko více tedy nabízí životní peripetie a osudy, které nejsou ovlivňované žádnou magickou bytostí, ale především lidskou povahou.
Z vyprávění na vás bude trochu dýchat i gotická atmosféra, ale musím říct, že už jsem četl i lepší romány z tohoto žánru. Na druhou stranu přesah tohoto díla do různých dalších směrů mu dodává plusové body.
Jednoznačně největším kladem jsou na něm postavy, kterých je poměrně dost. Jejich charaktery jsou docela vyšperkované a nabízejí velké množství emocí, ať už těch pozitivních nebo negativních. Působí velice realisticky a možná vám připomenou i některé vaše známé.
Melmoth je poměrně zajímavá kniha, která ovšem nemusí sednout úplně každému. Je velice těžké ji vůbec popsat, protože se v ní děj vyvíjí do několika směrů a situace se velice rychle mění. Obsahuje však hodně emocí, ale především těch smutnějších spojených se stářím, nemocí a ztrátou. Po přečtení se vám možná bude v hlavě míhat hodně myšlenek a celý příběh zpracujete až pár dní po jeho přečtení.
