Roman Bureš se dostal do většího podvědomí čtenářů zejména díky své vynikající trilogii Propast času. Rozhodl se v ní postavit proti sobě armády z různých částí dějin, což se ukázalo být velice chytrým tahem. V aktuální knize Inferium přidal ještě více fantastiky a postavil proti sobě zástupce pekla a nacistů. Nejen o této knize, ale i jeho lásce k bojovým sportům nebo o chystaném budoucím titulu si můžete přečíst v našem rozhovoru.
Začátek tvé literární kariéry byl zejména v duchu historických románů (Legionář, Zuřící lev), ale postupně jsi přešel i k fantasy. Proč zrovna vývoj tímto směrem?
V historii, konkrétně v antickém Římě, se cítím celkem jistě, proto jsem začal s antikou. Pak přišel nápad, jak by asi dopadla konfrontace Římanů s jinými civilizacemi, a napsal jsem trilogii Propast času. A protože mi fantastika dává více prostoru, na chvíli jsem u ní zůstal.
Je fakt, že i ve tvých fantasy knihách se najde historický podtext. V nedávno vydané novince Inferium se čtenář ocitá v 2. světové válce. Konkrétně ve vyhlazovacím táboře Osvětim, kde se objeví vstup do pekla. Od začátku jsi věděl, že ho umístíš právě na toto místo?
Na začátku jsem věděl právě jenom to, že z plynové komory vyleze ďábel. Musel jsem napsat povídku O lidském dobytku, abych zjistil, jak se tam dostal. Ale povídkou jsem si akorát položil víc nových otázek, než na kolik jsem si odpověděl. A tak jsem napsal pokračování ve formě románu.
Na následujících stránkách se odehraje bitva mezi armádou nacistů a peklem. Přijde mi, že jsi z pekelných démonů vlastně udělal ty kladnější hrdiny. Dá se tomu tak rozumět? Sice si pochutnávají na lidech, ale to se dá chápat jako přirozený potravinový řetězec.
Přiznávám, že jsem démonům od začátku fandil. Oni si jen hledí svého, užívají života, a najednou jim do pekla vtrhnou waffen-SS. Pravda, chovají lidi na maso, ale je třeba si uvědomit, že netuší, že jsou to nějací hříšníci, kteří mají i trochu té inteligence… A lidi v románu nesmíme litovat, vždyť všichni byli za života pěkní parchanti.
Chování obyvatel pekla k lidem mi trochu připomíná náš vztah ke zvířatům. Plánoval jsi vložit do knihy i nějaké téma k zamyšlení, že bychom měli s ostatními tvory zacházet lépe?
To byl záměr. Většinu z toho, co démoni dělají lidem, děláme my hospodářským zvířatům. Ve snaze stlačit cenu masa na minimum jsme ochotní páchat neuvěřitelná zvěrstva.
Která z postav se pro tebe stala během psaní tou nejoblíbenější a proč?
Jednoznačně Rónan, nemá rád lidi (kromě vnadných žen) a zachraňuje psy. Ale rád mám všechny svoje postavy, dokonce i Himmlera. Mimochodem, ten by se mohl zdát trochu jako karikatura, ale vše, co jsem o jeho fascinaci okultismem napsal, je založené na historických faktech.
Inferium se tváří jako samostatný román. Neplánuješ přesto někdy napsat jeho pokračování? Že by se třeba nakonec peklo vypravilo obsadit zemi?
Propast času také byla původně samostatný román a skončila jako trilogie. Inferiu by se mohlo stát totéž. V hlavě se mi rýsují nápady na pokračování. Ale v tuhle chvíli nemám tušení, zda se do toho pustím, v hlavě se mi toho totiž rýsuje mnohem víc.
Kniha vyšla u Epochy, do jejíž produkce mi naprosto pasuje. V minulosti jsi spolupracoval s několika jinými nakladatelstvími. Nabízel jsi ji i jinam? Jak se ti líbil přístup Epochy?
Inferium bylo od začátku psané pro Epochu, protože v její antologii Ve stínu Říše vyšla původní povídka. Chtěl jsem také vyzkoušet menšího žánrového nakladatele. Musím říct, že mě přístup Epochy velmi mile překvapil, s ostatními nakladateli je nesrovnatelný.
Vedle historie jsou tvým koníčkem i bojové sporty. Kterým konkrétně se věnuješ a nakolik intenzivně?
Od třinácti boxuju, později jsem přidal thajský box a asi před deseti lety jsem se zamiloval do MMA, takže jsem přidal i nějaký ten boj na zemi – konkrétně brazilské jiu-jitsu. Ale bude mi pětačtyřicet a dohánějí mě stará nedoléčená zranění, takže sport už jen rekreačně.
V letošním roce se na knižních pultech objevila i tvoje novinka Leon, která se odehrává během Spartakova povstání. Vypadá to skoro, že jsi je psal souběžně? Neláká tě při psaní čistokrevnějšího historického románu vložit do něj i trochu té fantastiky?
Když se nad tím zamyslím, tak přesně tohle dělám – píšu historické romány a vkládám do nich fantastiku. Ať už se jedná o trilogii Propast času nebo o Inferium… Antika je však nedotknutelná, když píšu válečný román z Římského období, píšu ho právě kvůli době, ve které se odehrává. Tam by fantastika překážela.
Máš už v hlavě či v počítači další fantasy příběh nebo si teď dáš od psaní chviličku pauzu?
Konečně mám čas dokončit knihu Říše. Začal jsem ji před lety psát souběžně s Propastí času, ale protože psát dvě knihy najednou jde jen chvíli, musel jsem ji odložit. A opět je to v podstatě historický román s prvky fantastiky, i když v tomto případě je to historie alternativní.
