Brněnská spisovatelka Petra Machová představila v minulém roce svůj debutový román Dračí město, který vyšel u nakladatelství Host. Rozhodně se jedná o zajímavého zástupce žánru fantasy, přestože se na něj strhla i nemilosrdná kritika. Právě o trochu rozporuplném přijetí, samotném světě Dračího města, ale i budoucím pokračování jsme si popovídali se samotnou autorkou.
Dračí město je tvoje románová prvotina. Když se za ní zpětně ohlédneš, změnila bys na ní něco?
Jsem spokojená s verzí, co šla do tisku. Občas mě však napadá jedna věc – jak by to asi vypadalo ve třetí osobě, kde bych mohla ukázat pohledy vedlejších postav? Proto plánuji psát o dracích v er formě a pořádně se pustit z řetězu.
Hodně recenzentů a kritiků ti vytýkalo, že v knize se nenacházejí draci, ale ještěři. Proč jsi se rozhodla jít právě tímto směrem?
Šla jsem záměrně do nejtemnějšího období ještěří historie. Zaujalo mě. Draci už tu dlouho nejsou, víra v ně má trhliny a ještěří společnosti se pomalu rozpadá zevnitř. K tomu lidská společnost zesílila. A do toho všeho spadne nevědomý člověk. Nezná předsudky ještěří společnosti, nezná strach z bestií, zakořeněný až do morku kostí. Jinak přemýšlí, a ať záměrně, nebo nevědomě, ovlivní ještěry kolem sebe.
Ještěři jsou aspoň polodračí bytosti, velmi ráda o nich píši, a to jsem na začátku. Je to něco neprobádaného. Kultura, co vzývá draky jako své stvořitele a kdysi opravdu používala dračí magii. Co když je draci opravdu stvořili? Co když jsou draci tak chytrá stvoření, že nepochází ani z této planety?
Začínám pozvolna, lépe se mi to píše a objevuje. Takže – na draky dojde. Jen asi trochu jinak, než se očekává. Přemýšlím, že bych napsala i příběh čistě o dračích bozích. Protože být bohem, to je relativní pojem. Ale o tom jindy.
Navíc některým čtenářům vadilo, že svoje oběti či protivníky koušou a trochu tím připomínají upíry. Nechala jsi se inspirovat i těmito nočními tvory nebo je podobnost čistě náhodná?
Zajímavá otázka. Ano i ne. Přemýšlela jsem o životě ještěrů na naší planetě. Mám poznámky o jejich vývoji až z pravěkých dob, interakce s lidmi, odstřižení od jejich společnosti s jak to vlastně mohlo vypadat. A došla jsem k pro mě zajímavé myšlence. Lidská představivost je tvárná. Co když upíři vlastně nikdy neexistovali a lidský strach jen vymyslel strašáka, když se setkal s ještěrem? A pak jsem šla ještě dál, protože ústní příběhy se dokážou opravdu hodně proměnit. Co když se člověk setkal nejen s ještěrem, ale i s entitou, která nešla zabít, měla ledovou kůži a uhranula Vás pohledem? Rozhodla jsem se mytologie zpracovat po svém. Draci, různé formy upírství, pití krve, se objevují po celém světě. Co když je to jinak? Tahle otázka mě vždycky lákala a zpracovala jsem ji po svém.
A co se týká podobnosti. Ne, ještěři nejsou jako upíři. Nespí v rakvi a jejich kůže hřeje. Mají rádi krev, něco jako lidé rádi Redbull. Neudrží je to při životě a nespaluje je trýznivá žízeň. Pak už záleží, jestli je zvířecí, nebo lidská. Zvířecí – pije se jako tekutina, je to součást jídelníčku už odpradávna. Je plná živin a okamžité energie, kterou umí metabolizovat, tak ji nenechají jen tak vytéct, když uloví zvíře.
Lidská – to je tabu. Proti zákonům všech království. Lidská krev působí na ještěra jako silná droga, obsahuje stopy silných emocí. My lidé jsme vznětliví, jako zvířata jsou milující. Po požití lidské krve se ještěr cítí, jako by si šlehl – a to, jak se bude cítit, záleží na tom, co nejvíc cloumalo daným člověkem. Vášeň? Hněv? Deprese?
Klany Černých ještěrů z toho mají ale pěkný byznys.
Je jen na Vás čtenářích, jestli na mou verzi přistoupíte J V Dračím městě je zatím střípek informací o ještěřím světě a kultuře, nehledě, že draci je tam zatím nenavštívili.
Jak se vlastně díváš na negativní kritiku? Stalo se ti někdy, že by tě některá opravdu hodně mrzela?
Vyšel mi první román, mám se co učit. Pokud je negativní kritika konstruktivní, ráda ji přijmu. Pokud někomu příběh vyloženě nesedne, mrzí mě to, ale tak to chodí. Každý jsme jiný, a já už také narazila na pár knih, které jsem ani nedočetla.
V příběhu je poměrně silná romantická linka, ale čtenáři se dočkali i velké závěrečné bitvy. Jak se ti píšou scény obsahující boje a násilí?
Tempo vyprávění v nich graduje, tak je mám rychle napsané. Ale to je jen první verze. Souboje, boje, bitva, to vše mi potom zabere víc času během korekcí – přemýšlím, jestli je sled událostí reálný, ptám se autorů, kteří mají víc zkušeností, a nevyhnu se ani ověřování na internetu.
Spolupracovala jsi nějak na obálce a ilustracích nebo byly vytvořeny nakladatelstvím?
Obálku vytvořilo nakladatelství Host samo a je úžasná. Co se týká přiložených map, nakreslila jsem je tužkou a v Hostu je upravili do digitální formy.
Budou mít budoucí díly obálky v podobném stylu?
Ano, první tři díly patří k sobě, takže budou mít podobné obálky. Snad se vydaří i další mapy.
Jestli se nepletu, pokračování už máš dopsané a odevzdané u vydavatele. Kdy by mělo vyjít?
Ano, druhý díl už odpočívá v nakladatelství. Pokud všechno půjde dobře, vyjde letos na podzim.
Jaké knihy tě poslední dobou zaujaly?
Momentálně mě zaujalo Oko světa ze série Kolo času. Konečně jsem se k ní dostala a jsem nadšená. Z Young adult mohu doporučit Havraní kruhy od Siri Pettersen. Nadchlo mě, jak autorka umí pracovat s přesvědčením postav a s historií světů.
A už netrpělivě čekám na třetí díl Archivu bouřné záře od Brandona Sandersona. Miluju jeho knihy.
Plánuješ někdy napsat knihu i v jiném žánru, než je fantastika a young adult?
Co není, může být. Zatím mám nápad na jedno scifi, ale uvidí se.
A na závěr prozraď, na čem momentálně pracuješ a co chystáš pro své fanoušky v letošním roce…
Dopisuji třetí díl Dračího města. A chystám se na světlo světa vypustit mnohem víc interních informací o ještěrech, o vývoji jejich společnosti, dávné magii (která přece jen úplně nezmizela… a samozřejmě o dracích. Chci, aby mohli čtenáři najít všechny zajímavosti na jednom místě.
Více informací z dračího světa můžete získat i na jejím blogu
