Útočiště je rozhodně jedním z nejzajímavějších thrillerů, jaké jsem kdy četl. Francouzský autor Jérôme Loubry si v něm s vámi pohrává jako kočka s myší, aby nakonec stejně všechno obrátil a postavil na hlavu.
Na začátku sledujeme mladou novinářku Sandrine, která se vypraví na tajemný ostrov převzít dědictví po své zesnulé babičce. Díky odcizení se s ní nikdy nepoznala, ale přesto ji její osamocený život velice zajímá. Na malém ostrůvku potkává několik jeho sympatických obyvatel a postupně začíná poznávat, že zde něco úplně nehraje. Události z minulosti se promítají až do současných dnů a postupně vychází na světlo děsivé tajemství.
Wau! Upřímně, čekal bych hodně, ale tohle skutečně ne. Útočiště získalo cenu za nejlepší román roku 2019 na literárním festivalu detektivek v Cognacu a rozhodně si toto ocenění zasloužilo. Od začátku nabízí poutavou a velice čtivou zápletku, která v první části dostává až hororový nádech. Možná se vám bude zdát, že některé karty jsou až příliš brzo odhalené, ale posléze vás autor totálně šokuje. Přichází totiž značně nečekaný zvrat.
A právě na neskutečných změnách je postaven celý příběh. Nakonec se jich v dějích objeví hned několik. Tohle rozhodně není žádné oddychové čtení, ale mistrovské dílo pro profesionální čtenáře psychothrillerů. Neustále musíte dávat pozor, aby vám něco neuteklo. Později byste toho totiž mohli litovat. Odměnou za vaši pozornost bude geniálně promyšlený román, který opravdu nemá obdoby.
Z hororového prostředí se postupně přesouvá do psychologických vod, kde už se pohybuje jako ryba ve vodě. Právě mysl zde totiž hraje hlavní roli. Upřímně autorovi bych po přečtení této knihy nevěřil ani jeho vlastní jméno. Dokáže totiž opravdu neskutečným způsobem neustále měnit základy celého děje a všechno převrátit naruby.
Samotná obálka navíc napovídá, že se rozhodně nejedná o vyprávění pro slabé povahy. Krev, zabíjení a opravdu drsné scény jsou zde téměř na denním pořádku. Chvílemi se budete bát, posléze si možná i popláčete, a nakonec zůstanete sedět (nebo ležet, podle toho, jak praktikujete čtení) s otevřenou pusou dokořán. Cože?? Jak je tohle vůbec možný.
Ještě jsem se nezmínil o hlavních postavách. Musím říct, že jsem si žádnou z nich příliš neoblíbil. Upřímně tenhle román není příliš stavěný na to, aby si v něm čtenář našel spřízněnou duši. A i když některého z jedinců občas třeba trochu politujete, náhle se může situace zase zcela obrátit.
Už se asi nedá o této knize příliš více říct. Musíte si ho prostě přečíst. V rámci thrillerové literatury jsem já osobně měl jeden milník, který si pamatuji dodnes. Jednalo se o titul Šest let Harlana Cobena, který mi přišel opravdu úžasný. V současnosti se ovšem po jeho bok postavilo i Útočiště.
