V letošním roce vyšlo pokračování hororové série Violeti, kterou má na svědomí česká autorka Kristina Haidingerová. A protože nejlepší je začít od píky, pojďme se podívat na úvodní román Ti nepohřbění. Knihu vydalo nakladatelství Netopejr.
Rozhodně nejsem nějakým velkým fanouškem knih s upírskou tématikou. Jako mnoha dalším mi romance typu Stmívání trochu zkazily pohled na tento typ hororu. Zamlada jsem ovšem hltal filmy typu Blade, takže proč to aspoň nezkusit. A musím přiznat, že v případě Kristiny Haidingeorové a jejího violetího světa jsem byl příjemně překvapen.
Od začátku je navozena velice mrazivá atmosféra, kterou mohou knize závidět i všechny severské detektivky. Ostatně většina příběhu se odehrává ve finském přístavním městě Rauma, takže se ani není čemu divit. Hlavní postavou je mladík Samuel, který se společně se svými rodiči stěhuje z jednoho města do druhého. Tentokrát však potkal dívku svých snů, proto by se už rád usadil. Okolnosti mu ovšem trochu zkomplikují vyhlídky na budoucnost a přesunou ho do světa, který by radši nepoznal.
A tím vlastně začíná celé jeho dobrodružství, při kterém mu půjde o život (nebo vlastně neživot). Velice zajímavou situací je už to, že ústřední postavu +sledujeme od jeho posledních živých dní přes proměnu až po zvykání si na fakt, že teď bude muset fungovat trochu jinak. Zatímco začátek nabízí takřka vesnickou idylku, při prvním kontaktu s krvežíznivými bestiemi vám začíná tuhnout krev v žilách. Už samotný přerod hlavního hrdiny probíhá za velice drastických okolností a zbytek knihy se litrů krve rozhodně nezbaví.
Pojďme se ale ještě podívat na oblíbené bytosti s ostrými špičáky a touhou po krvi. Tentokrát jsou vylíčeni jako velice krutí zabijáci s nadpřirozenými schopnosti, kteří se vyžívají v krutosti. Rozhodně nečekejte žádné nagelované týpky, ale opravdová monstra tělem i duší. Přesto u některých z nich najdeme zbytky lidskosti. Zejména u již zmiňované hlavní postavy Samuela.
Ten je Violetem teprve chvíli a díky vzpomínkám se můžete často přesouvat i do jeho lidské minulosti. Přechody v čase jsou zde vlastně docela běžnou záležitostí. Většina děje se sice odehrává v 17. století, ale skočíme si i do současnosti. Díku tomu je vysvětlena většina událostí a později odhalena řada neznámých. Příběh z přítomnosti ovšem zůstává trochu v pozadí a spíše vyšlapává cestičku budoucímu volnému pokračování.
Hlavním ústředním padouchem je tentokrát žena jménem Marína, která opravdu nesnáší Samuelovu rodinu. Proč se dozvíte o mnoho stránek později, ale od začátku tahle Violetka působí značně bezcitným dojmem. Přesto vás bude něčím i přitahovat, jak jsme tomu už vlastně u podobných stvoření zvyklí. Celkově kniha obsahuje i určitý erotický náboj, přestože jednotlivé sexuální scény jsou spíše naznačené.
Jak už jsme se zmínili, celý příběh provází velice temná atmosféra. Prostředí je opravdu dobře vykreslené a doplňuje celkově napínavý děj. Dílo vás do sebe velice brzy vtáhne a rozhodně může za bezhvězdných nocí vystrašit některé bázlivější čtenáře. Upírská tématika se v některých chvílích stala už takřka k smíchu, ale tento román jí opět vrací tam, kde se v dřívějších dobách nacházela.
Autorka na stránkách knihy nezapomněla zmínit ani své oblíbené metalové kapely. České překlady jejich textů se vlastně staly i částečnou inspirací celého příběhu, což zmiňuje v poděkování. Za mě musím pochválit i obálku a ilustrace, které jsou na velmi vysoké úrovni a výborně doplňují celý román.
Ti nepohřbení jsou románovou prvotinou Kristíny Haidingerové, ale vůbec to na nich není znát. Při jejich čtení se vám do rukou dostane velice solidní upírský horor, který u nás jen těžko hledá konkurenci. No nic, utíkám číst další pokračování této série, které dostalo název Děti Raumy. Takže nerušit nebo se zakousnu do vašeho krásného krčku.
Poznámka redakce: Autorka už je trochu háklivá na název upíři. Její bytosti se jmenují Violeti a upíry se dle ní jen inspirovali. Ale přesto k nim mají natolik blízko, že s lehkým srdcem nazýváme knihu upírským románem. Kristině Haidingerové se za to omlouváme.
