Poslední bůh – Lucie Lukačovičová

Fantasy romány z prostředí Indie opravdu nevycházejí každý den. Už proto si zaslouží Poslední bůh od Lucie Lukačovičové vaši pozornost. Toto dílo toho ovšem nabízí ještě daleko více. Vyšlo v Klubu Julese Vernea v edici Poutník.

Hlavním hrdinou je trochu hrbatý hrabě Sangatte, který jednoho dne dostane zprávu od starého přítele, po které už nikdy nebude jeho život jako dřív. Původně se chtěl v poklidu věnovat bádání věnujícímu vynálezům a starým technologiím, ale nakonec vyráží společně se svou nelidskou manželkou na nebezpečnou výpravu. Na jejím konci může stát mýty opředená zbraň a člověk vydávající se za poslední vtělení boha Višny. 

Lucie Lukačovičová je ve fantasy komunitě již poměrně zavedeným jménem. Na svém kontě má několik knih, a ještě větší počet povídek v různých antologiích. Vedle psaní se ovšem velice ráda věnuje i cestování, což je znát na její tvorbě. Zatímco v předchozí knize jsme se ocitli ve Španělsku na počátku 11. století, tentokrát nás tato cestovatelka zavedla až do daleké Indie 19. století.

Hlavním kladem této knihy je tedy jednoznačně její zajímavé prostředí. Ocitnete se v pro nás exotické končině plné divoké přírody, nebezpečných míst a lidí. Značný vliv na samotný příběh mají i dějiny a mýty této země, které má samotná autorka dobře nastudované. Ostatně v ní bydlí část její rodiny, proto ji příležitostně navštěvuje. Rozhodně se tedy nejedná pouze o vymyšlené a chytrým mozkem propracované zápletky. Osobní zkušenost a vztah k tomuto místu je znát na první pohled.

V samotném doslovu se dočkáte i 3 kratičkých kapitol, které přibližují pilíře legend, historie i jazyka. Nechybí ani slovník indických pojmů, jenž se v knize objevily. Je jich poměrně hodně, což vlastně nakonec přispívá k realističnosti vyprávění.

Vedle cizokrajné atmosféry se všem můžete těšit i na velice akční, a především dobrodružný příběh, který nechává vzpomínat na díla Julese Vernea. Svým způsobem by se dal přirovnat i k velice oblíbeným knihám Dana Browna. Hlavní hrdinové v něm putují za legendou o tajemné zbrani, kterou se snaží jeden šílenec a jeho příznivci zneužít.

Množství postav je zde poměrně velké a jejich rozmanitost opravdu široká. Vedle těch vymyšlených se dočkáte i reálných osobností, které se v minulosti objevily v dějinách světa. Jedná se o vědce, vynálezce i vůdce. Do třetice potom nechybí řada mýtických figur. Za všechny jmenujme třeba hrdinu Rámu nebo opičího boha Hanumána. Celkově sehrají čtyřnozí primáti velice důležitou roli pro samotný děj.

Významnou složkou jsou i vztahy mezi hlavními hrdiny. Hrabě Sangatte řeší v průběhu celé knihy několik problémů se svojí manželkou Eliantou, která má oproti němu trochu odlišné myšlení. No není se co divit, když je to vlastně nesmrtelná elfka. Jejich komplikované soužití ovlivňuje budoucnost mise, kterou společně podstupují. Ovšem i v dalších případech se propírají mezilidské poměry, zejména s důrazem na tamní prostředí. Přecijen je v Indii zcela jiná mentalita obyvatel, na což se snaží poukázat i samotná autorka.

V neposlední řadě tu máme i určitou steampunkovou příchuť. Těšit se můžete na paramobily, vzducholodě a dávno ztracené tajemné technologie. Za mě ale není tento subžánr rozhodně dominantním a stará se spíše o zpestření děje.

Poslední bůh je opravdu kouzelný román z fascinujícího prostředí Indie. Po chvíli se i zorientujete v množství cizokrajných pojmů a přesunete se myšlenkami do druhé nejlidnatější země na světě. Můžete se těšit nejen na exotickou atmosféru, ale rychlý spád celého příběhu plného akce.

Vaši pozornost si získá už v knihkupectví svojí obálkou, která ke knize pasuje jak poklička na hrnec. Její autorkou je zavedená ilustrátorka Jana Šouflová.

Již brzy se můžete těšit na rozhovor se samotnou autorkou.