Dva roky v hajzlu je více než výstižný název knihy o základní vojenské službě za dob socialistického Československa. Její autor Lubomír Větříšek vypráví svůj vlastní příběh, jemuž mnozí ze současné generace mladých lidí ani nebudou věřit. Prostě byla jiná doba.
Luba nastoupil v devatenácti letech na vojnu do dalekého Bakova nad Jizerou a během prvního roku poznal, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Tím spíše pro něj, máničku libující si v tehdejší undergroundové kultuře. Jen díky skvělé fyzičce a přátelské povaze dokázal překousnout těžký fyzický dril a šikanu od mazáků. Málo spánku, hlad a únava byly jeho každodenním přítelem. Vlastně i díky trošce štěstí občas unikl velkým průšvihům.
Komunistická éra byla pro značnou část lidí dobou omezení svobod i názorů. Nemohli jste si jen tak mluvit co jste chtěli ani dělat co jste chtěli. Kulturní scéna byla značně kontrolovaná a každý do nezapadal do přesných osnov systému byl často pronásledován. Pro mnohé pak byl tou nejhorší zprávou tzv. povolávák, který označoval jejich nástup na vojnu.
Dva roky tam strávil i autor knihy Lubomír Větříšek a po letech se rozhodl svěřit své zkušenosti stránkám knihy. Můžete díky tomu nahlédnout pod pokličku tvrdé životní zkoušky, kterou si musel projít. Nechybí tu šikana ze strany služebně starších vojáků, která byla v té době pro mnohé každodenním chlebem. Stěžovat si člověk nemohl, protože by pak dopadl ještě hůř.
Byla to opravdu těžká doba, i když s odstupem let vyznívají některé zážitky pamětníka skoro úsměvně. Z textu není cítit vyloženě zahořklost nebo výčitky, ale prostě jen touha podělit se o popis tehdejší doby. Budete mít možnost s autorem zažít všechny jeho negativní, ale i pozitivní věci. Někdy se možná zamyslíte nad tím, jak byste se v dané situaci zachovali zrovna vy.
Celá kniha je napsaná velice příjemným a čtivým jazykem. Tak nějak pasuje k tehdejšímu mladému člověku, přestože byla napsána již o něco vyzrálejším mužem. Sem tam padne nějaké ostřejší slůvko, alkohol občas teče proudem a nějaká ta facka taky padne.
Seznámíte se rovněž s jeho bývalými kamarády i nadřízenými, často poznáte i jejich strasti a slasti mládí. Tvůrce byl v tehdejších letech příznivce undergroundu, takže nahlédnete i do vod podzemní hudební scény. To pro mne bylo obzvlášť zajímavé, protože jsem se sám o tuto kulturu zajímal. Máničky (vlasatí rockeři) tehdy stáli téměř na hraně zákona a hrozila jim nakládačka od policie nebo dokonce pokuty či vězení. Kdo se prostě v té době jen trošku lišil, neměl to nikdy jednoduché.
Zároveň můžete sledovat i velkou změnu mezi autorovým prvním a druhým rokem. Nejen díky tomu, že postoupil mezi mazáky, ale i režim začal šikanu vnímat zcela jinak. Dozvíte se prostě o komunistických osmdesátých letech poměrně hodně, a navíc ve velice příjemném obalu.
Díky krátkým kapitolám a poutavému vyprávění vám čtení této knihy uteče hodně rychle. No nejedná se taky o žádného cvalíka, oficiální počet stran se zastavil na 238. Přesto jsou Dva roky v hajzlu velice zajímavou knihou, která by neměla utéci žádnému z těch, kteří se zajímají o tehdejší nelehkou dobu.
Možná, že některé události autorovi ani nebudete věřit. Když si ovšem získáte více informací o letech před rokem 1989, velmi brzy zjistíte, že se děli nejen tyto, ale i daleko horší věci. Přesto mnozí pamětníci vzpomínají na své zážitky z mladí, protože se v něm odehrála i řada hezkých chvil. Je to cítit i z líčení autora, který určitě často zavzpomíná na svá undergroundová i vojenská léta.
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Host
